Rovina hmotného stvoření je rovinou příčiny a následku, je rovinou příležitosti k návratu do prostoru duchovní harmonie a rovnováhy, do prostoru věčnosti. Rovina hmotného stvoření je rovinou "limitu" času a prostoru. Nabízí se otázka: Jaký význam má čas a prostor pro lidskou bytost zde, na planetě Zemi ? Skrze poznání zákonitosti pohybu ducha v trojnosti božího vyzařování ( duchovní prostor ) lze pochopit skutečný význam času a prostoru ( hmotná realita ). Uvědomuji si, že poznání o skutečném významu času a prostoru má velký význam pro vlastní vzestup ducha člověka do roviny duchovní harmonie a rovnováhy. Průsečík roviny času a roviny prostoru je v úrovni hmotného stvoření přítomností, ve které má duch příležitost projevit přítomnou kvalitu své vůle, tj. míru poznání a míru smyslu pro duchovní lásku, moudrost i aktivitu !
Svoboda a nesvoboda ducha člověka
Svoboda ducha - duch člověka není vázán k rovině hmotného stvoření, k rovině příčiny a následku. Vědomí ducha prožívá spojení s nejvyšší Vůlí ( Rajská zahrada )svobodný pohyb v hojnosti ( duchovní energie ).
Nesvoboda ducha - duch člověka je poután k rovině hmotného stvoření, k rovině příčiny a následku. Pojezení ze stromu poznání znamená, přijetí duchovní povahy, která nerezonuje s povahou roviny Ducha. Následkem opuštění nejvyšší vůle, která je pro ducha člověka Zákonem života ( "Ze stromu poznání dobrého a zlého nejez!", znamená: "Uchovej svou vůli ve vůli mé" ) je pád do roviny hmotného stvoření, do roviny příležitosti k návratu ( "V potu tváře chléb svůj dobývati budeš", znamená: "Kdo opustí mou vůli a nahradí ji svou, ten pocítí tíhu následků své vlastní subjektivity" ).
Dospět v prostoru hmotného stvoření zpět k prvotnímu předpokladu, tj. k duchovní harmonii a rovnováze, která je dána člověku Prapodstatou všeho bytí, Bohem, je možné jen skrze uskutečnění nejvyšší duchovní vize ! Život každého lidského ducha ve hmotném stvoření směřuje k takovému rozhodujícímu poznání, tj. do bodu, kdy jednoznačně nadřadí poznání zákonů roviny Ducha nad zákony hmotného prostoru. Je důležité cítit smysl života, tak se vytváří potenciál budoucnosti ducha člověka ve hmotném stvoření ( z této skutečnosti se odvíjejí tzv. osudová předurčení ).
Slova Jana Evangelisty; "Bůh je Láska" a slova Ježíše Nazaretského; "Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v Pravdě. Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili." znamenají v rovině hmotného stvoření: Žij duchovní láskou ( ať Ona je tvou podstatou - duch člověka tak nachází směr v Intenci vyzařování Ducha ) za všech okolností, jen tak se zbavíš následků pojezení ze stromu poznání dobrého a zlého, tj. sklonu rozlišovat na dobré a zlé, v případě jakýchkoliv životních okolností. Sklonu mysli, která brání duchu prožívat duchovní lásku k veškerému životu. Je-li upřednostněn charakter, který stojí na duchovní lásce, následuje pohyb ducha člověka ve směru k duchovní celistvosti ( duch je v interakci s Prapodstatou duchovní roviny bytí ).
V rovině hmotného stvoření je základním předpokladem pro vzestup, potřeba nutnosti začlenit nově poznané do svého každodenního života ! Jde o kardinální obrat, jímž je prožitek nově poznaného a vlastní ověření si nově poznaného v každodenním životě, v nových životních situacích na základě pravé životní pozitivity !
Následně je Život vnímán jako nejvyšší Dar, probíhá skutečná odpovědnost k Prapodstatě všeho bytí, skrze duchovní lásku, moudrost i aktivitu se odehrává plné prožívání života a plnohodnotná interakce s rovinou Ducha, s Bohem.
