Antonín Červený - Stručně o akupunktuře

Akupunktura dle zásad Tradiční čínské medicíny (TČM)
 
    Akupunktura je jeden ze způsobů TČM jak harmonizovat tělo a duši, jednotlivé orgány a jejich akupunkturní dráhy a vůbec ovlivňovat celý systém energie (Qi) v těle tak, aby se člověku upravil jeho zdravotní stav.
    V TČM existuje 12 řádných (orgánových) drah plus 8 drah mimořádných, z čehož vyplývá několik set akupunkturních bodů, včetně tzv. extra bodů, tj. těch, které nepatří k žádné z drah. V běžné akupunkturní praxi se nepoužívají úplně všechny body, ale jen ty nejdůležitější, resp. ty s největším účinkem. Dle mého odhadu je asi 150 bodů nejfrekventovanější.
    Správně napíchnutá sestava jehel (dle obrazu, který si terapeut TČM vytvoří před samotným napichováním - viz článek na http://www.cloud9institute.cz/clanky/celostni-medicina/jak-probiha-prvni-konzultace-tcm) někdy působí až zázračně, přesto však musíme brát na zřetel, že stejně jako všechny ostatní obory jakékoliv medicíny, tak i akupunktura má své hranice a není možné předpokládat, že jehličkami se dá vyléčit a ovlivnit úplně vše.

