Každý z nás žije svůj život, přesto máme jako lidské bytosti jedno společné, a tím je naše duchovní podstata a s ní spojené zákony života v úrovni ducha, duše i těla. Cílem našeho života je poznat význam této skutečnosti pro náš život zde na planetě Zemi. Každý z nás má svobodnou vůli, každý z nás se může vydat za svým životním poznáním cestou, kterou si sám zvolí. Svoboda rozhodování nám umožňuje svobodně vnímat, svobodně prožívat, a tak s postupem času dospět k rozhodujícímu poznání a k rozhodujícímu přehodnocení. Postupně začínáme chápat, že jako bytosti duchovní náležíme určitému řádu duchovních hodnot. Jejich přirozené vnímání a jejich prožívání nám umožňuje pohybovat se na své životní cestě harmonicky, zažívat dostatek duševních i fyzických sil. Jejich neznalost a nerespektování znamená v každém případě ztrátu duchovních, duševních i fyzických sil. Člověk dnešní doby se ve svém životním směřování odklání od Zdroje životní síly, a tak ztrácí schopnost vnímat životní sílu a s ní spojený řád stvoření. Abychom byli schopni znovu vnímat nám daný řád duchovních hodnot, potřebujeme nejprve vnímat své základní spojení se Zdrojem života, s Bohem. Toto spojení v nás může průběžně obnovovat jedině bytost, která toto spojení má, a jej v jakékoliv životní situaci prožívá.
Člověk opustil Boha, a tak je nucen prožívat náhradní řešení. Následkem jeho odklonu je ztráta duchovní síly a s ní spojená deformace v rovině mentální i emoční. Objevuje se lidská nevědomost, která s sebou nese další a další tápání, a tíživá životní neuspokojení. Tato deformace zasahuje do všech oblastí života lidské bytosti. Lidé s náboženským vyznáním i bez náboženského vyznání zažívají, v důsledku svého odklonu od Zdroje životní síly, duchovní a duševní nouzi, duševně i fyzicky strádají a trpí. Lidské duchovní, mentální i emoční předpoklady pro život na Zemi se dostaly do tak hlubokého propadu, že již není možné navázat spojení k vyššímu principu, kterého se lidé ve své duchovní a duševní nouzi dovolávají. Tento ač je trvale přítomen, není vnímán, není poznáván a správně chápán.
Životní nouze a utrpení se stupňuje, lidské podvědomí cítí naléhavou potřebu návratu zpět. Tak vzniká a postupně sílí určitá kolektivní touha či vůle po opětovném spojení se Zdrojem životní síly. Na základě této kolektivní vůle dochází v jemnohmotné úrovni lidstva k propojení (rezonanci) světa Božského se světem duchovním. Tato skutečnost se však odehrává pouze ve světě jemnohmotném, mnozí o ní nevědí a ji si neuvědomují, pro mnohé není dostatečně zřejmá. Lidská nevědomost zahlcuje vědomí i schopnost vnímání, je potřeba předat vzor v rovině duchovních, mentálních i emočních předpokladů, tzn. je potřeba předat vzor pro život na Zemi na úrovni lidského života v těle! Tato skutečnost se má projevit skrze jedince, který v sobě uskuteční spojení s vyšším principem, tj. svým životem upozorní na dané základní principy a zákony života v duchu, duši i těle.
Dobová svědectví z oblasti předního východu se zmiňují o Janu Křtiteli, který volá na poušti (tj. "na poušti lidské existence") po očištění. Jan žije v ústraní, v nedotčené panenské přírodě, kde poznává potřebu spojení lidské bytosti s energiemi duchovní dimenze a s energiemi přírody. Jan volá k božímu pořádku, vybízí ke změně. Poznává, že právě úpadek vnitřního prožívání člověka, je příčinou všech objevujících se potíží, všeho utrpení lidstva. Poznává, že v důsledku svého zapomění na kontakt s Bohem - s jeho vyzařováním - ztrácejí lidé své ctnosti a jejich povahové rysy se mění. Poznává, že lidé přestávají s postupem času tuto změnu v chování vnímat, že si přestávají uvědomovat své povahové sklony, svůj duchovní i duševní pokles. Stejně tak je tomu i dnes. Člověk dnešní doby si již neuvědomuje, že právě jeho duchovní, mentální a emoční propad je příčinou všeho utrpení a všech potíží, které musí každodenně prožívat.
Jan upozorňuje na vyšší princip, který příchází z vyšší úrovně a může pomoci v jakékoliv situaci. Upozorňuje, že jedině princip, který není svou podstatou z tohoto světa může uzdravit trpící tohoto světa! Jedině nositel tohoto principu má odpovídající duchovní a duševní sílu, tzn., je schopen obstát v jakékoliv náročné životní situaci, i v té nejtěžší. A je schopen předat pomoc tomu, kdo o ni požádá. Tak má být prokázána absolutní moc a síla spojení duchovního principu s principem božským! Tak má být znovuobjevena základní potřeba lidské bytosti v těle!
