Smysl života člověka, věda a esoterika

Jak na tyto otázky odpoví rozhodující jádro společnosti, tak společnost vypadá, tak je strukturovaná a organizovaná!
Odpovědi na tyto otázky jsou od počátků lidské civilizace záležitostí tzv kultu, tj. rituálů demonstrujících hodnoty, na nichž stojí organizace dané společnosti. Tyto hodnoty musí chtě nechtě respektovat i všichni vládcové, neboť cítí, že jejich pád uvolňuje magickou formu řízení mas a tím i jejich vládu. Toto pořadí hodnot a s ním spojené rituály jsou nazývány náboženstvím. Proto jsou náboženství odnepaměti pojítkem a tvůrcem národů, říší, civilizací. Podle kvality odpovědi na tyto otázky se vytváří i kvalita a vyspělost lidské civilizace. Vždy, když se odpovědi na tyto otázky stanou překonanými, nebo se dostanou do krize, nastane krize celé civilizace. Magický prvek její soudržnosti přestal působit. V takové situaci se dnes nacházejí všechny civilizační okruhy na zemi. V západní civilizaci se pod údery ateistů rozpadá křesťanský duchovní impuls. Nedovede již přesvědčivě odpovědět na základní otázky bytí, jeho magická síla slábne. Příčinou je dogma, že všechny otázky existence a smyslu života člověka byly odpovězeny na pěti zakladatelských koncilech, které v dogmatice ustanovily tzv. nicejské vyznání křesťanské víry, které je platné až do konce světa. Toto nicejské vyznání víry je ovšem zakotveno v sebejistém přesvědčení "koncilových otců", že ve třetím až pátém století po Kristu naprosto přesně pochopili Ježíše, Boha-podstatu světa. Jenže rozumové poznání světa od té doby pokročilo tak, že se řada dogmat víry dostala do většího či menšího rozporu s rozumovými poznatky, tj. vědou. Rozumové poznání neboli věda je objektivně silou, to znamená zdrojem moci.
Magickou vlastností moci odedávna je, že přitahuje zvláštní druh lidí s nemocnou duší, kteří si svoje vnitřní negace chtějí hojit mocí nad jinými, neboli jejich šikanou. Tento druh lidí označujeme dále jako lidi vedené černou nitkou neboli zlem, nebo pólem zla v astrální nadhrubohmotné dimenzi, který lid nazývá ďáblem. Z touhy po moci prostoupili tito lidé správní a vědecké instituce a indukují odsud svůj kult dříve nazývaný dialektický materialismus, také vědecký světový názor či ateizmus. Jakmile počet jejich stoupenců dostatečně zesílil, vytvořili svůj mocenský nástroj komunistickou stranu a pomocí ní se chopili moci v části světa. Tím také skončila "tolerance k jiným názorům" a byl zoveden do té doby v dějinách lidstva nevídaný ateistický kult, nové náboženství. To slibovalo nikdy nevídané blaho člověka na základě nově odpovězených otázek smyslu lidského života a světa. Jenže vývoj vědy a lidstva pokročil a odpovědi dialektického materialismu se ukázaly jako zcela mylné. Považte to "fo-pa":

• místo nekonečného a bezčasového vesmíru - velký třesk a jeho hranice
• místo náhodného vzniku života v pramoři země - objevení složitých nukleinových kyselin jako nositelek dědičnosti, jejichž náhodný vznik je vyloučen nejen zákony entropie, ale nově i teorií informace
• místo ráje na zemi v říši ateizmu - reálný socialismus s materiálním nedostatkem i absencí štěstí lidí

Praxe (ovoce) prokázala, že ateizmus na základní otázky o smyslu lidské existence odpovídá špatně.

Jsou to tyto odpovědi:

• lidský život nemá žádný smysl, nepřesahuje smrt těla
• svět nemá žádný smysl a ptát se po něm je irracionální
• mimo jevů změřitelných přístroji a hmotného vesmíru neexistuje nic.