    Počet jehel není přesně stanovený, na každý obraz onemocnění to je vždy jiné. Často se říká, že čím lepší terapeut, tím menší počet jehel používá, ale fotografie z čínských ordinací mě o tom moc nepřesvědčují, neboť na nich občas vypadá člověk jako jehelník. U některých potíží (bolesti hlavních kloubů) se dá teoreticky použít „Metoda jedné jehly“, u napichování tzv. mimořádných drah jehly dvě, ale obecně jde většinou o 10 až 20 jehel na jedno sezení. Relativně větší počet jehel je dán i tím, že se akupunkturní dráhy v naprosté většině případů píchají „oboustranně“ (tedy jeden bod se napichuje vpravo i vlevo, neboť dráhy orgánů jdou vždy ve dvou větvích).
    Citlivost člověka na vpich je různá. Někdo zavedení jehly téměř necítí, někdo jej ucítí jen jako malé štípnutí, další má nervová zakončení na pokožce tak citlivá, že je pro něj akupunktura vyloženě bolestivým procesem. Naštěstí poslední skupina lidí je malá, a tak většina lidí akupunkturu bez problému zvládne. Často záleží i na stavu člověka - při oslabení (platí to i pro menstruaci) je pokožka citlivější než jindy, výjimečně se může také stát, že se terapeut jehlou dotkne nervu, šlachy nebo žíly a toto většinou zabolí.
    Metoda napichování také není pokaždé stejná - používají se tři metody - „doplňovací“, „vypouštěcí“ a „ani doplňovací, ani vypouštěcí“. Rozdíl je v zavádění a vytahování jehly, popř. manipulaci s jehlou během napíchnutí. Člověk to ale sám nepostřehne, pro něj to bude pocitově stejné.
    Hloubka napíchnutí jehly je různá - některé body se píchají vyloženě povrchově, jiné do hloubky 2 až 4 cm, u napichování kyčlí až 7 cm. Přirozeně čím větší má člověk vrstvu tuku, tím hlouběji se musí jít, neboť v tukové vrstvě akupunkturní body nejsou.
    Akupunktura je relativně bezpečná. Jehly se v současné době používají výhradně jednorázové, o průměru 0,18 až 0,22 mm, teoreticky se nemůže stát, že by se díky tak malému průměru cokoliv v těle poškodilo (i propíchnuté střevo by se mělo po vytáhnutí jehly údajně ihned zatáhnout). O pneumotoraxu plic se sice tradují hrůzostrašné historky, ve skutečnosti by se počet těchto případů dal za několik posledních desetiletí spočítat na prstech jedné ruky.
    Počet opakování také není u každého stejný a ani se nedá předem určit, často záleží na daném obrazu onemocnění. Jsou lidé, kteří zareagují ihned (např. při bolestech hlavy nebo akutní bolesti zad), zpravidla ale platí pravidlo „kolik let trvá daný problém, tolik měsíců trvá člověku než se vyléčí“. Přirozeně stav by se měl postupně - během těchto několika měsíců - vylepšovat.
    Ideální frekvence akupunktury by měla být zpočátku hodně častá (např. i každý den), postupně se interval návštěv prodlužuje tak, že při zlepšování stavu to může být i několik týdnů. V praxi - při běžném časovém zatížení klienta i terapeuta - bývá interval návštěvy 1x za týden.
    Doba trvání zavedení jehel není vždy úplně stejná, ale obecně to bývá 20 až 40 minut (při napichování jen z jedné strany, resp. z obou stran - myšleno tak, že klient leží buď jen na zádech nebo na břichu, popř. z obojí strany).
    Také neplatí pravidlo, že „stejné“ onemocnění se u každého bude léčit stejným způsobem. Za prvé si musíme uvědomit, že stejný vnější projev onemocnění nebude spadat vždy pod stejný obraz. Např. vysoký krevní tlak může mít přibližně 10 různých obrazů (kořenů, příčin onemocnění) a tak se bude jednotlivě léčit pokaždé přes jiné akupunkturní body.
    Proto moc nefungují tzv. „kuchařky akupunktury“, kde je popsáno „při vysokém krevním tlaku se použijí body…“ apod. Stejně tak nikdy nebude fungovat „přístrojová“ akupunktura, neboť terapeut při napichování vkládá „na špičku“ jehly myšlenku (informaci) a energii, což je podstatnou složkou veškeré akupunktury, neboť tato není jen o fyzickém dráždění akupunkturního bodu, ale vše je hlavně o „energiích“. Proto by terapeut měl být při aplikaci jehel dokonale soustředěný a prostor ordinace dokonale energeticky „čistý“.
    Za další ne všichni lidé reagují stejně rychle a v neposlední řadě je zde tzv. duchovní (duševní) příčina onemocnění. Např. pokud bude při zmiňovaném vysokém krevním tlaku člověk nadále setrvávat ve stresujícím zaměstnání, tlak se sice může na chvíli upravit, ale po čase se zcela určitě vrátí. Stejně tak jsou i důležité postoje daného člověka, jeho chování k okolí (morální vlastnosti), hluboko uložená duševní traumata a v neposlední řadě i strava, stejně jako způsob stravování.
    Z mého vlastního pozorování bych se odvážil tvrdit, že z deseti lidí na akupunkturu zareaguje přibližně jeden člověk ihned (veškeré problémy takřka zmizí po jedné terapii), u pěti lidí je počet opakování pro daný obraz onemocnění běžný, u tří lidí se akupunktura musí opakovat častěji než by se to terapeutovi i klientovi líbilo (přesto i zde, pokud člověk vydrží, poté dochází k úpravě problémů) a u jednoho člověka se s problémem nehne, byť se jedná o něco, co by se akupunkturně teoreticky řešit dalo. Zda jde o špatně diagnostikovaný obraz onemocnění nebo se jedná o něco „hlubšího“, nevím.
    Některá onemocnění jdou lépe řešit pomocí čínských odvarů, resp. rychlejší úpravy problémů se dosáhne kombinací akupunktury a bylin, popř. masážemi nebo energetickým cvičením Qi Gong. Jsou terapeuté, kteří používají akupunkturu jako hlavní zdroj léčby a bylinné směsi jen přidávají, jiní to mají naopak.
    Na závěr bych chtěl dodat, že výše popsané zkušenosti vycházejí z mé vlastní praxe a vztahují se pouze k Tradiční čínské medicíně. Existují totiž i jiné akupunkturní systémy, kde se pracuje zcela odlišným způsobem (např. s minimálním počtem jehel, krátkou dobou napichování apod.), ale ty již nepatří do TČM.