Tímto nositelem božského principu má být dítě, které sestoupí do čistého prostoru, jenž vytvořila žena naplněná úctou k vyššímu řádu duchovních hodnot, obdařená vnímáním duchovních sil a absolutní oddaností vyššímu principu, jeho duchovnímu vyzařování! Takto počaté dítě získává v průběhu svého dětství i dospívaní odpovídající duchovní kvalitu, ke které se může navázat vyzařování z božského. V době kdy dochází k potřebnému prohloubení duchovních kvalit mladého Ježíše, dochází k setkání s Janem, který působí v propojení k základním principům duchovního života v těle a k základním principům života v přírodě. Jan, jako výjimečně vnímavý a duchovní silou obdařený jedinec, vnímá potřebu spojení s principem božským, pociťuje a svým vnitřním viděním zře tuto přítomnou skutečnost. A tak od určitého okamžiku poznává, že je blízko ten, kterému je dáno být nositelem božského principu (viz.:"Po mě přichází ten, kterému nejsem hoden zavázat řemínek u sandálu"). Při křtu Ježíše v Jordánu má Jan silný vjem, který svědčí o Ježíšově prohloubené duchovní čistotě, jenž umožňuje Jeho trvalé spojení s principem božským (viz.:"Viděl jsem sestupovat Ducha a na něm zůstávat").
Co pro nás znamená tato skutečnost?! Dle dobových svědectví přichází Ježíš k Janovi. To znamená, přichází mezi ty, kteří se nechávají symbolicky očistit vodou, tj. mezi ty, kteří si uvědomují své chyby, chtějí se dobrovolně změnit a vyjadřují skutkem, svou touhu po vnitřní změně! Tato skutečnost ukazuje na jeden z přítomných duchovních zákonů, a tím je: "Božské vstupuje pouze tam, kde o něm vědí, kde jej vnímají nebo chtějí vnímat, a kde jej v sebe přijímají" (Viz.: "Musíte být jako děti, jinak nevejdete do království"). Přítomnost Božského principu umožňuje každému z nás znovu poznávat a chápat v souvislostech, tzn., dává schopnost odpoutat se od minulosti, od svých nižších tendencí a povahových sklonů, a tak dospět k znovuobjevení základních duchovních principů a zákonů nám daných pro život. Člověk tak poznává další z přítomných duchovních zákonů: "Božský princip je ve stálém spojení s tím, kdo jej upřednostňuje přede vším ostatním." Tzn., přede vším tím, co pochází z tohoto světa. (Viz.:"Já a Otec jedno jsme", nebo:"Konám pouze vůli toho, který mne poslal").
Z výše uvedeného vyplývá, že klíčovým životním postojem, jenž vede k plnohodnotnému životu každého z nás je: "V duchu prožité upřednostnění svého duchovního spojení s principem božským, a to v jakékoliv životní situaci!" Abychom byli schopni znovu prožívat své spojení s Bohem jako to první, je potřeba si uvědomit, že naše spojení bylo přerušeno, že nyní stojíme jako lidské bytosti na začátku své cesty, my jsme zde a Bůh je tam! Nyní je potřeba věnovat svůj čas přede vším ostatním obnově svého spojení s Bohem. Je potřeba vědět, že existuje prostor spojení lidské bytosti s vyzařováním Zdroje veškerého života, s Bohem. Každý z nás by si měl uvědomovat: "Chci-li vstoupit do tohoto prostoru, je potřeba věnovat tomuto prostoru, tj. této skutečnosti svého napojení svůj čas a svou pozornost." Výsledkem je plné rozvinutí duchovního těla duše, tj. dostatek duchovní energie pro život v těle, plné rozvinutí mentálních a emočních předopokladů lidské bytosti za života v těle, které se projevuje jako život v duševní i biologické hojnosti, jako život v duševním i fyzickém zdraví, jako život v bezpředmětném životním štěstí. (viz. "Blaze chudým v duchu, jejich je království nebeské.")
Symbol kříže
Ježíšovo spojení s principem božským dává schopnost vnímat a v duchu zachovávat jednoduché principy a zákony dimenze ducha, a dle svého vnímání v přítomném okamžiku i konat. Tuto skutečnost vyjadřuje symbol rovnoramenného kříže. Horizontální rameno ukazuje na schopnost zachovávat vyšší duchovní principy a zákony, vertikální rameno ukazuje na schopnost v tomto poznávání konat! Tuto schopnost vnímat duchovní principy a zákony a dle svého vnímání i konat získává každý, kdo žije ve svém životě především ostatním ve vůli vnímat a prožívat své spojení s principem božským. Tuto jednoduchou pravdu bychom měli mít na zřeteli, tuto jednoduchou pravdu bychom si měli ve svém každodenním životě ověřovat! Člověk nemá na vybranou, jeho duchovní, duševní i biologická konstituce je dána - máme-li si ji zachovat neporušenou, musíme přejít od laciného přijímání dalších a dalších informací ke konkrétnímu vědomému duchovnímu prožívání a s tímto prožíváním spojeným činům.
