I.
Duchovní vědomí v kontaktu se světem Božským skrze duchovní harmonii a rovnováhu
Slovo ( duchovní Láska )
Světlo ( duchovní Moudrost )
Energie ( duchovní Aktivita )
Slovo duchovní znamená: stav v konkrétní vůli, stav vůle ducha v přítomném okamžiku
Obnovit kontakt se světem Božským je možné skrze:
- pohyb v rovině působení Slova ( oblast žité lásky )
- pohyb v rovině působení Světla ( oblast žitého poznání - moudrosti )
- pohyb v rovině působení Energie ( oblast žité aktivity )
Aktivní prožitek vyšší harmonie a rovnováhy v prostoru působení Slova i Světla i Energie je silnou důvěrou ducha ve vyšší rozměr bytí, tj. vyšší pravdou. Přesvědčení o svrchované síle vyššího světa je pravdou rezonující s nejvyšší Pravdou světa duchovního a s Nejvyšší Pravdou světa Božského. Tak dochází, skrze prožitek náležející Pravdě, k silné rezonanci se silou Slova i Světla i Energie, jenž proudí do stvoření. Prohlubuje se prožívání vnitřního klidu v duchu i v duši. Spojení ducha i duše s Boží silou sílí.
Duch, který získává na základě svého jednání Světlo ( tj. duchovní moudrost ), poznává objektivně podstatu všeho dění ve stvoření, tj. životní nadhled, který stojí na vyšších hodnotách duchovních. Vůle, myšlenky i slova člověka se následně utvářejí dle vzoru, který náleží vyšší úrovni vývoje ducha v rovině vyššího duchovního vědomí. Člověku, jenž ctí Slovo, prožívá Světlo a ctí průběh Energie vyššího Řádu, se tak dostává duchovní energie ( tj. Energie svatého Grálu ). Pro příjem Energie je určující: vůle ducha následovat konkrétní směr svou vůlí, myšlenkou i slovem.
Objevuje se skutečnost: duch člověka, spojený skrze duchovní lásku i duchovní moudrost a duchovní aktivitu se světem Božským, je ve stavu duchovní harmonie a rovnováhy, ve stavu duchovní svobody. Skrze prožitek přítomného okamžiku předává svému okolí vyšší informaci, dochází tak k Iniciaci duchovního a duševního vědomí člověka. Jen svou přítomností, svou myšlenkou, svým slovem, předává na úrovni energie vyšší informaci, vyšší pravdu, kterou sám žije. Opustí-li člověk, v přítomnosti záření tak vysokých vibrací, své dosavadní "životní poznání", tj. své mentální a emoční návyky, které si trvale přidržoval svým způsobem myšlení a jednání, dojde k uvolnění na duši i na těle, dojde k celkovému uzdravení - Nejvyšší rovina Života dává život, Život se spojuje se životem. To je případ lidí, kteří se setkali s Brunem Gröningem. Jen jeho přítomnost, tj. jeho duchovní síla ( vnitřní nastavení ), způsobovala silnou autoregulaci v systému energií v rovině duchovního, duševního i fyzického těla.
Příjem a přenos energie
Harmonie a rovnováha v duchu, tj. přesvědčení o působení Energie ze světa Božského, znamená příjem Energie pro duchovní, duševní i fyzické tělo. Ve svobodné vůli řídí člověk sám směr a povahu svého myšlení. Svobodný duch si uvědomuje sílu okamžiku a cítí podporu z vyššího světa ( tak jako syn cítí podporu a sílu vedle svého otce ). Ví, že je v jeho moci vložit v jeden okamžik, jeden čistý úmysl. Vložit do přítomného okamžiku čistý úmysl spolu s přáním být podpořen Energií z vyššího světa, znamená příjem Energie z vyššího světa - děje se tak v zákonitosti: otec vždy podporuje syna, který vykročil ! Harmonie a rovnováhu v duchu je spojena s živým odhodláním ! Tak dochází k příjmu a přenosu Energie. Opakem živého odhodlání jsou pochybnosti. Pochybnosti, tj. neschopnost pevného rozhodnutí, působí v systému energií člověka energetickou disbalanci. Následně nastupují smýšené pocity a zkreslený pohled na situaci.
Příjem energie pro fyzické tělo se uskutečňuje přes duši, tj. skrze rovinu mysli, slova a citu. Čistá myšlenka mění prožitek v duši člověka. Čistá myšlenka vede k prvotní přirozenosti člověka jako duchovní bytosti. Jen v takovém duchovním a duševním nastavení se může uskutečnit příjem vyšší Energie ( tj. uzdravení ).
