O ženách toho bylo napsáno velmi mnoho. Kolik básní je opěvuje, kolik hudby ve svých tónech skrývá obdiv k ženě, kolik malířů se ztratilo v barvách na plátně, aby zpodobnili tu, kterou obdivují či milují. Na ženách se většinou opěvuje jejich krása, půvaby, jemnost, něžnost, schopnost utěšit, vytvořit teplo domova.
K následujícím řádkům mne inspiroval dojem, že v poslední době se kolem mne roztrhl pytel s manželskými krizemi, rozchody a rozvody. Také je dost žen, které jsou v procesu přemýšlení, zda se svým mužem vlastně ještě chtějí být. Každá z nich přesně ví, co je na jejich svazku špatně, co by muž měl udělat jinak, jak by se měl změnit atd.
Zcela nepochybně a oprávněně jsou vztahy s těmi nám nejbližšími podrobovány velké revizi. Manželství nebo partnerský vztah je základem rodiny a ta, jak známo je základem státu.
Minule jsem upozorňovala, že nás nic nezachrání, že musíme každý začít sám v sobě a ty krize manželství jen potvrzují, o čem jsem psala. Nejen u jednotlivců, ale současně i mezi mužem a ženou musí nejprve dojít k obrodě, a pak se od toho budou odvíjet i vztahy ve společnosti.
Situace v rodinách je leckde opravdu neudržitelná a jako důvod vidím naprostou ztrátu úcty jednoho k druhému. Stačí se jen zaposlouchat do rozhovorů na ulici, na pracovišti nebo v kavárně, kdy vyslechnete v rozhovorech záplavu despektu od mužů směrem k ženám a současně mnoho žen vidí své muže jako neschopné slabochy a pohrdají jimi.
O tom, že je potřeba narovnat vychýlení mužů i žen z jejich rolí není pochyb. Aktéři jsou dva a pro každého je zde jedna cesta, kudy ven ze současné mizérie. Jsem přesvědčená, že je na nás ženách, abychom začaly. Kdysi jsem se bouřila při pomyšlení, že počátek změny tkví v nás, jenže pak mi došlo, že to byla Eva, kdo Adamovi nabídl jablko a ne obráceně:-). Možná to bylo celé jinak, ale mně se tato pointa zalíbila, a tak vyzývám všechny ženy – pojďme začít u sebe, pojďme iniciovat změny ve vztazích a věřím, že muži se přidají.
Jaká je tedy cesta pro ženy? Pokusme se pochopit mužský způsob myšlení. Následující věty jsou to nejdůležitější nač jsem přišla a co bych ráda předala ostatním ženám. Je to něco, co mi zázračně změnilo přístup k mužům. Největší nedorozumění je totiž v nepochopení myšlení obou pohlaví. Muž nějak myslí a mluví a žena si to překládá do svého jazyka a obráceně. Pokusme se pohled nás žen na mužskou realitu změnit a zkusme si to, co vidíme na mužích pojmenovat jinak. Od toho okamžiku možná už neuvidíme ješitnost, ale ryze mužskou potřebu být nejlepší, neuvidíme tvrdost, ale potřebu pevnosti, jak obstát, neuvidíme neomalenost, ale mužskou robustnost v jemných věcech, neuvidíme bojovnost, ale potřebu ochránit své blízké nebo prostě jen sám sebe. Toto je jen pár vlastností, které mne napadly. Je to jen nástin cesty. Vlastnosti si změňte nebo doplňte podle muže, kterého máte doma. Přiblížíme-li se jako ženy jazyku mužů a muži zase jazyku žen, navzájem se pochopíme, mnohem snáze tu jinakost přijmeme a přinese nám to nejen tolik kýžené porozumění, ale navíc okouzleně začneme objevovat toho druhého v jiných obrazech. V případě, že něco neumíme pochopit, můžeme se pokusit to prostě přijmout. I to pomůže.
A cesta pro muže? Zkuste objevit v ženě její největší poklad, kterým je intuice a napojení se na informace z vyšších sfér. Tohle ženy odjakživa umí nejlépe – vidět CO se má udělat a muž zase mnohem lépe ví JAK se to má provést. Toto je obrovský problém pro mnoho mužů, protože oni to vnímají tak, že mají ženu poslouchat. Jenže tak to není. Oni jí mají naslouchat. Prosím všechny, aby zkusili rozpoznat ten rozdíl v předponě. Znám i velmi inteligentní a chytré muže, kteří se děsí toto i jen připustit, natož aplikovat v životě.
Vždy to byly ženy, které přinášely svou intuicí a citem ty potřebné informace pro rodinu a pro celou komunitu. Ale také se pak uměly stáhnout a nechat muže, aby inspiraci převzali a dílo vytvořili. Sama vidím, z vlastní zkušenosti, že muž má pro toto mnohem lepší vlohy. Dnešní ženy zase příliš zasahují do mužských kompetencí, neumí se stáhnout z aktivity a nechat muže pracovat. Muži se zase vychýlili do ženských oblastí, a tak neumějí prorazit do svých pozic a často se silně podřizují. Tyto karikatury se potom logicky potkávají, podle pravidla podobnosti neboli „jaký šel, takovou potkal“ a neštěstí je hotovo. Dříve či později toto začne oběma vadit. Ženě mužova slabost a muži ženina dominance. Takže pokud se žena vrátí do své role, tím automaticky podporuje muže, aby se vrátil do té své. To nejvíc, co může žena pro muže udělat, je poskytnout mu citovou oporu, v tichosti za svým mužem stát, podporovat ho, předávat mu svou ženskou sílu, protože ať mi to muži odpustí, za každým úspěšným mužem vidím láskyplné zázemí, které mu poskytuje žena a tím následně roste síla muže. Ten potom dokáže nevídané. Obráceně to neznám. Zato znám manželství, kde to dle výše popsaného funguje a je to doslova koncert.