Po "výprasku", kterého se "vědeckému ateizmu" dostalo od chodu dějinného vývoje by se mohlo zdát, že je mrtev. Ale "černí" se nevzdali. Objevila se jeho nová "vědecká" varianta:

Redukcionismus a jeho útočná varianta "skeptici". Jeho víra se opírá o tato paradigmata (výchozí pravdy z podvědomí):

• Neexistuje ani Stvořitel světa ani člověka.
• V přetrvávání lidského ducha po smrti těla věří jen ti, kteří neunesou myšlenku na svůj konec.
• Neexistuje nic, co nezměříme přístroji.
• Všechny pojmy, které nejsou změřitelné přístroji (láska, víra atd.), jsou pověrami vznikajícími v lidském mozku a nemají objektivní existenci
• Fyzikálně definovanými pojmy je nevědecké označovat jevy, pro které nejsou definovány. Ani v analogiích. Např. je pavědecké, říkat že někdo má duševní energii, když energie je jasně definována: E=mc2.
• Náboženství jsou soubory pověr a nemají s etikou nic společného. Atd.

Z kolapsu civilizace, založené na ateizmu, se "černí" již zotavili a vybavili se tezí: To nebyl ten pravývědecký ráji To několik hlupáků, námi se neřidících, jej pokazílo! My jsme se poučili! Nikoliv! Nepoučili se vůbec! Neodpověděli správně na základní otázky smyslu a podstaty lidského života! I ta agresivita jim zůstala. Skeptici "udělují ceny nepravdy", bludné balvany, protože jen oni znají skutečnou pravdu!!! Ostatní jsou pověrčiví zaostalci. Ještě nedošli k Sokratovi a již jiným určují, jak mají "správně" myslet. Protože mne pravda vědeckého světového názoru "neosvítila", začínám toužit po bludném balvanu od majitelů pravdy.

Velká většina lidstva odedávna rozdělovala existující skutečnost na tu, kterou může vnímat rozumem a smysly, a tu část, která je mu skryta. Tuto skrytou část označovala jako transcendeno. Vstup do této skryté části stvoření byl nahodile povolen vyvolencům, prorokům a jasnovidcům prostřednictvím stavu vytržení, prozření či spojení s bytostmi onoho světa. Dnes se těmto stavům říká stav rozšířeného vědomí, jehož podstatou je uvolnění lidského ducha ze "zajetí" hmotného těla. Zkušenostmi získanými za těchto stavů vědomí se zabývala esoterika, tj. souhrn poznatků, získaných v odvrácené straně stvoření. Možnostmi zásahů do běhu dějů v neviditelné části stvoření se zabývala magie. Podařený zásah v neviditelné části stvoření měl následně překvapivý dopad ve změně chodu ve viditelných událostech.

Odsud pramení eminentní zájem mocných tohoto světa o esoteriku (předvídání) a magii (neviditelné ovládání). Aby přístupu k těmto jevům jiným "plebánům" vládnoucí mocenská garnitura zabránila, vyhradila toto právo vždy pouze té duchovní moci, která její vládu schvalovala. Správnými a spasitelnými byly jen ty vhledy a zásahy do odvrácené části stvoření, které sloužily vládnoucí duchovní moci. Jenže ta se pod vlivem starostí o světské statky tak zdegenerovala, že čím dál méně jejích lidí bylo schopno pomocí rozšířeného stavu vědomí dostat se "na druhou stranu", takže např. v křesťanství počet svatých a vizionářů rychle klesal a navíc se rekrutoval z řad "laiků" (viz. zjevení Panny Marie.) Pokřivené dojmy z druhé strany stvoření získané náhodně laickými vizionáři se staly příčinou masového objevování často potrhlých sekt. Přitom vývoj lidstva se lavinovitě řítil dopředu a naléhavě žádal kvalifikované esoterické odpovědi z "druhé strany dějů". Těm však bránila sekta scholastiků v nejkvalifikovanější křesťanské církvi. Tak se stalo, že v západním civilizačním okruhu křesťanství nebylo schopno kvalifikovaně, tj. na vyšší kvalitativní úrovni, reagovat na výše položené základní otázky člověka a lidstva a rychle začalo ztrácet vliv.

