Spojení muže a ženy je mezi lidmi probuzeného ducha kvalitativně odlišné.
Příběh o svatbě v Káni Galilejské. (J 2, 1-12)
Tento příběh z Janova Evangelia dává při vcítění se do děje možnost jej vykládat několika způsoby. Obvyklé je děj vnímán způsobem, který představuje Ježíše v roli divotvorce, který je obdařen schopností a chce manipulovat zákony hmotnosti. Neidentifikovaným svatebčanům v existenční nouzi mění vodu ve víno. Takové konání by však bylo v kontrastu s předchozím odmítnutím proměňování kamene v chléb při pokoušení Satanem na poušti. Tímto způsobem vykládaný a chápaný příběh o svatbě v Káni Galilejské směřuje i proti jiným Ježíšovým duchovním zásadám. Jako je respektování přirozeného běhu věcí, který je vyjádřením vůle Otcovy, až po poznatek negativního vlivu alkoholu na člověka. I malé množství alkoholu mění přece negativně auru, rozvolňuje ovladatelnost pudů duchem a přibližuje tím bytost člověka spíše k zvířeti než k Bohu. Proto pití alkoholu ostatně ostatní náboženství zakazují.
Od mládí mi zdálo, že za touto epizodou Evangelia se musí skrývat jiný hlubší výklad. Třeba jako v příběhu o umývání nohou učedníkům. Na kloub věcem skrytým neboli do úrovně vnímání skryté symboliky, nejen tohoto příběhu ale mnoha dalších Evangelii popisovaných, jsem přišel až při cestě po Izraeli. Teprve až tam, při vžití se do způsobu žití života v tamní zemi, se mi rozšiřovaly možnosti chápání podstat v Evangeliích popisovaných dějů. Jen na místě samém jsem mohl pochopit, že v této zemi je stálé nošení vody u sebe, na rozdíl od mého českého domova, skutečně podmínkou života a přežití. Tam je skutečně plně cítit, že voda je symbolem života. A když jsem se dověděl, že Ježíšových dobách se v místních polopouštích tekutiny přepravovaly hlavně v kožených vacích, začalo mi svítat. Představil jsem si, v co se v koženém vaku změní studniční voda. Teprve v této souvislosti mě napadlo, že vlastně lepší alternativou tekutiny k přežití je místní vysoko prokvašené víno. V tamních podmínkách je vlastně víno stabilizovaná neboli věčností obdařená voda!!! Ta trvanlivost vína ve srovnání s pomíjející vodou je podstatou Janova sdělení o Ježíšově působení v Káni. Příběh vlastně ukrývá popis duchovního zákona ve vztahu muže a ženy! A roli Krista v něm!
Janovo Evangelium nám příběhem o proměně vody ve víno vlastně sděluje, že přítomnost Ježíše (neboli žití jeho duchovních zákonů) způsobuje proměnu „vody přirozeného partnerského života“ (svatba) ve „víno“ trvanlivých partnerských a mezilidských vztahů! Jinak řečeno, žití božích duchovních zákonů přidává k běžnému netrvanlivému pudovému životu faktor nadčasovosti a univerzality, dává mu duchovní rozměr.
Proměna vody ve víno v Káni Galilejské je tedy použití popisu společenského děje k vyjádření smyslům skrytých duchovních procesů. Má nám obecněji napovědět, že Ježíšem sdělované duchovní principy, přesněji řečeno jejich pochopení a žití, jsou tím zázračným faktorem, který dočasnost dějů pozemského života proměňuje v děje duchovní neboli nadčasové. Ne náhodou byl tento vodu udržující prvek pojmenován jako „spirit“ neboli duch. Pochopením tohoto „náhodného“ středověkého pojmenování alkoholu před námi ještě více vyvstane smysl symboliky voda-víno. Víno je voda (život), která je obohacena o prvek trvanlivosti (věčnosti).
Symboliky vína jako vody opatřené nadčasovostí je použito v Evangeliích hned dvakrát. Vždy v klíčových situacích! Kromě svatby v Káni Galilejské ještě při poslední večeři Páně, kdy podáním vína jsou Ježíšovi následovníci vlastně vyzýváni k proměně živočišného pojetí života v produchovnělý. (To čiňte na moji památku!) V souvislosti s druhým použitím této analogie ve smrtelně vážné souvislosti bychom měli ještě více pochopit, jak velký význam přikládal Ježíš duchovnímu žití společenství muže a ženy! Tento evangelijní příběh tedy následovníkům připomíná, že
žití Ježíšem oznámených duchovních principů v rodinném životě (na svatbě), (obrazně (duchovně) tedy „jeho přítomnost“ v rodinném společenství,) mění „vodu“ živočišného způsobu rodinné pospolitosti ve „víno“ duchovní rodinné pospolitosti!