Měla jsem jednou takové vnímání ohledně buňky, která když se poškodí, neumí se stáhnout. Tím se naruší rovnováha v těle a vzniká rakovinné bujení. A v naší společnosti se rozmohlo také takové rakovinné bujení. Nesouladem ženy a muže. Onemocněli jsme tím všichni a bolí nás to naprosto na všech úrovních života.
Jedna inspirace - kdysi jsem sledovala profesionální taneční pár, jak tančí tango a během toho mi došlo, že když se oba pletou tomu druhému do jejich poloviny, když žena muži nepředá vedení, tak to nikdy nebude fungovat. V tanci ani v životě. Muž musí umět vést a žena se musí naučit důvěřovat. Poradila jsem tento způsob, jak si vyzkoušet ty správné role některým ženám a vždy to mělo úspěch, a ještě u toho jako pár zažili legraci. Teprve když oba tohle pochopili, začali se to učit žít a nastal ten pravý tanec života.
Z titulu své profese se potkávám hlavně s ženami, a proto ve svých slovech apeluji na ně. Okolnosti v rodinách jsou různé, ale z dlouhodobého pozorování vidím, že jsou to ony, kdo má lví podíl na vztazích. Mnohem dříve bývají nespokojené, ale také mnohem déle zvažují rozvody a rozchody, než přistoupí k radikálnímu kroku. Přitom vše mají ve svých rukách, potažmo ve svém srdci. Vyslechla jsem mnoho příběhů a mohu tak říci, že když rodina upadne do krize, většinou to zachrání žena. Zracionální, zpraktičtí, protože jí nic jiného nezbývá, když muž zkrachuje, přijde o práci, propadne kouzlu jiné ženy, další životní křižovatky si doplňte sami, a najednou cítí, že se není na koho spolehnout. Všechny do jedné ale časem přijdou na to, jak je současná „rovnoprávnost“ vyčerpávající. Některé zase na sobě roky nechávají dříví štípat a pak v nich něco praskne a vyvalí se ven jejich pravá podstata a ostatní žasnou, co vše zvládnou. Jejich síla mne nikdy nepřestane fascinovat.
Žena svou sílu ztrácí, když přebírá roli muže a když mu neumožní, aby se jí chopil sám. Myslím, že toto je všeobecně složité téma, jehož počátek je v období 1. světové války. V naší zemi, kde kdysi komunistický režim zavedl ženy do fabrik k mužským pracím a vznikly tak např. obráběčky nebo jeřábnice (moje babička), vzal urputněji sílu mužům a oni dnes i díky školskému systému, absenci vojenské služby atd. nemají mužské vzory. Toto je také silné téma, o kterém se více a více mluví. Nejprve byl tvrdý patriarchát, v posledních desetiletích jsme se propracovali k jakémusi podivnému matriarchátu, z kterého pak vznikl i pokřivený pohled muže na ženu a ženy na muže. My ženy se zlobíme, že rytíři vymřeli. No, oni jaksi museli, když nebylo, pro koho jimi být.
Už je potřeba skoncovat se starými vzorci a vytvořit nové, funkčnější a dospět k tvořivé spolupráci. Společnost naše všechny vztahy proměnila na soutěž. Jenže největší změna této doby je ve změně myšlení od soutěže ke spolupráci. Soutěž generuje výherce a poraženého, takže vždycky bude někdo, kdo bude smutný, z čehož logicky plyne, že když bude spolupráce, tvořivá komunikace, tak z toho vzejde harmonie dvou rovnocenných polovin, kdy každá přináší něco jiného a akceptuje jinakost druhého. Kde je harmonie, tam je zdravý vztah a tam proudí láska. Harmonie je tam, kde nikdo nechce mít navrch, ale každý chce souLAD.
Jsem si vědoma, že napravit situaci nepůjde u všech a všude, ale zkusme to. Pokusme se vcítit do muže, proč dělá, co dělá, chová se, jak chová. Z vlastní zkušenosti vím, že když jsem pokorně poprosila, odpověď mi přišla. Bylo to velmi zajímavé a obohacující objevování. Ve chvíli, kdy žena porozumí svému muži, tím ho pochopí a přestane kritizovat. Pak je také daleko otevřenější toto porozumění dát muži najevo a tím se otevře i muž a zázrak je na světě😊
Ženy, pojďme začít, najděme svou ztracenou sílu a vytvořme skutečně rovnocennou společnost naplněnou vzáJEMNOU úctou, pochopením a respektem. Ženy bývají často přirovnávány ke královně květin, růži. Jen se mi zdá, že jsme se zatím naučily jen symboliku trnů, ale nyní je čas začít žít také symboliku květů – být jemné a ušlechtilé.