Jiří Sedláček - Cesta k duchovní svobodě člověka

Adam a Eva
    Rovina Ducha je rovinou vyšší duchovní harmonie a rovnováhy. Této rovině náleží duchovní bytosti, které se pohybují v Řádu duchovní harmonie a rovnováhy. Pro zachování této harmonie a rovnováhy je dán každému lidskému duchu prvotní předpoklad vnímat Prapodstatu bytí jako nejvyšší Úroveň bytí, jako Tvůrce všeho bohatsví duchovní roviny bytí ( Rajská zahrada ) a všeho bohatsví roviny Země ( hmotného stvoření ). V případě obrácení ducha k Prapodstatě, tj. akceptování "Nejvyššího doporučení" ( viz. biblické: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého nejez". Gen 2, 16-17 ), jde o pohyb ducha v ráji. V případě neuposlechnutí "Nejvyššího doporučení", jde o vymezení, jehož následkem je pád ( "V potu tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země z níž si byl vzat". Gen  3, 19 ). Následkem "neuposlechnutí", je sestup ducha do úrovně hmotného stvoření, kde má skrze navázání své duchovní podstaty k Duchu najít svůj návrat zpět do roviny Ducha.

Cesta zpět
    Prvotní příčina, v tomto případě neuposlechnutí "Nejvyššího doporučení", kterým je: "Zachovej se dle mé vůle" ( "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého nejez". ), uvedla člověka v pád. V případě dodržení "Nejvyššího doporučení" je duch součástí prostoru Ducha, je v interakci, která znamená duchovní harmonii a rovnováhu, s touto se pojí optimální příjem energie. Ve chvíli, kdy duch opouští tuto interakci, jenž náleží prostoru Ducha, opouští duchovní harmonii a rovnováhu, dochází ke ztrátě energie, ke ztrátě vnitřní koordinace ( ke ztrátě smysluplného duchovního směřování ).
    Následně: Pád z roviny duchovní harmonie a rovnováhy působí ve vědomí určitý nový impuls, na který je duch nucen reagovat. Jelikož je na základě svého vymezení ( neuposlechnutí) v situaci ztráty přívodu energie, jedná jinak než v případě pohybu svého ducha v plnohodnotné interakci  v rovině duchovní harmonie a rovnováhy. Vzniká tzv. subjektivita, tj. stav odklonu ducha od duchovní harmonie a rovnováhy, od prostoru Ducha.
    Jelikož je duch, který upadá do roviny hmotného stvoření stále v určitém spojení s rovinou Ducha, má stále svůj určitý energetický potenciál skrze který tvoří ( v rovině mysli, slova a citu ). Tvoří-li v přítomném okamžiku v souladu s vůlí Ducha, směřuje směrem k opětovnému sjednocení s rovinou Ducha ( Království nebeské ). Tvoří-li v pádu z roviny Ducha, tj. v příklonu k subjektivnímu vnímání reality, vytváří si další a další zátěž. Ta jej následně poutá do roviny následku, tj.  do roviny následků působení subjektivního jednání ducha člověka, jenž se ocitl v odklonu od Zákona Nejvyšší Identity. Tak se vytváří průběžně "tzv. následný stav ducha" v rovině hmotného stvoření. Vzniká stav zatížení duše. Cesta z tohoto zatížení je možná jen skrze znovunalezení vůle ducha, která rezonuje s vůlí prostoru duchovní harmonie a rovnováhy, ( tj. návrat do ráje, viz. Mojžíš - vyvedení národa izraelského z Egypta - a jeho cesta do země zaslíbené, skrze Přikázání Desatera, tj. skrze znovu objevení a naplnění nové duchovní vize ).

Rovina vůle
    Co je vůlí Ducha? Biblická zvěst o prvním muži a první ženě, kteří jsou postaveni do Ráje, dává na vědomí, že v případě jejich uposlechnutí Nejvyšší rady jim náleží Rajská zahrada. A naopak. Z toho se odvíjí rozhodující poznání: Základem pro šťastné bytí člověka jako duchovní bytosti je jeho vztah k Nejvyšší Identitě, jeho přítomné vědomí o Božském světě, jeho dodržování zákona duchovní harmonie a rovnováhy, zákona roviny Ducha.

