37. Pocit vlastní duchovní vyspělosti a absence snahy o pomoc zbloudilým znamená podle zákona stejně měřené míry zastavení podpory (andělů) z duchovní dimenze.
(Mt 18, 10-14) Ježíš: „Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Podaří-li se vám nalézt ztracenou ovci, radost z ní bude větší než z 99 ostatních. Je vůle vašeho Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých!“ Neboli není možné se domnívat, že je v duchovních zákonech se starat jen o sebe a svůj duchovní růst ke spáse. S tím, ať se ostatní starají sami. Protože mnozí tak upadnou, (samozřejmě vlastní vinou,) že se bez i nezasloužené pomoci jiných sami nevzchopí. Těm, kteří jim pomohou, jejich snaha jistě přivodí na zemi neodměněnou námahu. Taková ale zajisté nalezne odplatu v duchovní rovině. Osobně se domnívám, že duchovní dimenze není hoden nikdo, kdo by si jen v mysli připustil, že nakonec do „království“ nevejdou všichni lidští duchové. Protože to od počátku byla a je Vůle boží. Jako taková není nenaplnitelná. To pouze někteří lidé si cestu „do nebe, tedy skrze pozemské životy do duchovní dimenze, „zkracují oklikou přes peklo“ (tmavé záhrobí). Tím přes nutnost vyprosit si v záhrobí milost reinkarnace, vlastně reparátu před tím nepodařeného pozemského života.
38. Vyslovení nesouhlasu se špatným jednáním je povinností duchovního člověka, ale odpouštění rovněž. Protože celý lidský život je větší či menší řetěz chyb nás všech. Žijeme jej právě proto, abychom se podle ovoce dobré a špatné naučili poznávat.
(Mt 18, 15-22) Ježíš: „Když bratr zhřeší, pokárej jej mezi čtyřma očima. Nedá-li si říci, přiveď svědky. Pak veřejnost. Když neuposlechne, ať je ti jako pohan!“ Petr se ptá, kolikrát mám odpustiti bratrovi? Sedmkrát? Ježíš odpovídá: „Sedmdesátkrát sedm!“ Vlastně nespočetně. Tedy „bratrovi“ jako člověku s jinak dobrou vůlí! Nikoliv úmyslnému škůdci, tomu je nutné přiměřeně bránit ve zlovolném škůdcovství. Aby se on nezatížil. Kdo však převezme do své duše vibrací odpuštění neúmyslných nedokonalostí druhých, ocitne se s ní jednoho dne „před tváří Stvořitele“. (Po oddělení od těla.) Podle zákona, jakou měrou měříte, takovou je vám Otcem měřeno, neboli odpuštěním vašich vlastních neúmyslných chyb! (Viz také podobenství o nemilosrdném služebníku Mt 18, 23-35) Proto je tento trvalý postoj zdůrazněn v Otčenáši. Člověk živý v duchu nemá tedy nejen mlčet k nedostatkům, má „stupňovitě“ vyslovovat, ale dojde-li k nápravě nedokonalého, okamžitě „bez počítání“ odpustit.
39. Míra duchovnosti (synovství k Bohu) není odvislá od slov, ale činů.
(Mt 21, 28-32) Ježíš: „Kdo byl pravým synem svého otce? Ten, který skutečně pracoval, nebo ten, který jen slíbil?“ Proto pro synovství k Bohu není rozhodující členství v jakékoliv církvi, ale skutečné činy a způsoby myšlení v souladu s duchovními hodnotami. Osobně znám „agnostiky“, neboli lidi vyšší moc jen tušící, označující se za „bez vyznání“, kteří se v souhrnu chovají „bohabojněji“, než ostentativní církevníci. Agnostici mohou svou opravdovostí v životě jej využít daleko vydatněji k duchovnímu rozvoji, neboli poznání Podstaty světa, než stejné fráze opakující scholastici. Nakonec mohou dojít při menším počtu zrození do království Ducha, než znalci citátů. Sám Ježíš frazérům o tom říká: „Celníci a nevěstky vás předcházejí do království nebeského“. Což ovšem neznamená, že v království nebeském jsou tito! Ale že skrze opravdové prožívání životů a záhrobí tito po Bohu toužící opravdově konající se mohou rychleji vyučit Vůli boží. A nakonec dozrát dříve do stavu „býti hoden“ vstupu do dimenze dokonalosti. (Boha.)
40. Svět by neměl smysl (důvod k existenci), nemohla by existovat tvůrčí pohnutka jeho vzniku, kdyby smrtí těla bytost člověka zanikla!!! K čemu by z hlediska věčnosti bylo to všechno hemžení atomů, které vnímáme jako vesmír?
(Mt 22-33) Ježíš krátce a geniálně na otázku existence posmrtného života otázkou odpovídá: Bůh Otec (Podstata světa) je Bohem živých, ne mrtvých!!! Touto odpovědí staví ty, kteří posmrtný život odmítají, mimo logiku světa a života kolem nich! A tím vlastně mimo logiku vlastní existence!