Archiv magazínu Agape - ročník 2004

Vánoce jako pootevření transcendentní dimenze

Duchovní éra lidstva bude znamenat nahrazení tušeného, které je nazýváno vírou, poznáním skryté poloviny stvoření. To promění víru ve znalost zákonů transcendentní dimenze stvoření. Cestu k tomuto cíli nám naznačí odhalení skryté symboliky a dosud jen tušeného poselství Vánoc. Abychom prohlédli, nepotřebujeme věřit, ale musíme probudit úsilí poznat. Kdo tedy má touhu po vkročení do poznání transcendentního rozměru Vánoc, nechť se s námi vydá na cestu.

Zatajený esoterický rozměr Karla IV.

Na výrazně kladném působení vlády Karla IV na vývoj zemí koruny české se shodnou historici všech typů. Právě tak ale všichni taktně přecházejí toto s ním spojené klíčové rozhrání českých dějin: do vlády Otce vlasti a císaře římského Karla IV bylo obyvatelstvo zemí koruny české z duchovního (náboženského) hlediska zcela konformní, pasivní. Tím je myšleno, že v Čechách bylo k věření předložené přijímáno pasivně, přesněji řečeno "pragmaticky". Heretici, horlivci, "neřímsky" smýšlející křesťané, kacíři s nezávislým myšlením byli v tehdejších Čechách vzácnou výjimkou. Tomuto konformnímu přístupu obyvatelstva k pravdám duchovní vrchnosti je od konce vlády Karla IV konec. Od smrti Otce vlasti se dějiny českých zemí staly místem nepřetržitého duchovního (náboženského) střetávání, na kterém se vynořují znovu a znovu "heretické" novinky. Rakouští a němečtí historici přisuzují proto dokonce Čechům vlastnost, která z nich činí zneklidňující duchovní prvek, narušující stabilitu v Evropě. Tento fenomén náboženského probuzení mezi lidem obecným a snaha duchovní elity národa po křesťanské opravdovosti se projevil již na konci vlády Karla IV posluchačským úspěchem ohnivých kazatelů, tepajících církevní a společenské neřády a vyvrcholil otevřenou vzpourou-husitskou revolucí.

Třetí tisíciletí bude érou esoteriky

V současné době se již skoro všichni analytici shodnou na tom, že západní euroatlantická civilizace prožívá vleklou krizi. Civilizační krize se projevuje na jedné straně nárůstem počtu psychicky vychýlených lidí, extremistů všech typů; na druhé straně masovým rozšířením frustrace z přetížení v populaci, spojené s pocitem nenaplněnosti života, prázdnoty, vyhoření, psychické deprese a osamělosti uprostřed spěchajících davů. Neurastenii davu stresovaných zesiluje rozevírání sociálních nůžek. Zvyšování výnosů z majetku umožňuje jedněm neúčelnou nadspotřebu, přičemž zdroje této nadspotřeby nemají žádnou vazbu na tvořivé výkony utrácejících. Jako kontrast k životu této parazitní vrstvy, žijící z majetku, se stává pouhé zabezpečení základních životních potřeb tvůrců hodnot (zaměstnanců) stále více psychicky vyčerpávaných v důsledku nízko ohodnocené, zejména nekvalifikované práce. Jako lék na tuto psychickou vyčerpanost zaměstnanecké masy je ordinováno pokleslé televizní bavičství a pseudohry, jejichž účinek se však evidentně vyčerpá.

Média nakažená nikoliv Marxem, ale ateizmem

V Mladé frontě a v internetovém Hyde Parku vyšel ojediněle otevřený článek redaktora Zdeňka Šváchy "Média nakažená Marxem". Sice zkratkovitě, ale výstižně popisuje atmosféru neboli ducha jak českých sdělovacích prostředků, tok i celé tzv. západní civilizace. Vypichuje jejich základní duchovní "vibraci", která prostupuje způsob myšlení a vykládá pohnutky lidí. Je však skutečným původcem tohoto "ducha" sdělovacích prostředků Marx, jak se Zdeněk Švácha domnívá?

Absence ducha v EU se manifestovala absencí voličů

Je tomu "již" patnáct let, co se ulice našich měst naplnily statisíci lidí, skandujících tehdy rizikové heslo: svobodné volby! A ejhle! Svobodných voleb je v Česku "každých měsíc jedny" a počet těch, kteří své právo k prosazení svého podílu na moci od voleb k volbám klesá. Sdělovací prostředky jsou plné "vysvětlovatelů", kteří úpadek počtu volitelů vidí v "nedostatečném vysvětlování, v nadbytku voleb, nedostatku atraktivně napomádovaných tváří, absencí demokratických tradic, v "dalekosti Bruselu" a podobných pseudodůvodech. Politolog Jiří Pehe jej v duchu západních politologických škol vidí "v hlubokém demokratickém deficitu a v nepochopení základních kontur evropského projektu v osmi zemích, které mají komunistickou minulostll (LN 17. 6. 04).

Smysl života člověka, věda a esoterika

Člověk se odlišuje od zvířete právě tím, že si dovede položit otázku smyslu své existence a existence vesmíru. Tím prokazuje, že se jako tvor vymanil z existencionálního pojetí života, tj. ze živoření ze dne na den. Čas je pojat nikoliv jako stálá přítomnost, ale jako objektivně existující věčnost, do níž je bytost člověka v jednom okamžiku vsazena (narození), ve druhém okamžiku je z ní vyňata (smrt). Podstata člověka, plna údivu, se ptá: "Kde jsem se to ocitl? Proč jsem se tu ocitl? Proč existuje to, kde jsem se ocitl? Existuje ještě něco mimo to, kde jsem se ocitl?" A ptá se oprávněně! Na těchto odpovědích záleží totiž to, jak se bude následně chovat.

Neale Donald Walsch hovoří s Bohem

Od nepaměti je velkou touhou všech lidí promluvit si se Stvořitelem toho všeho, co vidí okolo, i jich samých. Otázek, které by všichni Bohu chtěli položit, je mnoho. A on mlčí a mlčí. Toto mlčení si ti, kteří se nenamáhali problémem, jak se vlastně mají Stvořitele ptát, vyložili vlastní domněnkou, že žá ný Bůh ani není, že vlastně to okolo vzniklo "jen tak", aby se prázdnota nenudila. Návštěva katolických kostelů s vyobrazením Boha jako důstojného starce v noční košili na oblaku jim jejich předběžné pochybnosti jen potvrdí. Rozvinutím "hlubokomyslné úvahy" o samovolnosti vzniku vesmíru i jich samých jim zase potvrdí náš soubor dialektických materialistů na školách a ve vědeckých institucích. Na základě tohoto domněle vědeckého závěru jim vyplyne, že smyslem života je "urvi co můžeš, neboli nesmysl života". V hloubi duše každého ateisty přesto stále kutá červík: Co když to tak není? Tak vzniká i u konzumních lidí poptávka po lidech, kteří tvrdí, že Boha viděli či s ním dokonce hovořili.

Magické zábrany rozpuštění Čechů v EU

Známý politolog Jiří Pehe v Lidových novinách a v "Neviditelném psu" dochází na základě svých podkladů k závěru, že obavy některých politiků, že se "Češi rozpustí v EU jako kostka cukru v kávě", nemusejí být zas tak neodůvodněné.