... Posadili jsme se na louku u pramene kolem Učitele a on řekl:
Pouze v přítomnosti Lásky se můžete spojit s Božími myšlenkami, city a skutky a přijmout je! Naplňte se láskou, abyste využili i Lásky Rozumných Bytostí. Tehdy budete vnímaví k jejich Lásce a k Velikému, které ona nosí sebou!
Když si zamilujeme některé z Rozumných Bytostí, ony nás pochopí, neboť budou přijímat život, který skrz nás prochází. A když si nás zamilují, porozumíme zase my jim, neboť budeme přijímat život, který prochází skrze ně.
Je třeba milovat Boha, aby nás mohl pochopit. Když nás On miluje a my přijmeme Jeho Lásku, pochopíme Jeho laskavost. On, když nás miluje nekárá nikoho. A když nás miluje, nedělá rozdílu.
Avšak rozdíl přece jenom nastane, jakmile my projevíme svou lásku k Němu: oceňuje věci podle toho, jak jsme je vykonali. Když milujeme Boha, Jeho projev k nám bude jiný, než v případě, že Ho nemilujeme. V tomto případě se však nezměnil Jeho vnitřní vztah k nám, nýbrž se změnila naše vnímavost k požehnáním, které od Něho přicházejí.
Upřímná láska člověka se pozná podle příjemného dotýkání, které cítíš ve své duši od jeho lásky!
Začne-li se člověk vzdalovat od Boha, trpí. Je to tím, že život se nemůže přelévat z Boha do člověka. Toto přelévání se nazývá influx (příliv, vtok). Člověk nemá přerušovat toto přelévání života z Boha do sebe.
Milujeme-li Boha, nastává vtékání z Boha do nás. Mezi Bohem a tebou existuje stálé přelévání sil! Láska je i vylévání. Miluješ-li, vytékáš a nemůžeš zkysnout, zkazit se. Jakmile nemiluješ - zkysneš!
Proto, pokud z tebe nic nevytéká, nemůže do tebe ani vtékat. Jakmile začneš milovat, něco z tebe začne vycházet, ale zároveň i do tebe vcházet. Takto když je chápán zákon Lásky - má smysl.
Proč máš milovat? Budeš vytékat, aby bylo možno do tebe i vtékat! Miluješ-li, získáváš polovinu života. Jsi-li rovněž i milován, získáváš i druhou polovinu života. A miluješ-li a jsi i milován, tehdy máš plnost života. Tehdy nastává výměna Božského.
Každé vědomí dává něco ze sebe, je-li probuzeno.Je to pramen. Z něho teče něco k tobě. Vytryskne-li pramen Lásky, nastává mezi dušemi přelévání.Mezi dvěma místy nastane přelévání Božské energie.
V tomto přelévání je Láska! Toto přelévání vychází z Ducha!
Každé setkání s nějakým člověkem je štěstím. Každý člověk, kterého potkáš, ti přináší, aniž by o tom věděl, jedno veliké štěstí od Boha!
Milující říká: "Já všechno dávám i všechno beru".
Když máš někoho rád, vytéká z tebe pramínek vody, který zavlažuje jeho nebo její zahradu. Onen člověk si zas pak dělá příkop, který by mu odváděl tvoji vodu do jeho zahrady.
Každý, kdo vás má rád, je pramenem, z něhož máte čerpat. Láska je správná výměna mezi dušemi! Když se mají dva lidé rádi, jeden pro druhého je sluncem, které svítí a hřeje. Tito lidé si vzájemně posílají světlo. Není nic krásnějšího, než setkání dvou duší, které se mají rády. Ony vzájemně přijímají myšlenky a pocity jedna od druhé.
Má-li tě některý člověk rád, vchází do něj periodicky bytost, která tě miluje. Tato bytost potom odchází za svou prací a pak opět přijde. Někdy však může přijít až za tři, čtyři, pět i více let. Avšak nikdy si nepřipusťte myšlenku, že už nepřijde.
V tvém pozemském životě tě v předurčený rok, v předurčený měsíc, den, hodinu i minutu navštíví Láska a bude k tobě hovořit. Budeš-li v onen okamžik bdělý a využiješ to, celý tvůj život se přemění - oživneš, vejdeš do života, do nesmrtelnosti, Velká reálnost se tě dotkla. Pokud však promeškáš pravou chvíli, celý tvůj život bude promarněný.
Člověk má mít něco, pro co bys ho miloval. Někomu přineseš vodu, posloužíš mu a on bude spokojen. Tak dojde k prvnímu zažehnutí Lásky. Můžeš mít tu nejkrásnější lampu, ale když nemáš zápalku, nijak ti nepomůže. Nebo zas můžeš mít zápalku, ale nemáš lampu. Opět si nepomůžeš. V člověku existuje něco co se nemění. Ať se to nachází v jakýchkoli podmínkách, zůstává to nezměněné. Pouze když máš někoho rád, poznáváš v něm to nezměnitelné. Nemiluješ-li ho však, nepoznáš to, tehdy jsi ho špatně pochopil a máš o něm nesprávný úsudek.
