Vždy znovu čekáme, co se změní k lepšímu. Nebo, někteří, už ani nedoufáme?
Vše, co se na Zemi děje, lidé anebo jiní tvorové vytvářejí. Skrytá Režie to upravuje; nejlépe, když shora.
Je-li co podloženo dobrými záměry, pak bývají i chyby napravovány směrem k oněm záměrům. Náhodami, nebo i nečekanými přístupy. Kde náhoda bývá neznalost skrytých souvislostí.
Je-li činnost zaměřena k sobectví, výsledky v posledku směřují ke krachu, což může trvat staletí.
K tomu si dovolím připomenout dvě mimořádně silné zimy, které brzdily otrokářské záměry nacistické říše. Moskvu nedobyla. Ta nebyla jen politickým symbolem, ale především zásadním uzlem železniční odpravy. Po jejím dobytí nepřítelem by další odpor proti německému postupu byl podstatně oslaben.
Nejednou byla popsaná Napoleonova katastrofa při tažení do Ruska. Zamrzala i rtuť v teploměru (podle francouzského matematika Ponceleta).
Při obsazování českého území 15. března 1939 sněhová vánice až i zastavila motorizované okupační jednotky; v některých krajích uvázly v závějích sněhu.
Spojenecké akce v Kosovu proti Srbům ztěžovala dlouhodobá oblačnost; letecké akce byly omezeny.
Podobně v Iráku v březnu 2003 – silné písečné bouře neměly pamětníka.
Prostě, příroda dokáže chránit obyvatele napadené země, i když jen někdy to vede k plnému úspěchu obránců. Různé přírodní zásahy nabízejí možnost zásahu Vyšších sil. Snad se duchovně uplatní vůle napadeného národa?
*
Zkouším uplatnit přírodní vědy k hlubšímu seznámení s konstrukcí světa. Věda, fyzika studuje a poznává látku Vesmíru – hmotu a fyzikální pole. Jenže v její práci převládá matematika. A my nežijeme v rovnicích, ale ve smyslových zážitcích.
Slabinu fyziky zkouším nacházet v předpokládané jistotě – že hmota existuje. Avšak už dávno Ernst Mach zdůrazňoval – máme zážitky hmoty, ale co je za nimi, nevíme. Již před vznikem počítačové virtuální reality byl opatrný. Zprvu pochyboval i o těch částicích, které nevidíme - avšak vynález mlžné komory je zviditelnil také jemu. Dle mne, ani další prohlubování poznatků o částicích hmoty nerozhodne o podstatě smyslových zážitků. Ty jsou nám zásadní – kdo s nimi skončil, bývá mrtvý.
*
Bývá mrzuté, když i chytří vzdělaní lidé se domnívají, že náš zážitek silné bolesti dosvědčuje skutečnost hmoty a nemožnost světa – virtuální reality. Přece ani slast chutného jídla, ani bolest břicha neposkytují odpověď na otázku E. Macha.
Pracoval jsem s několika dřevními postupy k posouzení, zda žijeme ve hmotě anebo jen v zážitcích. Samozřejmý Euklidův lineární prostor, ve kterém předpokládáme hmotu, obvykle nedává výpočetní výsledky. Například výpočet úhlopříčky čtverce je vždy bezvýsledný; zakončí se zaokrouhlením. Nad takovým výpočetním nekonečnem se nám má zatočit hlava, v tom máme hledat velikost Stvořitele?
Namísto Euklidova lineárního prostoru jsem vycouval do práce se zrakovými zážitky. Perspektiva poskytuje nelineárně rozmístěné vjemy; zato výpočty jsou vždy přesné, bez zaokrouhlení. To přece není málo: svět matematicky popisovaný v plné přesnosti! Teprve takto vzniklé lineární rovnice jsou exaktností. Tento pojem věda dříve zdůrazňovala.
Světu, danému přesnými výpočty pro zrakový a sluchový smysl, dávám přednost před výpočetními nepřesnostmi Euklidova prostoru. Z toho mi vyplývá, že žijeme v zážitcích, za nimiž není hmota. Nabízí se virtuální realita, coby základ stvořeného světa.
Ne dost na tom. Nelineární zážitky světa lze podložit bodovou základnou, která zachycuje rozložení hmoty. A tím se náš svět shoduje s principem počítače. Také informatika preferuje práci s jednotlivými body, nikoliv se spojitými průběhy.
Výmluvný je přepočet poměru zlatého řezu do perspektivy našeho zraku. Namísto nepřesné iracionality zde vzniká
poměr 3:2.
Ne dost na tom. Fyzika nemá definici času, ani nezná důvod pro zpomalování času při pohybu. Tento jev je bezpečně prokázaný jak výpočty, tak mnoha měřeními. Například průběhem času na Zemi, ve srovnání s časem v kosmu, na oběžné dráze.
Teprve když zavedu pulsní existenci světa s hmotou, snadno se dostanu i k definici času, a k příčině zpomalování při pohybu. Zážitky hmoty nám tak vznikají nesčíslněkrát za sekundu. Podložení světa Zdrojem pulsů jsem odvodil z lidské elektroniky. Chod kdekterého přístroje, nejen elektronických hodinek, je podložený zdrojem přesných pulsů.
Toto je mi dalším příkladem našeho světa, který má nad sebou Stvořitele, řekněme: nejvyspělejší Civilizaci. A to pro lepší stravitelnost, když moje přístupy obhajují základy starých náboženství.
*
Co na moje výsledky říká oficiální poznání?
V únoru tohoto roku 2024 jsem své práce stáhl do jediného
souboru, vytiskl na 14 stran a poštou odeslal tentokrát přímo předsedkyni Akademie věd ČR, profesorce RNDr. Evě Zažímalové. Ani z tohoto nejvyššího místa žádná odpověď nepřišla. Po několika měsících jsem zatelefonoval sekretářce AV ČR. Pamatovala, že paní předsedkyně práci tehdy četla a samozřejmě předala fyzikům. Hned dopoledne toho dne mi přišlo záporné zhodnocení mé práce. Však nejsem vědcem, a práce vystačila se středoškolskou matematikou, s více grafy. Ve krátkém zhodnocení byla podstatná věta:
„S prací jsme se seznámili, ale Vaše práce bohužel nesplňuje nároky kladené na racionální a logické pojednání, s kterým by bylo možno vést věcnou diskusi či polemiku.“
Jestliže práce sleduje umělé stvoření Vesmíru, pak pochopitelně není „racionální“. A když hodnocení podepsala jen sekretářka a žádný fyzik, pak opravdu diskuse nebyla možná.
Od února se zvedla sledovanost mých stránek, nejvíc návštěv z ciziny bývalo z Číny, USA a ČR. Jen v listopadu se zcela zastavil
zájem z Číny. Zprvu nepochopitelně, ale později jsem o příčině byl zpraven.
Tak takhle s možností prokazovat či odmítat umělé vytvoření Vesmíru. Zde jsem jen krátce nastínil souvislosti. Kudy dál?
Bohumír Tichánek, 19.12.2024