Josef Staněk - Med – potravina s léčivým účinkem

Med se získává odebíráním jeho přebytku včelám, výměnou za včelařovu komplexní péči o jejich "spokojenost". Včely si med jako svou zásobu potravy na zimu vytvářejí zahušťováním rostlinných šťáv nejrůznějšího původu tak, aby obsah vody klesl pod 20 %. Navíc k zahušťovanému nektaru a medovici přidávají řadu trávících a ochranných fermentů, aby se jim zásoby přehuštěného cukerného roztoku nekazily. Med tak získává velmi žádoucí mírné baktericidní vlastnosti, jež způsobují, že běžné bakterie v něm hynou do dvou hodin. Tato baktericidní vlastnost medu je příčinou toho, že v dějinách lidstva nebyla zaznamenána jediná infekční epidemie, která by byla vyvolána medem. A také toho, že medový roztok působí léčebně na záněty v krku a v horních cestách dýchacích.
Dezinfekční účinek medu není však jeho jediným příznivým účinkem na tělo. Dalším příznivým vlivem je skutečnost, že med, použitý jako sladidlo místo cukru, dodává do zažívacího ústrojí trávicí fermenty a některé vitamíny a bio prvky, které řepný cukr nemá. Navíc je med tvořen hlavně invertním cukrem, což ulehčuje činnost zejména slinivce a dvanácterníku. Vědeckými měřeními se totiž zjistilo, že křivka vyplavení inzulínu a následná glykémie v krvi, je u směsi glukózy a fruktózy (med) příznivější, než při trávení řepného cukru. Tento účinek ale bohužel není tak velký, aby bylo možno obecně med diabetikům povolit. Pouze jej lze využít tak, že v rodinách s dispozicí k diabetu je možné jako prevenci, dokud diabetes ještě nevznikl, doporučit záměnu části řepného cukru medem.
 

V poslední době jsem u sebe monitoroval výši překyselení organizmu, které je obecnou výživovou zátěží současného člověka. Ke svému překvapení jsem mimo jiné zjistil, že již za několik hodin po snězení potravy oslazené řepným cukrem, dochází k silnému okyselení moči. Je to až chemicky nevysvětlitelné, ale fyziologicky ano. Jakmile se do střev dostane větší množství sacharózy (řepný cukr) najednou, slinivka a dvanácterník jej nestačí invertovat a ten nenatrávený a nevstřebaný sestoupí níže do střeva. Tam se na nerozštěpenou sacharózu "vrhnou" kvasinky a bakterie a vytvoří množství kyselin. A z okyselení obsahu střeva, které omezí vstřebávání nedostatkových zásaditých prvků, se odvine celkové překyselení organizmu. U medu tomu tak není. Nejen, že je složen z lépe vstřebatelného invertního cukru, ale obsahuje ony výše zmíněné bakteriostatické látky, které kvašení zmírní. Tento účinek medu potlačující kvašení známe ostatně ze zkušeností při přípravě medoviny. Medový roztok se špatně rozkvašuje, proto se při výrobě medoviny používají speciální kvasinky. Další pozitivní vlastností medu je tedy skutečnost, že na rozdíl od řepného cukru, nepřekyseluje organizmus.
 

Dalším pozitivním účinkem medu je jeho mírně pozitivní vliv na kvalitu krve, kostí a chrupu. V zahraničí byly provedeny pokusy, kdy polovině chovanců v ústavech byl cukr nahrazen medem. Po půl roce byl u dětí sladících medem nalezen prokazatelně vyšší obsah červeného krevního barviva v krvinkách. Krvetvorný vliv byl přičten obsahu krvetvorného bio prvku manganu v medu. U kanadských Eskymáků byl zase po rozšíření zvyku sladit řepným cukrem zaznamenán explozivní nárůst zubního kazu. V komunitách, kam byl místo cukru dodán ke slazení med, explozivní nárůst zubního kazu nenastal. Med, nahrazující ve výživě člověka cukr, také dlouhodobě zlepšuje vstřebávání kostitvorných prvků. Je tedy užitečný jako podpůrné opatření proti osteoporóze, která je v poslední době strašákem žen po přechodu.
 