Výše uvedený výklad symbolu v příběhu o svatbě v Káni Galilejské je jen tím hlavním, nejobecnějším pohledem. Jenže celý příběh skrývá i další symboliky a navozuje řadu otázek. Např. Ježíš jmenovitě nechává naplnit šest nádob vodou. Tomu je možné rozumět tak, že svatební spojení dvou lidí se přirozeně děje propojením muže a ženy v šesti ze sedmi úrovní, které člověka charakterizují. (Číslo člověka je sedm, říká se ve Starém zákoně.) Ale při sexuálním spojení muže a ženy se jich spojuje jen 6. Sedmá nepodléhá polaritě a je vyhrazena pro spojení s Bohem. (Viz: V „nebi“ se lidé nežení a nevdávají.) Lidé sami jsou schopni žitím erotické lásky tyto úrovně (nádoby) naplnit životem (vodou). Je-li však přizván (na svatbu) k přirozenému spojení v šesti vibračních úrovních člověka Bůh (v Káni v zastoupení Krista), proměňuje Jeho působení dočasné a „zkazitelné“ pozemské spojení muže a ženy v trvanlivé, neboli duchovní.
Tedy příběh o svatbě v Káni ním již 2 tisíce let sděluje, že vstupem duchovních zákonů do přirozenosti sexuálního spojení se žijícím dvojicím a tím i lidstvu otevírá možnost posunu na novou kvalitu v žití lidské pospolitosti. Mimořádnou hloubku sexuálního spojení nazývá psycholog Stanislav Grof „kosmický sex“ neboli orgasmus třetího stupně. Východním a antickým mystikům fenomén hlubokého sexuálního prožitku přibližuje pojem „mystická svatba“, osvícení nebo zážitky známé z klinické smrti. Když dnes takto pojmenovanou žádoucí kvalitu sexuálního vztahu pochopíme v širších souvislostech zjistíme, že nalezení téhož nám již dávno symbolikou vyprávění o proměně vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské naznačuje evangelista Jan.
Podle vidění, které Emanuelu Swedenborgovi (1688-1772) ukázal ve snu anděl, má duchovní spojení muže a ženy své pokračování i v záhrobí. Ukazuje mu také, že uskutečnění Bohem žádané kvality vztahů muž-žena na zemi ve společenských poměrech zde panujících je bohužel velmi obtížné. Často se soužitím místo povznesení duší obou manželů oba karmicky zatěžují. Možná z těchto důvodů byl na počátku křesťanství duchovně usilujícím doporučován celibát. Osamělé usilování o přiblížení k Bohu je sice možným řešením životního směrování, ale podle Swedenborga (i mne) je to jen náhradní cesta. Dokonalou cestou k Bohu je dokonalá Kristem spojená láska muže a ženy.
Výše uvedenými analogiemi, chtělo by se říci kryptogramy (utajenými vzkazy zasvěceným), však otázky kolem příběhu o svatbě v Káni Galilejské nekončí. Čtenáře musí napadnout, proč správce svatby přišel za matkou Ježíšovou s informací, že víno dochází? Vlastně se na ni obrací jako na organizátorku svatby. Tou na tehdejších svatbách obvykle byla matka ženicha! A otázku vyvolává také to, že vína bylo tolik věder vypito? (Velikost svatby. Že by byli nenápadně přítomni tehdy skoro v ilegalitě žijící esejští židé???) A jak to, že tam byla celá Ježíšova rodina včetně bratří? A proč potom v dalších příbězích evangelií oslovovali Ježíše „rabbi“? Vždyť podle židovského kodexu mohl být „rabím“ jen ženatý muž, protože svobodný muž byl v Izraeli považován na „neúplného“? A že s apoštoly po Palestině prokazatelně chodila Máří Magdalena, kterou podle Tomášova evangelia Ježíš líbal na ústa? V tehdejším Izraeli nebylo přípustné, aby svobodná žena chodila s muži sama! Mnozí včetně mne si tedy myslí, že svatba v Káni Galilejské byla vlastně svatba Ježíše samého. Později z dobrých důvodů zahalená mlčením! A jaké byly ty důvody? Např. to, že jestliže byla jeho manželka Máří pod křížem těhotná, hrozila by jí i dítěti smrt! Děti popravených se podle tehdejších zvyků pravidelně zabíjely, aby se nemohly mstít za smrt otce! A jak rychle a tajně Josef Arimatejský s Máři Magdalenou po Ježíšově nanebevstoupení odjel do jižní Francie! A další podivné indicie.