Čas a prostor - rovnoramenný kříž
Plnohodnotná duchovní interakce se odehrává v přítomném čase - vertikální rovina - a v přítomném prostoru - horizontální rovina. Výsledkem je rovnoramenný kříž. Není-li využit čas, tj. přítomný okamžik skrze projev lásky, skrze moudrost i aktivitu, není vertikální rovina v začlení - není přítomné začlení ducha v Intenci Řádu roviny Ducha. Není-li využit prostor, tj. přítomná životní situace skrze naprosté přijetí všech životních okolností, není horizontální rovina v začlení - není přítomné začlení ducha v Intenci Řádu roviny Ducha.
Rovina hmotného stvoření - rovina příležitosti k Obratu
V rovině hmotného stvoření je duch člověka uveden do přediva duchovních principů a zákonů, jenž jsou v přímém provázání k duchovní rovině bytí, k Zákonům roviny Ducha, tzn. vibrují v Intenci duchovní lásky, duchovní moudrosti i duchovní aktivity. Vibrují v trojnosti Božího vyzařování k člověku, která je dána duchu i duši člověka pro jeho život v jednotlivých úrovních hmotného stvoření.
Je přítomna energie z roviny Ducha - iniciuje duchovní a duševní vývoj jedince. Je přítomna energie Grálu - energie duchovní harmonie a rovnováhy pro každého lidského ducha, jenž působí ve stvoření. Člověk se dostává do spojení s ní skrze jím žitou trojnost, tj. skrze žitou duchovní harmonii a rovnováhu. Je přítomna energie z roviny Božského světa - energie Syna, jenž napňuje Zákon, tzn. žije propojení Božského s duchovní i duševní rovinou ve fyzickém těle. ( "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy." J - 1, 14 ). Veškerý život v rovině hmotného stvoření se odehrává v působení zákona Rezonance duchovního s Božským, v působení Boží Milosti.
Principy a zákony základních mechanismů života jsou nastaveny tak, aby každý lidský duch našel ve svém dlouhodobém kontaktu s nimi své nové životní poznání, a to ve všech oblastech svého života na planetě Zemi. Lidský duch má dospět k poznání, které jej přivede k duchovnímu probuzení a k duchovní celistvosti ! Životní nesnáze, úskalí a překážky se objevují do té doby, dokud duch nenajde svou duchovní podstatu v níž nalezne svůj přirozený pohyb v duchovní lásce, moudrosti i aktivitě. Na základě takového poznání je následně schopen orientace v každé době a v každé životní situaci. Vidí podmíněnost dějů, chápe důležitost a smysl veškerého dění, které ve svém bližším i širším okruhu pozoruje. V úrovni takového duchovního poznání je zřejmé, že jakákoliv situace, kterou vnímá člověk jako překážku je ve skutečnosti situací, která přináší příležitost vystoupit z vlastní subjektivity, a tak se o další krok přiblížit ke své duchovní svobodě.
Zákony hmotného stvoření v propojení s rovinou Ducha v sedmi úrovních
Jedinečnost prostoru hmotného stvoření lze spatřit v sedmi úrovních. Každý jedinec má možnost vnímat víceúrovňovost stvoření, a to i skrze své smysly. Planeta Země je planetou vody. Každý živý organismus obsahuje určité podstatné procento vody. Člověk poznává, že voda odkrývá sedm barev, tj. sedm úrovní energií, které působí ve stvoření, tj. sedm fází vývoje ducha, duše a fyzického těla člověka. V tento sedmiúrovňový systém energií je člověk propojen.
Duch člověka má dospět do stavu plnohodnotného vědomí ( duchovní poznání - vůle ), do stavu plnohodnotného projevu kvality své vůle ( duševní čistota - myšlenka, slovo, cit ). Plnohodnotné vědomí ducha a plnohodnotný projev duše ve fyzickém těle znamená, plnohodnotnou rezonanci ducha i duše člověka s Duchem Tvůrce, tj. návrat do Rajské zahrady. ( Viz. kniha Genesis "Bůh stvořil člověka k obrazu svému" - tj. onen výše zmíněný prvotní předpoklad, neboli pohyb ducha v Rajské zahradě ). Je-li duch člověka podstatou o nejvyšší vibraci, duše je přímým následkem kvality směřování ducha, tato kvalita se odráží na stavu fyzického těla ( objevuje se čistota vůle ducha člověka rezonující s úrovní Ducha, v křesťanství pojem svatost ).