Pro znalé věci neni divu, že se tato krize nejrychleji vyhrotila v Česku. Většina Čechů, když se nepřetvařuje, nemá totiž "vychování" a křupansky přímočaře vyjadřuje svoje mínění. Tak jsme se stali nejateističtější zemí na světě a současně zemí s nejdivočejší esoterikou. Po převratu se zjistilo, že co Čech, to šaman! V jedné skupině udivených tak paradoxně stanuli ateisté, skeptici a církevní hodnostáři.

Celé roje českých šamanů se snaží proniknout zakázanou oponou a nahlédnout do zákulisí chodu viditelných věcí. Opět bych chtěl připomenout Platónovo podobenství o jeskyni v místě, kde říká: "Každý, kdo se na chvilku odpoutá z těla a vyjde do světla skutečného života, je jím oslněn, nestačí za ten moment pochopit správně viděné. Jen ten, kdo z druhé strany přichází, život z druhé strany dokonale zná, dá jevy do správných posloupností." Tedy je nutné mít průvodce. Jakého si kdo vybere, tak také dopadne.

A nyní se vraťme k původní otázce po smyslu lidského bytí. Esoterické nauky nás učí, že i původce "černé nitky" je z onoho světa, tudíž smysl existence lidského tvora zná. Má však "v popisu práce" provokovat a mást. Jesrliže tedy lidé vedení černou nitkou tvrdí, že lidský život nemá jiný smysl než živočišné přežívání, a tudíž je nevědecké a nesmyslné se po něm pídit, je zřejmé, že pohnutkou jejich hybatele je zabránit lidem po pátrání smyslu jejich života. Jako antiteze logicky vyplývá, že smyslem lidského života je naopak po smyslu vlastní existence pátrat, neboť na jeho konci je nalezení vlastní prvopříčiny vzniku člověka a světa zdroje všeho, jehož jediným znakem je SVĚTLO! Mojžíš je viděl ve formě hořícího keře. Orfeus ve formě slunce. Ježíš je transformoval do pojmu logos, což ovšem není totožné s běžným českým překladem "slovo". Význam logos je pochopené slovo, pojem, vidění skryté strany významu pojmů. Za tím se ovšem skrývá Světlo propojené na ducha.

Povinnost hledat smysl života vyplývá i ze zákona přírody. V přírodě se nevyskytují orgány nebo jakékoli schopnosti u živých tvorů, které neplní účel a nemají tedy důvod pro svou existenci. U člověka by tedy nemohla vzniknout schopnost ptát se po smyslu své existence z hlediska věčnosti. Ani úvaha o přežívání vědomí po smrti těla. Tak jako u zvířat. Ale ona vzniká už u nejstarších lidí v pravěku. Jestliže tedy redukcionisté tvrdí, že otázky po smyslu existence člověka, vesmíru, otázky co bylo před velkým třeskem, co bude po velkém křachu, co je mimo námi vnímaný kosmos jsou irelevantní, nesmyslné, dostávají se oni i jejich vědy do rozparu s logikou přírodnich zákonů.

Kdyby tyto otázky byly irevelantní, "příroda" by nepřipustila ani jejich vznik!!! Jako u zvířat. Tak skeptici vnucují člověku logiku zvířete. Logiku nepokračování vědomé existence po smrti těla. To je také cíl zdroje "černé nitky".

Jakmile člověk Světlo najde, již nemá zevních otázek. Vnitřní jsou mu odpovídány automaticky. HLEDEJTE A NALEZNETE! Kdo intenzivně hledá jakýmkoliv způsobem s čistým úmyslem nalézti, nalezne a chyby na cestě jsou mu prominuty. Kdo nehledá, nemůže nalézt! Svět je tak paradoxní, že prostřednictvím ateizmu je možné nalézt Boho, prostřednictvím skeptiků nalézt smysl života, vyléčit "ničím" duši i tělo a vstoupit do života věčného, nestát se Sisyfem, který chtěl napálit bohy.

Josef Staněk
časopis Phoenix 7/2004