Nedávno mne kamarádka poprosila o názor na knihu Kouzlo (autorka Byrne Rhonda). Už předtím mi vyprávěla o tom, jak podle ní praktikuje vděčnost v každém dni. Protože jí to pomáhá a její přístup mi připadal nádherný, snažím se taky vnášet více vděčnosti za vše, co mám, do svého života. A radostně jsem od ní převzal knížku ke „zkouknutí“.
Když se mě pak ptala na názor, radil jsem jí, ať si nedává cíle, které kniha nabízí jako hlavní hodnoty v životě: hojnost, dobré vztahy, kariéru a podobně. A že k trvale dobrému životu vede dávat si jako hlavní cíl lásku k Bohu. Cítil jsem, že se zlobí. Proč jí nepřeji třeba dobré vztahy?
Radím: Právě proto, že Ti dobré vztahy přeji, nedávej si je jako nejvyšší cíl. Jak myslíš, že se budeš chovat? Dokonalé vztahy postavíš nad lásku, budeš na nich lpět. Projeví se to tím, že když se například partner, nebo děti nebudou chovat v souladu s Tvým ideálem dobrých vztahů (manžel bude chodit pozdě z práce, děti se budou hádat apod.), budeš se v hloubi duše zlobit, protože dokonalé vztahy máš nade vším. A pokud se zlobíš, obviňuješ a odsuzuješ, tak Tvoje agresivní emoce zabíjí lásku ve vaší rodině, škodí Tvým blízkým a v konečném důsledku karmicky i Tobě. Působení božích zákonů se projeví tak, že je Ti odebráno to, na čem ulpíváš. Takže manžel bude chodit ještě později z práce, děti se budou více hádat atd. Protože když se zlobíš, je doma „nevlídno“. Takže Tvé vztahy budou degradovat pokud nepochopíš, že nad vším, i nad dobrými vztahy, musí být láska jako nejvyšší hodnota.
A jak se budeš chovat, když si dáš jako cíl hromadit lásku k Bohu v duši? Vidět v tom, co se děje, boží vůli a v lidech dílo boží? Když přijde manžel vícekrát z práce později, upozorníš ho důrazně, že strádáš, když nemůžete být spolu. Protože i boží láska je přísná. A dětem jasně vymezíš, co je správné a co ne, popřípadě je i potrestáš. Ale máš přitom v srdci lásku. Na hlubinné úrovni manžela a děti neodsuzuješ a nezlobíš se na ně. Oni to ucítí a časem Ti vyhoví. Normální lidé velmi vstřícně reagují na oprávněné požadavky laskavého člověka. A u vás doma začne být „slunečno“.
Zajímavé je, že kamarádka ve skutečnosti lásku k Bohu jako hlavní cíl má a žije podle toho. Takže i praktikování vděčnosti, „zarámované“ láskou, jí velmi prospívá.
V souvislosti s touto výměnou názorů mě napadla otázka: Jak tedy poznat metody, zdroje a lektory, kteří mě vedou ke skutečně dobrému životu? Líbí se mi přístup Dr. Staňka: při zkoumání čehokoliv je nutno nejdříve odpovědět na otázku smyslu života, tj. proč jsme zde na Zemi. Lazarev říká: Přijmi vůli boží ve všem, co se děje a co je. A v každé situaci si uchovej lásku k Bohu. Pak bude tvůj osud dobrý. Ale co znamená v reálném životě láska k Bohu? Jak mám „dělat“ první přikázání?
Já se učím praktikovat moudře a aktivně bezpodmínečnou lásku. Na úrovni konkrétního jednání zabránit všemu, co neprospívá všemu a všem. A dělat podle svého svědomí to, co celku prospívá. A přitom na hlubinné úrovni přijímat a milovat vše stvořené.
V praxi to může znamenat, že i násilím zadržím v tramvaji zloděje a předám ho policii. Projevím lásku tím, že mu zabráním škodit a hromadit negativní karmu. Lazarev říká, že na hlubinné úrovni mne duše toho člověka bude za to milovat. Ale potom už na něj nevzpomínám s nenávistí, opovržením, nebo s pocitem nadřazenosti. Mohu na něj myslet třeba takto: Bůh tě provázej, bratře v Kristu, my všichni, i já, jsme velmi nedokonalí a chybující. A tebe i nás všechny Bůh dovede nazpět k sobě. A pomodlím se za něj. (Není to zrovna lehké, že?)
Do diskuse nabízím jakým lidem a metodám se vyhnout, když hledám své vzory:
- když nabízejí splnění cílů, které nehledí na prospěch všeho a všech – moc, kariéru, peníze, nebo i dobré vztahy, založené na technikách apod. Protože dary lásky může dostat jen ten, kdo nejdřív dary lásky dává. A taky si myslím, že cíle, které si stanovíme podle svého lidského chtění a rozumu, často nevedou k dobrému životu. Jistě znáte z příběhů lidí a dějin národů, jak lidé šli za cíli, které měli rozumem dobře zdůvodněné. Ale z hlediska věčnosti to nebylo dobré. Že Hitler i třeba žárlivý manžel pevně věřili, že konají správně. Ale nedbali na vůli Nejvyššího, na prospěch celku. Učím se neustále ptát: Kam se vydat, Pane, co mám dělat, co koneckonců prospívá a neškodí nám všem? A když správně pochopím nápovědu světlých, cítím příliv energie a život má smysl. A naopak.
- když nabízejí dobrý osud rychle a snadno. Vždyť je to v každé pohádce, že co má opravdovou hodnotu, vyžaduje úsilí, vytrvalost a odříkání! A že rychle a snadno se jde do pekla. Jistě – praktikováním technik se člověku krátkodobě daří – jako v té pohádce, když podepsal čertu směnku. Ale sobeckým jednáním se rozpouštějí strategické zásoby duše (říká Lazarev) a běda, když pak černý přijde vymáhat své pohledávky,
- těm, co zdůrazňují svoje schopnosti, říkají senzační a neověřitelné informace aby bylo zřejmé, že mají spojení s vyššími úrovněmi a civilizacemi, než ostatní. Řekl bych, že lež se nejlépe pozná podle toho, že stojí na nejvyšším kopci a křičí: „Jsem pravda, jediná a zaručená! Jen já držím klíče do nebe!“
- když cítím, že chtějí hlavně vydělat. Jde jim tedy o dobrou věc, nebo o jejich peněženku?
- vyvolávají závislost a pomáhají tak, abych je musel znovu vyhledat (jako zdravotnictví, co by si dalo za cíl léčit a ne vyléčit).
Za svůj vzor a učitele volím lidi, které dobře znám, a kteří – podle mého názoru – dávají svoji energii tomu, co je dobré z hlediska věčnosti. A protože moudrost je žitá vědomost, musím si být jistý, že žijí to, co hlásají. Že prošli cestami, které nabízejí druhým. Myslím, že světlý člověk se dobře pozná i podle toho, jak se s ním cítím a jak na něj reagují jeho nejbližší, co jsou s ním hodně. Tam padají masky ...
Prosím čtenáře o názor a doplnění.
Pepa Skřivánek