Duch každého člověka je vybaven prvotním instinktem vůči energii vyššího Řádu, vůči energii ze světa duchovního a ze světa Božského. Je-li duchovní podstata člověka, tj. jeho vůle, zakotvena ve smyslu pro vyšší harmonii a Řád světa duchovního, jeho duch se propojuje do prostoru vyšší harmonie a Řádu světa duchovního.
K projevené vůli získává člověk průběžně odpovídající energii. Vůle spočívající v dobru, tj. v postoji se smyslem pro vyšší Řád, přivádí Energii. Aktivní vyciťování Slova-Světla-Energie, tj. aktivní odpovědnost vůči vyššímu Řádu, znamená příjem a přenos vyšší Energie ze světa duchovního a ze světa Božského. Následně ten, kdo má energie dostatek předává v kontaktu s okolím, a to bez jakéhokoliv úmyslu těm, kdo mají nedostatek. Děje se tak přes duchovní a duševní rovnováhu harmonizujícího. Boží síla se může dostat skrze vlastní prožitek harmonie a rovnováhy v duchu, tj. skrze duchovní stabilitu a sílu stojící na vyšším duchovním základu, ke každému člověku.
Člověk si nemůže uzdravení vyprosit, ale může jej průběžně dosahovat. Pokud o něj prosí a je v prožitku harmonie a rovnováhy v duchu a v duši, uzdravení se uskuteční. Pokud o něj prosí a nedosahuje prožitku harmonie a rovnováhy v duchu a v duši, uzdravení se neuskuteční.
Harmonie a rovnováha v duchu je stabilita vůle - Harmonie a rovnováha v duši je stabilita myšlenky, slova a citu - Harmonie a rovnováha ve fyzickém těle je schopnost pohybu bez omezení, tj. stabilní průběh energie ve fyzickém těle, tj. plné fyzické zdraví.
II.
Stabilní vůle - stabilní myšlenka - stabilní slovo
Stabilní vůle znamená, schopnost následovat svobodné rozhodnutí pro vyšší duchovní předpoklad.
Stabilní myšlenka znamená, schopnost přijímat vyšší energii náležející vyšší kvalitě dané myšlenky.
Stabilní slovo znamená, schopnost uchovat duchovní kvalitu prožitku a schopnost předat duchovní kvalitu myšlenky.
Božská Energie sestupuje do prostředí stvoření a směřuje ke každému člověku. V takové chvíli je rozhodující: Čím naplňuje člověk přítomný okamžik, jakou duchovní kvalitou, jakou myšlenkou. Dle toho se uskutečňuje příjem energie. ( Určuje nabyté duchovní a duševní vědomí člověka, rozvoj jeho osobnosti, rozvoj jeho vědomí o smyslu života ). Tato nejvyšší možná podpora ze světa Božského je vždy přítomna, záleží jen na člověku, zda ji skrze své duchovní a duševní nastavení přijme.
Vývojově starší v rovině hmotného stvoření
Vědomý duch ( tj. jedinec, který má smysl života - udržuje konkrétní směr vůle ducha ) projevuje svou duchovní kvalitu ( skrze svou osobnost ). Vědomý duch je schopen sebereflexe. Míra jeho sebereflexe určuje míru jeho vzestupu v rovině vůle ( charakteru ), i v rovině myšlenky a slova ( tj. i v rovině vlastního projevu ).
Vývojově mladší v rovině hmotného stvoření
Nevědomý duch ( tj. jedinec, který nemá smysl života - neudržuje, tj. nepociťuje - konkrétní směr vůle ) projevuje svou duchovní slabost. Nevědomý člověk není schopen sebereflexe. Jeho schopnost sebereflexe je omezená objevuje se odklon od Řádu v rovině vůle ( kolísavost charakteru ), i v rovině slova ( nevyrovnanost v projevu ).
Každý člověk je ve své podstatě božím dítětem, tzn., má předpoklad dospět k harmonii a rovnováze v rovině ducha a v rovině duše. Tj. dospět do stavu, kdy prožívá vědomí ' jsem božím dítětem '. Viz. biblické: "Buďte jako děti", tj. pohybujte se s vědomím o Božím proudu, o Boží síle, která trvale pomáhá a podporuje ty, jenž v Ni průběžně věří, tj. ty, jenž Ji průběžně sledují a tím vstupují ve spojení s Ní. ( viz. Otec a Syn - Syn trvale vnímá Otce, a tak má trvale plné spojení s Ním. )
Mužský a Ženský princip
V rovině ducha i duše se Božská síla projevuje v čistém principu mužském a v čistém principu ženském.