Je dán Zákon
    1/ Božská rovina dává stav svobody ducha v rajské zahradě, duch člověka prožívá vděčnost. V rovině hmotného stvoření: Prožívaná vděčnost, integruje ducha člověka zpět do prostoru Ducha. 2/ Božská rovina dává svobodný pohyb ducha v rajské zahradě, duch člověka projevuje svou vděčnost skrze svou radostí naplněnou tvořivost. V rovině hmotného stvoření: Tvořivost projevená skrze vztah k okolnímu světu, skrze vztah k člověku, tvořivost v přirozeném kontaktu s ním, integruje ducha člověka zpět do prostoru Ducha. 3/ Božská rovina dává stav duchovní harmonie a rovnováhy, dává přirozenou interakci duchovních bytostí v rajské zahradě, duch člověka cítí v kontaktu s okolním světem přirozenou harmonii a rovnováhu. V rovině hmotného stvoření: snaha vnímat a udržet přirozenou harmonii a rovnováhu ve vztahu ke všemu živému, přirozený respekt k veškerému životu, integruje ducha člověka zpět do prostoru Ducha. 4/ Božská rovina dává vyzařování pozitivní energie ducha k veškerému životu v rajské Zahradě, duch člověka prožívá vztah k duchu bližního svého. V rovině hmotného stvoření: Vůle člověka jít životem v trvalém prožitku pozitivity ( v lásce a v poznání z ní plynoucím, tj. v moudrosti ), integruje člověka zpět do prostoru Ducha. 5/ Božská rovina dává vědomí úcty k Nejvyššímu Principu všeho Života v rajské zahradě, duch člověka prožívá vztah k Bohu a úctu k Jeho Řádu. V rovině hmotného stvoření: Prohlubující se zbožnost, pokora a trpělivost, integruje ducha člověka zpět do prostoru Ducha. 6/ Božská rovina dává vůli ducha, následovat Moudrost a Spravedlnost, dává vědomí ukotvení ducha ve vyšším Řádu v rajské zahradě, duch člověka následuje Nejvyšší vůli, duch člověka prožívá nejvyšší celistvost a blaženost. V rovině hmotného stvoření: Snaha následovat vyšší duchovní vizi, vyšší zákon, snaha upřednostnit vůli, která je v Intenci nejvyšší Lásky a Moudrosti, integruje ducha člověka zpět do prostoru Ducha. 7/ Božská rovina dává čiré bytí, v rajské zahradě stav jednoty ducha s Prapodstatou, s Bohem. V rovině hmotného stvoření: Stav celistvosti a uvolnění ducha ve všech rovinách svého duchovního i duševního těla. Spojení s Boží vůlí - naplňuje Syn s Božskou podstatou ( nejvyšší stadium duchovního rozvoje ducha člověka na Zemi ).

Cyklické vlny v rovině ducha na základě prvotní vůle
    Objevuje se vůle ducha, jenž náleží rovině Ducha, znamená interakci svobodných duchovních bytostí, Adam a Eva v Ráji. Vedle toho se objevuje vůle ducha, jenž nevychází z duchovní harmonie a rovnováhy, vůle ducha, která je výsledkem ztráty vnitřní koordinace, lidská subjektivita.
    Svobodný duch má objektivní vhled, působí-li ve hmotném stvoření, není poután k následkům subjektivního jednání lidských bytostí. Svobodně prožívá duchovní lásku, moudrost i aktivitu. Vedle toho, duch, který opustil vnitřní harmonii a rovnováhu roviny Ducha, je nesvobodným duchem, má subjektivní náhled na život ve hmotném stvoření. Tak si průběžně vytváří další a další pouta k prostoru svého působení ve hmotném stvoření, k prostoru svého "pozemského exilu".
    Svobodný duch dává duchovní impulsy, jenž znamenají sílící harmonii a rovnováhu. Nesvobodný duch vytváří impulsy, které znamenají povinnost jeho dalšího setkávání s následky svého subjektivního jednání ve hmotném stvoření ( u nás známé "Boží mlýny", ve východní terminologii zákon příčiny a následku, "Zákon karmy" ). Z této skutečnosti se odvíjí poznání o nutnosti opětovného návratu do prostoru hmotného stvoření, zákon reinkarnace. Pro křesťana, který je v počátku svého poznávání Starého a Nového zákona, tzn. tíhne k osobnosti Krista, to znamená pochopení o opakovaném neuposlechnutí výzvy Nejvyššího: "Nepojíš ze stromu poznání", tzn. nebudeš v duchu prožívat mimo můj Zákon. Tímto Zákonem je zákon Rezonance duchovního s Božským.