Podle mne Janovo líčení v sobě ukrývá i další kryptogram. Je to naznačení způsobu, jakým přijde na zemi tisícileté království Kristovo. Jeho příchod bude oznamovat zkvalitnění žití vztahů muže a ženy, žití dokonalých manželství. To se dostaví až po vyhodnocení dopadů současného maximálního úpadku manželství a rodiny. Vždyť polovina dětí v ateistickém Česku již vyrůstá mimo rodinu!!! Důsledky osobnostního pádu dětí z rozvrácených rodinných vztahů vynesou konečně do povědomí lidí zákony stvoření, podle nichž takto vyrostlé děti mají nevratně poškozené podvědomí. Navíc se do upadlých vztahů inkarnují duchové z temných oblastí záhrobí. (Abdrushin.) Já je vidím jako lidi s černou nitkou“. Jejich současné řádění v mediálním a politickém životě národů je tím činitelem, který přivádí lidstvo na kraj zániku. Po vyhodnocení dějů příčin úpadku snad vnímaví duchové jako první pochopí, že trvalý a kvalitní vztah muže a ženy má klíčový význam pro duševní a zdravotní stav dětí, pád nebo vzestup národů. A konečně jej začnou i podporovat tlakem zákonů a tlakem veřejného mínění. (Ve srovnání se současnými „médiamejkry“ v otázkách významu rodiny se začíná vtírat kacířská myšlenka: „zlatý komunisti!“)
Jakmile dojde k vzestupu kvality vztahů muž-žena a rodinného života, v důsledku zákona „přitažlivosti duchovně stejnorodého“ se začnou četněji na zem inkarnovat duchové ze světlých oblastí záhrobí. Myslím si, že právě ti ze zdravých rodin to budou, kteří přes všechna strádání celosvětové krize ji přežijí. Následně vystaví vyšší světlejší civilizaci. Právě tato duchovní společnost bude to oznámené a očekávané „tisícileté království boží“. Vlastně „jen“ království žití zákonů Řádu stvoření. V něm lidé pouze začnou plně žít to, co se jim Ježíš před 2 tisíci roky pokoušel sdělit. Tak já osobně vidím druhý příchod Ježíše Krista s mocí! Tou mocí myslím důsledek zákona příčiny a následku. (Po ovoci poznáte falešné proroky!) Myslím si, že protřídění lidí na zemi proběhne tak, že jen světlejší duchové budou schopni odolat záplavě chemických a společenských „jedů“, produkovaných v současnosti padlou civilizací a její mocenskou elitou. Lidem žijícím Řád stvoření se dostane mimořádné pomoci skrze vyzařování z duchovní dimenze, od Ježíše Krista. Vždyť je již i ateistickou medicínou nalézáno, že masy zejména mužů, ale i dvojic postihuje pád plodnosti. Postrachem se stává všeobecná nemocnost tzv. civilizačními chorobami, neřešitelná materialistickou „pilurkárnou“. Zpětný dopad následků neprozřetelného společenského a ekologického řádění rozhodující většiny populace, organizovaného mocnými a bohatými na planetě, dovede nakonec rozhodující většinu lidí v národech k pochopení kořenů zhoubných následků. Takto probuzená většina, o níž bude možno říci, že je „zrozená z Ducha Pravdy“, pak demokraticky změní směrování civilizace. Hlavním smyslem existence člověka i národů (státu) přestane být růst hmotné spotřeby, ale stane se jím poznávání a žití duchovních (božích) zákonů. To přivodí kvalitní mezilidské vztahy obecně a tím následný pocit štěstí v duších většiny. Již dnes je možné rozpoznat, že ne diktátem jakkoliv osvíceného, ale jen přes prohlédnutí rozhodující většiny lidí o duchaprázdnosti civilizace, může dojít ke zvratu. Od myšlení na zvyšování „hrubého produktu“ k úsilí o vybudování odrazu duchovního ráje, neboli Ježíšova království na zemi. To bude ale velmi bolestné, protože před tím však být do vládnoucích elit infiltrovaní „temní“ (lidé s černou nitkou) odhaleni a od vlivu odstraněni. Jsou to mimo jiné také ti, kteří v současnosti pod záminkami všeho druhu, (lidská práva jako možnost čehokoliv,) maří cesty k vytváření právních a mediálních podmínek pro konstituování funkčních rodin.