Můj děda měl to „štěstí“, že jako selský synek strávil pět roků v I. světové válce. V šarži vojína rakousko-uherské armády. Jako všichni „obyčejní lidé“, nezískal na válce metály nebo zisk. Zato zranění a choroby. Děda dopadl ještě dobře. V zákopech si vyležel revmatizmus v celém těle.
A nyní si přestavte jeho situaci. Vrátíte se šťastně převzít hospodaření na statku, neboli začít se živit obrovskou tělesnou dřinou a v těle máte „revmatizmus“ kde se dá. Začal jej samozřejmě léčit „vědecky“, neboli jezdit po specialistech. Patřičně drahých. A pak polykat aspirin a kde co, také patřičné drahé. Ale revmatizmus od titulovaných lékařských kapacit ne a ne dát. Pouze se zmírnila bolestivost a záchvaty. Děda si dokonce pořídil nejnovější vynález té doby: elektrický probíječ impulzů do svalů. Brněla ho při zapojení celá ruka nebo noha, ale revma ne a ne před elektrickými ranami utéct.
Nakonec nezbylo, jako je tomu i dnes u mnoha lidí s chronickými a neléčitelnými chorobami, než vyhledat léčitele neboli „šamana“. (Pozor, dnes přísně jako nevědecké zakázáno EU!) Ten mu řekl: “Pane Šochman, vidím jedinou možnost. Pořiďte si včely a dělejte v nich zásahy bez rukavic tak dlouho, dokud nedostanete nejméně 6 žihadel do každé ruky. Teprve pak si nasaďte rukavice! Do roka vám revma z těla zmizí.“
Děda ho poslechl a skutečně mu revma z těla do roka vymizelo. Já už jsem jej znal jako pohyblivého a čilého do konce života. Také právě mne on naučil od 6 let včelařit. Vlastně nejprve donutil! Po druhé válce měl včely nešlechtěné, bodavé, hotové „čerty“. Sáhnout do úlu bylo jako sáhnout do žhavé pece. Když jsem si po jeho smrti pořídil vlastní včely, na vrcholu jsem ošetřoval 45 včelstev. Dnešní včely jsou tak mírné, že jsem ani rukavice nepoužíval a nepoužívám. (Dodnes je ani nemám.) Často jsem všech 45 včelstev prohlédl a shledal se sotva s jedním nebo 2 žihadly. A to ještě proto, že na včelu omylem sáhnu. A také dodnes revma nemám. (Je mi 79.) Nevědecky řečeno, revmatizmu asi včelí jed „leze na nervy a klidí se před ním“.