Pokud oslovíme anděla strážného, nebo archanděla, dochází k výměně, pokud oslovíme Krista anebo Pannu Marii, dochází k výměně ... Pokud se rozhodneme pro kontakt s bytostmi vyšších světů, s anděly a archanděly, vstupujeme do kontaktu s vyššími silami, s duchovní láskou a moudrosti, takový kontakt nabíjí naše duchovní tělo vysokými vibracemi, které přirozeně vstupují a očišťují naše duchovní, mentální, emoční, astrální i éterické tělo. Je třeba jediné, udělat to s pravým přesvědčením o přítomnosti těchto mocností a sil a opakovaně se k tomuto oslovení vracet. Někdy stačí myšlenkou, někdy myšlenkou i slovem.
Jakákoliv modlitba má účinek pouze podle míry pochopení skutečného významu slov, které obsahuje. Je tomu tak proto, že uvědomění je spojeno se srdcem. Myšlenku následuje cit, a stejně tak, cit následuje myšlenka. Když si člověk uvědomuje vyšší pravdu, může tuto pravdu prožívat. Pokud ji prožívá, je s ní spojen a ona jej doplňuje svou charakteristickou silou.
První je pokora, ta nás vede k sobě samým. V pokoře se k nám vrací klid. V klidu získáváme prostor pro rozhodnutí pro vyšší kvalitu, kterou chceme prožívat. Pak stačí si pouze uvědomovat a vyslovovat. Např.: "Chci být napojen na Krista"
Vyslovené chci není ve smyslu vyžaduji Krista, ale ve smyslu rozhoduji se pro Krista!
Člověk musí vědět co je to pokora a vstoupit vědomě do kontaktu s Bohem. Tzn., mluvit k němu, jako malé dítě, tzn. s jistotou jeho přítomnosti a jeho všemohoucnosti. Modlit se srdcem znamená prožívat vztah k Bohu a k bytostem, které živě rezonují s Bohem, které konají boží vůli. Pravá modlitba je akt přesvědčení, akt oslovení, akt interakce. Tak se v nás postupně rozvíjí citlivost pro vnímání těchto sil, a ta je nám k užitku, tím v nás posílí jistota v procesu tohoto propojování. Pokud se budeme takto propojovat opakovaně, do našich životů vstupuje pomoc vyšších světů, více se tak přibližujeme sami k sobě a začínáme žít to co zde na zemi máme v pravdě žít.