Mužský Princip - Syn - vykonává Boží vůli - vede k poznání ( zprostředkovává Slovo ve spojení s Božským světem skrze aktivitu v duchovní, duševní i fyzické rovině ). Skrze projevené poznání - Moudrost - přichází Láska. Muž jedná. Duchovní probuzení a duchovní růst muže v oblasti poznání - Moudrosti - znamená sílící mužský princip.
Ženský Princip - Nebeská Matka - chrání a podporuje - vede k prožitku ( zprostředkovává Slovo ve spojení s Božským světem skze pasivitu v duchovní, duševní i fyzické rovině ). Skrze projevený prožitek citu - Láska - přichází Moudrost. Žena spočívá v prožitku - inspiruje. Duchovní probuzení a duchovní růst ženy v oblasti prožitku - Lásky - znamená sílící ženský princip.
III.
Směr vývoje ducha a duše ve hmotném stvoření
Prožitek duchovní lásky dává poznání (moudrost) - projevená duchovní moudrost (spravedlnost) znamená duchovní aktivitu - duchovní aktivita vzbuzuje touhu po Božském světě - je láskou k Bohu. Láska k Bohu a k člověku jako k duchovní bytosti, jenž náleží svou duchovní podstatou k rovině Božského světa, se obrací v prožitek duchovní lásky. Pohyb ducha se smyslem pro duchovní lásku a vlastní duchovní vývoj, tj. živá reflexe na nové poznání, se v tomto směru - v této posloupnosti - stále opakuje. S postupujícím vývojem se Kruh duchovního poznání rozšiřuje, tzn., duchovní a duševní vědomí člověka sílí.
Kde není touha po vyšším světě a smysl pro věrnost vyššímu charakteru, tam dochází ke ztrátě energie v duši. Tělo člověka přijímá v takovém případě energii jen v omezené míře. Celý jeho život je tak 'životem' v omezení. Každá neúplnost touží po doplnění. Snaha najít doplnění je tak určitým pohonem, který stimuluje k dalším a dalším životním krokům, jenž znamenají další a další životní zkušenost. Každá nová zkušenost je další nadějí, tj. stimulem k pozitivnímu jednání a optimismu.
Duchovní stagnace
Vůle člověka není v souladu s vůlí Ducha. Tak dochází k duchovní slabosti jejímž následkem je vadná produkce v rovině duše. V rovině duše se tak objevují další a další pozůstatky (následky) vadného jednání člověka, jenž stále více a více zatěžují duši - tak je zabraňováno příjmu energie z Božského. Duše, 'anténa' pro příjem Energie z Božského, je izolována vadnými produkty ducha. Je ve stavu zátěže kdy není schopna příjmu. Čím větší je zátěž duše, tím obtížnější je navázat kontakt skrze vůli a vlastní úsilí ducha. Pozornost člověka je v duchovní slabosti upnuta spíše k následkům, tj. pozůstatkům, vadných pohnutek a vadného jednání.
Vzniká zatížení v oblasti: kauzální ( vadné vnímání - odklon od Řádu v rovině duchovního směřování ), mentální (vadné projevy - odklon od Řádu v rovině osobnosti ) a emoční ( vadné projevy - odklon od Řádu v rovině emoční - citové).
Iluze
Iluze, je následek absence stabilní vůle orientované ve směru působení energie duchovní harmonie a rovnováhy. V duchovní slabosti je energie věnována následkům vadného projevu ducha. Není vůle k souladu s vyšším Řádem. Původní čistý náhled ducha ( objektivita ), jenž přijímá v harmonii a rovnováze energii z Božského, se mění na zkreslený náhled ( subjektivita ). Jedinec není z vlastní příčiny organizován v pohybu Ducha, ale v pohybu světa iluzí jenž si vytvořil a do něhož se začlenil ve své duchovní slabosti. Okolní dění vnímá zkresleně, skrze své slabosti. Objevuje se charakteristická odezva z roviny kauzální, mentální a emoční ( tzv. osudová předurčení ). Dochází k dalšímu a dalšímu zatížení v rovině duše. Následkem je charakteristické propojení duše do roviny úpadku ducha, do roviny tzv. astrální. Není přítomna nebo je snížena schopnost vycítit a rozlišit vyšší a nižší vibraci, vycítit dobré a zlé. Následně dochází k nerovnováze v proudění energie i v rovině fyzického těla.