Duch člověka je ve hmotném stvoření "aktivován"
Duch člověka je ve hmotném stvoření 'aktivován': 1/ skrze působení energií, jenž vnímá a na něž reaguje skrze svou duchovní podstatu, rovina vůle. 2/ skrze působení energií jenž vnímá a na něž reaguje skrze svou myšlenku, slovo a cit, rovina duše. 3/ působením duchovních energií, které vnímá srkze své fyzické tělo.
Tyto tři úrovně působení ducha ve hmotném stvoření jsou vzájemně provázány a vzájemně se ovlivňují. Zesílí-li jedna z těchto tří úrovní, zesílí její vliv na obě ostatní úrovně. Čím vyšší je příkon energie z Ducha skrze projevenou lásku, moudrost i aktivitu ducha člověka, tím výraznějším změny se odehrávají v duši i ve fyzickém těle člověka ( viz. biblické zprávy o uzdravení skrze víru ).
Duchovní interakce v rovině hmotného stvoření
Je-li jednání člověka jako duchovní bytosti v souladu s působením energií Ducha a energií roviny hmotného stvoření, jedinec zažívá vnitřní vyrovnanost, pocity štěstí, blaženost. A naopak. Tam kde není soulad s vyzařováním Ducha v prostoru hmotného stvoření, tam vznikají náročné životní situace, které vnímá člověk jako působení tzv. životních okolností. Objevují se situace, kde jedinec prožívá následky své vlastní subjektivity. Každá vadná vůle má svůj následek v rovině ducha, každá vadná myšlenka má svůj následek v rovině duše, každý vadný čin má svůj následek v rovině fyzického těla.
Jde o následky, které vstupují do vědomí jedince, a to opakovaně. Tak má docházet ke kardinálnímu přehodnocení a k následnému vyrovnání směru v rovině ducha ( životní směřování, vůle ), v rovině duše ( životní prožívání, myšlenka, slovo, cit ) a v rovině fyz. těla ( samotná realizace činu ). Děje-li se tak, navrací se plné duševní i fyzické zdraví !!!
Zdraví člověka a vrozené vady
Duch člověka dostavá pro své zrození na planetě Zemi takové tělo, které přímo odpovídá míře jeho odklonění od Zákona Rezonance duchovního s Božským. Čím dále se jedinec vzdálil ( ve své vůli, myšlence i činu ) od Zákona Rezonance duchovního s Božským, tím větší je jeho zátěž v rovině duše, tím větší poškození se objevuje na jeho těle. Jakýkoliv fyzický či duševní handicap tak posouvá možnosti jedince do určité nižší roviny jeho schopnosti vnímání a jednání. Tak jsou v zájmu dalšího vývoje lidského ducha - v každém lidském zrození, které nese jakoukoliv zátěž ( větší či menší duševní nebo fyzická postižení ) - odsunuty stranou právě ty oblasti lidského prožívání, kde došlo k výrazně subjektivnímu ( tj. vadnému ) vnímání a jednání. Tak je jedinec chráněn Prozřetelností před dalšími chybami, které by jej ještě více vzdálily od jeho předpokladu k návratu do roviny duchovní harmonie a rovnováhy.
Realizace hodnot Ducha skrze čas a prostor
Aby došlo k vyrovnání v oblasti vůle a myšlenky, je zapotřebí optimální situace na kterou má duch ve spojení s duší reagovat !
Vyrovnání v oblasti duchovní; duch dostává podněty duchovní kvality, které jsou stejné povahy jako jeho vlastní duchovní projev. Usiluje-li o vyrovnání ve spojení s duchovní rovinou bytí, tzn. má-li vizi duchovní harmonie a rovnováhy, má-li vůli směřovat životem na základě poznání v rovině duchovní lásky, moudrosti i aktivity, je schopen patřičného přehodnocení. Je schopen ve smyslu pro hodnoty roviny Ducha proměnit svůj postoj, tzn., má schopnost zachovat stabilitu, která má svůj základ ve spojení s rovinou Ducha.