Princip Krista a zmrtvýchvstání
Je důležité si uvědomit, že v případě spojení s principem božským pracuje lidská mysl jinak než je tomu v případě, kdy toto základní spojení chybí. Naše mysl je schopna reagovat na konkrétní podněty z úrovně ducha. Tato úroveň ducha by měla být průběžně oživována vyzařováním z božského. Jakmile toto průběžné oživování chybí, stává se mysl postupně připoutanou k podnětům z vnějšího (hmotného) světa, tj. k vnějším podnětům, které jsou následkem lidské nevědomosti. To je jednoduchá zákonitost. Vzniká tak lpění, jehož následkem je duševní i fyzické vysílení a s ním spojený strach. Vzniká uzavřený kruh ve kterém je člověk natrvalo ztracen. Pomoci mu může pouze pomocná ruka toho, kdo má spojení k vyzařování z božského světa. Z této skutečnosti je zřejmé, jak velký - rozhodující - význam má pro život každého z nás přítomné vnímání principu Krista a s ním spojená naše odpovědnost k Bohu především, a to právě tak, jak o ní mluvil a na ni upozorňoval Ježíš Nazaretský.
Uvědomujme si, že rozhodující je skutečnost přítomného přijímání z principu Krista (viz.: "Ne každý kdo mi říká pane vejde do Království, nýbrž jenom ten, který činí vůli mého Otce"). To znamená, měli bychom si uvědomovat Ježíšovo spojení s Bohem, a měli bychom chtít Jej ve svém životě napodobovat. To znamená, jít každý den důsledně v Jeho šlépějích. Této důslednosti je potřeba se učit. Naše přesvědčení o této skutečnosti živého spojení (tj. vlastní rezonanci) s božským má s postupem času sílit. V okamžiku, kdy tuto důslednost získáme, a dále ve svém životě tiše uplatňujeme, vstupujeme spolu s Ním do Jeho království! Spásu, tj. vykoupení z pout hmotnosti, si nelze vyprosit, spásy lze jedině dosahovat! A to skrze pochopení své podstaty, skrze pochopení kým jsem, a ke komu svou podstatou náležím.
V lidském rodu je mnoho různých duchovních a mentálních přístupů k daným skutečnostem. Co člověk, to jiný přístup k věci. Lidé přijímají ve své nevědomosti přítomné skutečnosti více méně subjektivně. Vzniká tak mezi lidmi mnoho názorů a mnoho nedorozumění, mnoha věcem je přikládán velký význam, a tak dochází zákonitě i k mnoha velkým zklamáním. Nesuďme tedy druhé za jejich jednání, ať je jakékoliv. Každý z nás jde k rozhodujícímu poznání přes nutné omyly a chyby (viz. Ježíšovo zvolání na kříži: "Otče odpusť jim, nevědí co činí."). Uskutečněme v sobě tuto rozhodující proměnu, nahlížejme na veškerý život v okolí z pozice milujícího Syna, který poznává podmíněnost každého děje, každé situace, i té nejtěžší. Z duchovního pohledu je každé lidské počínání i každé lidské utrpení jen dočasné, a spěje ke své proměně. Žijme tedy nejprve v duchovním spojení s dimenzí duchovní harmonie a rovnováhy, s vyzařováním božského světa. Vnímejme své spojení a nechme proudit blahodárnou sílu k veškerému okolí.
Právě v týdnu před velkým pátkem a v týdnu po velkém pátku sílí příliv sil božské i duchovní lásky k člověku. Každý vnímavý člověk tuto skutečnost cítí. Dokazují to například stigmata pátera Pia z Pietrelciny, v jeho případě se bolesti i krvácení v místech Ježíšových ran stupňovaly při každé mši, kterou sloužil, a právě v období Velikonoc. Uvědomujme si sestupující milost boží jako živou pravdu, i na základě této skutečnosti! Otevírejme se přílivu této síly. Prožívejme vděčnost ve vědomí svého spojení. A to nejen o Velikonocích, ale po všechny dny svého života zde na zemi, i na onom světě. Chceme-li si své duchovní a duševní spojení udržet, měli bychom si uvědomovat, že smyslem života je život ve spojení s Bohem, a v tomto spojení uskutečněná pomoc bližnímu v jakékoliv životní situaci! Poznávám, že v konečné fázi našeho vývoje se tato pomoc mění na pomoc ve sdílení duchovních hodnot věčnosti. Jedině v takovém nastavení může proudit síla Stvořitele přes nás nebo skrze nás k druhým nejsilněji.