Význam duality
Objevuje se pojem dobro a pojem zlo. Je možné je poznávat i takto: Dobro je průběžně působící následek projevené pozitivity (lásky), a to v rovině myšlenky, slova i citu. Zlo je průběžně působící následek jednání bez pozitivity. Jakmile zesílí dobro, sílí i projevy zla - reakce na dobro. V interakci mezi dobrem a zlem se odehrává zákonitost: jednání v dobru znamená příliv energie - jednání ve zlu znamená odliv energie. Dobro následuje dobro, zlo následuje zlo. Přítomná energie, jenž náleží dobru, vynáší na povrch do vědomí člověka strženého zlem, následky jeho jednání bez pozitivity. Následně se objevuje např. strach, hněv aj. ... Pokud jde o jedince neukotveného v duchovním poznání, znamená to, že se v takové interakci s vyšší energií spojuje se svými nevyrovnanými emocemi a dle nich jedná. Člověk v dobru přijímá energii - dává, a tak dostává. Člověk ve zlu ztrácí energii - bere, a tak ztrácí.
Příklon k dobru v rovině mysli, slova i citu, na základě vlastního svědomí, je pro člověka jeho vlastním prožitkem pozitivity. Sílící pozitivita v rovině mysli, citu i slova vede k prožitku duchovní harmonie a rovnováhy, tj. k prožitku lásky.
S prožitkem lásky je spojen v další fázi vývoje prožitek duchovní lásky ( pozitivně uvažující a pozitivně jednající člověk je z vyššího přeurčení orientován ve směru k duchovním i duševním hodnotám, směřuje k duchovnímu probuzení ). V prožitku duchovní lásky dochází k osvícení mysli. Duch člověka je osvobozen, objevuje se schopnost využití svobodné vůle, objevuje se schopnost následovat čistou vizi.
Duchovní aktivita - prostor a čas
Duchovní aktivita je vlastním smyslem člověka pro harmonii a Řád světa duchovního a světa Božského. V hmotném stvoření se projevuje skrze prostor a čas. Skrze čas se zde na zemi vytváří v každém jednotlivém okamžiku konkrétní příležitost projevit svou vlastní duchovní podstatu, svou jedinečnost. Duch člověka dostává příležitost naplnit každý jednotlivý okamžik života svou duchovní kvalitou!
Je-li kvalita projevu ducha stoupajíci, tj. tíhne-li duch člověka k součinnosti s působením energií vyšší hodnoty, je jeho pocit příjemný, a naopak. Jen v dobru se člověk cítí dobře, a naopak. Tendence k jednání dle vlastního svědomí je smyslem pro dobro. Rezignace na vlastní svědomí je podléháním zlu. Tak se vytváří průběžně základ pro odpovídající reakci duchovních energií prostoru, v němž se projevuje duchovní podstata člověka.
Duchovní podstata člověka má sílu a předpoklad k uchopení okamžiku ve svobodné vůli. Vloží-li ve svobodné vůli, na základě svého svědomí, vyšší kvalitu, obdrží energii. Tj. vejde do interakce s prostorem disponujícím vyšší energií. Aktivita ducha je pružnost vůle trvale zaměřené k harmonii a rovnováze světa duchovního a světa Božského.
Ježíš Nazaretský: "Vy jste světlo světa, nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." ( Mt 5, 14-16 )
Člověk je duchovní bytost žijící v předurčení k životu v plném kontaktu se světem Božským ( světlo světa ). Má v sobě úroveň skrze kterou má příjímat vyšší energii pro svůj život zde na Zemi ( nemůže zůstat skryto město ležící na hoře ). Je jeho přirozeností ukazovat svou vůlí, svým myšlením a svým činem na Boha jako na jediného původce všeho života, i tak udržuje své spojení s Ním. ( Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích ).
Stejně tak jako se rozšiřuje světlo lampy, tak se v hmotném stvoření, skrze žitou harmonii a rovnováhu v duchu a v duši člověka, rozšiřuje Slovo - Světlo ze světa Božského. Rozličné děje a zvraty ze světa iluzí - jako konkrétní následky vadného myšlení člověka - jsou trvale v tendenci se realizovat v rovině hmotného světa. Tyto tendence nižších energií vytvářejí tlak na duši člověka. Z toho plyne možnost vývoje charakteru skrze reakci na dobro a zlo, skrze reakci na Světlo.
Viz. biblické: "Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila". Synové Světla ctí Světlo svou neustálou aktivitou ve směru pohybu Světla. Synové Světla jsou mimo tmu. Ctít v duchu, myšlenkou i slovem Slovo ze světa Božského znamená, mít účast ve Světle, náležet jako duchovní bytost Světlu. Slovy bible, 'Najít cestu do života věčného'.
JS