Princip Syna
    Nový zákon uvádí životní příběh Ježíše Nazaretského. Příběh, který vrcholí zprávou o Jeho z mrtvých vstání. Člověku je dáno najevo, že Podstatou veškerého života je rovina přesahující rozměr reality, kterou vnímá on zde na Zemi, skrze své smysly. Tato rovina vše hmotné přesahující je skutečnou Podstatou veškerého života. Lidský duch, který se k ní obrací získává životní energii ( viz. tzv. zázračná uzdravení, která uvádějí evangelia a jiné zprávy o uzdravení skrze duchovní osobnosti a proroky, kteří ukazují na Podstatu života, na Boha a na Syna, na vtělené Božství, na Nejvyšší Jednotu ). Skrze příklon ducha člověka k Prapodstatě, tj. skrze upřednostnění vůle, jenž rezonuje s vůlí Ducha, je možný opětovný návrat zpět do dimenze Ducha. Následně se stav lidského ducha, který prochází životními zkouškami, výrazně mění. Životní zkoušky se utvářejí jako příležitost pro potvrzení vyšší kvality vůle, kterou ten který duch ve svém životě ve hmotném stvoření nalezl, kterou následně uznal jako pravdivou, a dle které řídí své další kroky. Tyto zkoušky přicházejí cyklicky, ve vlnách, a to proto, že patřičné situace se utvářejí v rovině hmotného stvoření vždy postupně, s ohledem na další vývoj každého lidského ducha. Člověk tento zákon vnímá dle úrovně své vyspělosti buď jako zákon příležitosti a vyrovnání, nebo jako jakési nahodilé působení, jako rány osudu, pro které nemá z úrovně svého "poznání" žádné vysvětlení.

Cyklické vlny v rovině duše na základě prvotní myšlenky
    Vůle ducha člověka utváří stav v rovině jeho duše. 1/ Vůle rezonující s rovinou duchovní dimenze znamená vzestup. Tuto vůli následují čisté myšlenky a přímá realizace, tj. přirozené sebevědomí, čin.  2/ Vůle jako následek vymezení ducha, znamená určitou vadnou pohnutku, znamená ztrátu energie, odklon, pád. Tuto vůli nenásledují čisté myšlenky, chybí schopnost přímé realizace, chybí přirozené sebevědomí, chybí vůle k aktivitě, čin. 
    V prvním případě je duše čistá, duch člověka následuje Vzor - stav ducha a duše Ježíše Nazaretského. Ježíš Nazaretský napňuje Zákon, tzn. projevuje Božskou rovinu ve hmotném stvoření, skrze svého ducha, svou duši a své fyzické tělo. Duše člověka je čistá následuje-li duch vzor Jím daný -  krev / charakter ducha člověka / následuje Krev / Charakter Ducha Božského Syna / ( viz. biblické: šat, který má být vyprán do běla v Krvi Beránka ). V druhém případě je duše v zátěži, člověk nenásleduje stav ducha a duše Ježíše Nazaretského, nenásleduje Vzor, který znamená duchovní stabilitu, životní nadhled, vědomí o smyslu života.

Uvolnění ze svazků v rovině emoční, v rovině mentální, v rovině vůle
    Vzestup ducha i duše je možný jen v případě vědomého následování Vzoru, tzn. jen skrze průběžně se odehrávající důkladné začlenění vyšší vize v rovině duchovního směřování, v rovině vůle ! V rovině hmotného stvoření se uskutečňuje vývoj ducha a duše člověka v působení zákona příčiny a následku. V každodenním životě to znamená, příležitost k uchopení vyšší vize, tzn. schopnost postavit tuto vyšší vizi do svého života, v rovině myšlenky a vlastního tvořivého pohybu ve stvoření, tj. v činu.
    Vůli ducha je možné vnímat v rovině duše, je-li vůle ducha člověka mimo vyzařování Zákona duchovní dimenze, utvářejí se na duševním těle člověka shluky charakteristických energií. Tyto shluky k sobě poutají energie stejného nebo příbuzného charakteru. Na základě této skutečnosti pozoruje člověk ve svém vědomí jeho vlastnímu jednání odpovídající druh myšlení, cítění i odpovídající charakter slova. V takovém případě je na jeho vůli, zda se těmto impulsům přicházejícím z roviny emoční a mentální poddá. Poddá-li se jim, znamená to jeho další fixaci v rovině vůle, v rovině kauzální. Nepoddá-li se jim, a naopak upřednostní-li svou vyšší životní vizi, jde do vzestupu. S vyšší vizí následně souvisí vyšší inspirace v rovině emoční i mentální. Tak duše stoupá. Následně se otevírá vědomí ducha a duše člověka pro příjem vyšších informací. Každý jedinec tak může vstoupit do roviny vyšší inspirace pro svůj život zde na Zemi. Přichází tak ke svému dílčímu poslání, v němž jde vždy o přenos pozitivity a s ní spojený příjem vyšší energie pro život. Následuje vstup do prostoru svobodné vůle ducha člověka. Do prostoru vůle, která znamená návrat do dimenze Ducha.