Nemůžeš mít rád člověka, který se pro tebe neobětoval. Máš-li ho rád, již se pro tebe obětoval. A nikdo tě nemůže mít rád, když ses pro něho neobětoval. V minulosti ses s někým setkal a on ti podal číši vody. Později k němu cítíš hřejivý vztah, máš ho rád. Za každou úsluhu, kterou jste někomu prokázali, vás bude mít ten člověk rád. Pokud jste naopak někomu uškodili, když vás potká, bude vůči vám zdrženlivý.
Protože první oběť, která byla kdy vykonána, byla od Boha, proto Ho máme rádi. Bůh vytvořil tento svět ne pro sebe, ale pro nás. Budeme-li Ho milovat, způsobíme Mu tím radost veselí, že jsme si uvědomili Jeho oběť.
Naše nynější láska je výsledkem minulosti. V minulosti tě někdo miloval. Pak se láska přerušila a nyní pokračuje od toho místa, kde skončila. To znamená, že náš současný projev lásky je pokračováním minulé Lásky.
Dvě duše, které se mají rády, se měly rády už dříve. Ti, kteří tě milovali, nyní miluješ ty! Ty, které miluješ, tě milovali!
Ptáš se: "Jak dlouho mne má on rád?" To je lidské chápání. Láska nevychází z lidí. Po celou věčnost tě bude mít rád! Neboť ten, kdo tě má rád, žije ve věčnosti. Máš-li ho ty rád budeš radostný. Nemáš-li ho rád, budeš trpět.
Lásku nemůže nikdo zastínit. To, co může každý zastínit, není láska. Můžeš oplakávat ztracenou lásku, avšak to nebyla láska. Láska, která končí, není láska! Láska je věčný proces. Ona není pouze jednorázový, ale mnohonásobný, nepřetržitý proces.
Chci, aby mezi vámi byla Božská spojení, abyste dali průchod oněm spojením, která jste měli na počátku, před stvořením světa. Tyto svazky máte obnovit!
Láska roste. Například ti někdo dává chléb. Tím projevil lásku k tobě. Tato jeho láska je možná semínkem, možná pravým zárodkem, z kterého se může zrodit veliká Láska.
Řekněme, že ten, kterého máš rád, přesolil jídlo. Láska která nemůže strpět přesolené jídlo, je slabá láska. Láska, která nestrpí urážku, je slabá láska, slabší než sama urážka. Silná láska je ta, která je nad urážkou. Lásku není možno nikdy přerušit. Ať se stane cokoliv, spojení, vytvořené z lásky, se nepřetrhne.
Jediné spojení, které se nepřetrhne je spojení Lásky.
A pokud je nějaké spojení v podstatě spojením Lásky, bude toto spojení umožněno. Ten který tě miluje svatě, když odejde v neviditelný svět, je opět při tobě. Stále na tebe myslí. Vše dělá pro tebe. Když zemře, může ti pomáhat desetkrát více, než za živa. Pak je živější než kdyby byl na zemi. Mysli na zemřelého bez pláče a skrz něho ti pomáhá Bůh. A když odejdeme na druhý svět, je potřeba, aby nás láska následovala. Láska, která jde s námi až za hrob, je nesmrtelná Láska.
Milovat nějakého člověka znamená nikdy nepřerušit své city k němu. Mluví-li nějaký člověk o tobě špatně, není zapotřebí, aby tvá láska k němu byla přerušena. Božská Láska je oheň, jejž nemůže uhasit ani oceán.
Jste do sebe zamilovaní, ale i pro sebemenší věc se urážíte. Hovořím vám o Lásce, kterou není možno uhasit.
Spřízněné duše jsou ty, které vyšly z Boha současně. Duše pracují ve dvojicích. Jedna pracuje obyčejně nahoře a druhá dole. Pak si vzájemně sdělují zkušenosti.
Během celé své evoluce se pouze dvanáctkrát setkávají na zemi. Jsou to kardinální přerody. Spřízněná duše je ta, ve které člověk snadněji vidí přítomnost Boha. Toto je opět láska k Bohu.
Jaký je vztah mezi spřízněnými dušemi?
Spřízněné duše jsou ty, které předávají Božskou Lásku takovou jaká je. Ty duše, které nepředávají Božskou Lásku takovou jaká je, nejsou spřízněné duše. To jsou kleslé duše. U spřízněných duší existuje velké chápání Lásky. Dvě duše se nikdy nemohou sjednotit, pokud nepředávají Lásku stejně. Láska je spojuje. Ta je činí spřízněnými dušemi. Stejné chápání Lásky je činí spřízněnými. ...