Jako poslední ze zajímavých zdraví posilujících činitelů medu je vhodné uvést tzv. "včelí vodu". Tato včelí voda vzniká v důsledku obtisku bioplazmy včelstva do jakékoliv vody, která se umístí do půl metru od včelstva. Podstata jejího zformování není známa a tkví zřejmě v "paměti" vody. Včelstvo zřejmě otiskuje do vody vyzařování svého biopole. Stejný vliv můžeme pozorovat např. u zeleniny – čerstvě utržená zelenina má úplně jinou chuť než zelenina skladovaná, byť i jen pár hodin. Působení reziduí této bioplazmy můžeme pak pozorovat na osvěživém až ozdravném působení na člověka. To je cítit i při pobytu ve včelíně. Včelami ozářená voda ve srovnání se stejnou, ale neozářenou, při stejné teplotě později mrzne. Tento vliv svého vyzařování uplatňují včely i při udržování medu v tekutém stavu. Každý včelař přece ví, že med v plástech v úlu netuhne. Jakmile se však medové plásty z úlu vyjmou, med v nich rychle zkrystalizuje.
 

Krystalizaci, lidově "cukernatění", je třeba vysvětlit. Věci neznalí si totiž myslí, že ztuhlý med je méně hodnotný, nebo že je falšovaný cukrem. Je to naprostý omyl. Každý med, mimo akátového, po vytočení z plástů poměrně rychle tuhne. Jen rychlost krystalizace je jiná. Je dána poměrem fruktózy a glukózy. Čím více glukózy, tím rychleji med tuhne. Nejrychleji, často během tří dnů, tuhnou medy řepkové a melecitózní lesní. Ztuhne-li nám ve sklenici med, nic se s jeho hodnotou nestane. Chceme-li jej konzumovat v tekuté podobě, snadno jej do ní uvedeme šetrným rozpuštěním ve vodní lázni. Při 50°C už teče med jako voda. K inaktivaci žádoucích enzymů, tedy k mírnému znehodnocení medu, dochází až za teplot nad 65°C. Sledujeme-li jeho rozpouštění, nemůžeme jej přehřát. Jakmile je tekutý, vyjmeme jej z vodní lázně.
 

Je užitečné znát rovněž mírně se odlišující vlastnosti různých druhů medu. Usnadňuje to jeho nejvýhodnější využití. Nejrozšířenějším druhem medu je u nás světle žlutý řepkový. Pro obsah glukózy a velké množství pylových zrn je nejen velmi chutným, ale i dieteticky hodnotným medem. Má ale jednu vadu. Rychle stárne a oxidací nabývá až nažluklou příchuť! Je škoda, že po vytočení má excelentní chuť, ale kolem Vánoc již chuťově přitažlivý moc není. Je to tedy med rychlé spotřeby. Druhým nejrozšířenějším medem je nepříliš tmavý med lesní z puklice smrkové (červnová snůška). To je onen velmi poptávaný druh medu, za který se i na mezinárodním trhu dosahuje nejvyšší cena. Stejně hodnocený je i med akátový, který je světlý, jemně aromatický a krystalizuje až za dva roky. Dalšími u nás rozšířenými druhy jsou světlé medy malinové a lipové. Oba jsou aromatické, ale nejlépe chutnají tehdy, obsahují-li příměs z jiné snůšky. Čistý lipový med je tak aromatický, až to může být někomu nepříjemné, ale na léčení dýchacích cest je nejlepší. Nepříliš dobrou pověst pro své aroma má nahnědlý med slunečnicový, který se dává většinou do perníků. Posledním hojným druhem medu u nás je velmi tmavý a rychle tuhnoucí lesní med mšicový z modřínů nebo dubů. Včely jej obvykle sbírají v červenci a je střední hodnoty.
 

Dobře chutná na jarní čerstvé jahody nakapat čerstvý řepkový nebo akátový med. Později se hodí tato pochoutka připravit jako kokteil (umixovat ovoce (i zmražené), kefír nebo jogurt a osladit podle chuti medem).
Z obyčejné kávy uděláte aromatickou špičku "pro horních deset tisíc" oslazením smrkovým, jedlovým, dubovým, případně akátovým medem, ostatní medy se příliš ke slazení kávy nehodí.
Na rozehřátí v zimě je výborná ohřátá medovina s citronem nebo slivovice přiměřeně oslazená medem. Po vypití těchto směsí je okamžitě cítit vlna tepla v celém těle. To je zřejmě ten hlavní důvod, proč byly ve studených – "zmrzlých" dobách našich předků, kdy se žilo v chladných kamenných domech, medové nápoje tak vážené a oblíbené. Byly hodnoceny jako nápoj králů.
 
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2013.