Zrození Božského Syna v rovině času a prostoru
Obraz první
Rajská Zahrada ( Království nebeské ) - prostor hmotného stvoření ( prostor příležitosti k návratu do Království nebeského ). Podstata, Království Ducha, dává vznik a vývoj života na planetě Zemi ( Viz. Genesis - Stvoření světa ). Objevuje se provázanost Království Ducha s prostorem hmotného stvoření. Každému lidskému duchu je dána najevo cesta skrze tuto Provázanost Prostoru duchovní svobody ( Království nebeské ) s prostorem hmotného stvoření, kde se lidský duch objevuje pro svůj další vývoj ve směru k duchovní harmonii a celistvosti.
Obraz druhý
Čas ( vertikální rovina kříže ) - Prostor ( horizontální rovina kříže ). Vzestup ducha člověka do roviny Ducha je možný jedině v předpokladu, kdy duch člověka již není poután k následkům subjektivity z roviny hmotného stvoření, k následkům, s nimiž se v odklonu od Zákona roviny Ducha spojil. Nejvyšší rovina bytí dává Vzor. Vzor, který je nad veškerými silami hmotného stvoření a nad veškerými silami podsvětí. Vzor, který je Božské podstaty. Vzor, který je nejvyšší Identitou jak v rovině ducha, tak v rovině duše. Je spuštěn Most, který spojuje prostor Království nebeského s rovinou "příležitosti k návratu" do Království nebeského".
Čas je vůle ! Prostor je čin ! Syn vstupuje do roviny času i prostoru, tzn. vkládá vůli Otce do každého přítomného okamžiku !!! Kdo je rozhodnut vnímat Vzor, který On dává ( v rovině ducha ), ten vstupuje na Most kterým On je ! ( On přínáší Vzor, tím jest návod, jak z přítomné situace pádu. On přináší řešení, jak z přediva následků lidských slabostí - proto Vykupitel ).
Objevuje se poznání: Lidský duch je kvalita vůle v přítomném okamžiku ( tj. čas ) ! Lidský duch je kvalita činu v přítomném okamžiku ( tj. prostor ) !
Kříž je symbolem čistého křesťanství, ukazuje na nutnost vložit do přítomného okamžiku v přítomné situaci vůli, jenž rezonuje se Synem ! ( Viz. Ježíš Nazaretský "... jděte ode mne pachatelé nepravostí, neznám vás" ), ukazuje na nutnost projevit vůli, jenž rezonuje se Synem skrze čin. Rovina času a rovina prostoru se musí protnout, v takovém případě jde o čisté křesťanství !!! V takovém případě jde symbol rovnoramenného kříže.
K protnutí dojde: 1/ za předpokladu, kdy je přítomný čas naplňován - duchovní láskou a duchovní moudrostí - tj. vůle ducha. 2/ za předpokladu, kdy je přítomný prostor naplňován duchovní aktivitou, jenž má svůj základ v duchovní lásce i moudrosti ! Tuto vizi je potřeba naplnit ve všech oblastech života člověka, tj. sedm úrovní poznání, sedm úrovní bytí. Číslo sedm je duchovní celistvostí, reakci ducha člověka na Božského Syna, tj. živým poznáním ducha člověka ( v tomto úhlu pohledu, kdy jde o poznání v sedmi úrovních bytí, je Božský Syn člověku daným Vzorem, tzn. Synem člověka ! ).
Křesťan je člověk, který následuje na základě svého svědomí Vzor, jak v rovině vůle, tak v rovině činu ! Jinak řečeno, jak uvnitř, tak ven. Všechno ostatní je kardinálním omylem s neblahými následky. Rovina času a prostoru je dána každému člověku jako kardinální příležitost k nalezení duchovní podstaty života, jako příležitost ke kardinálnímu rozhodnutí ! Následně se objeví duchovní svoboda, která je duchovní silou, životem věčným. Je na každém jak naloží se svěřeným časem a prostorem. Viz. Ježíš Nazaretský: " Kdo má uši k slyšení, slyš ! "