K uveřejnění posílám na Vaše stránky poslední text vysvětlující stručným způsobem co to je homocystein. Je to hodně
radikální zestručnění a potřeboval bych zpětnou vazbu v názoru na použitelnost textu. Budu Vám vděčen za jakýkoliv názor, stejně tak jako i pár kritických řádků.
S díky a s pozdravem
Dr. Erben
Nárůst KVO (nemocí srdce a cév) a ostatních CCH po roce 1950 působil dojmem epidemie. V rozmezí let 1950 – 1986 vzrostla úmrtnost na KVO téměř o 72 %. Vzrůst nemocnosti na ostatní CCH přibližně odpovídal zvyšování úmrtnosti na KVO. Příčina tohoto zhoršování zdravotního stavu české (a tenkrát i slovenské) populace byla nalezena v poklesu příjmu životně důležitých vitamínů ze skupiny „B“: kyseliny listové, B 6 a B 12.
Pokles příjmu vyjmenovaných vitamínů v uplynulých 60 letech způsobily: 1. změny ve skladbě stravy, které navodila modernizace potravinářského průmyslu; 2. intenzifikace zemědělské výroby s aplikací strojených hnojiv, které způsobily vyčerpání zásob minerálů v půdě a následně i pokles obsahu vitamínů a minerálů v zemědělských plodinách, hlavně v zelenině. Výzkumy, které byly provedeny v posledním desetiletí uplynulého století ukázaly poklesy v rozmezí 30 – 60 %, u kyseliny listové v bramborách dokonce o 90 %; 3. globalizace obchodu se zeleninou, která se sklízí předčasně („podtržení“) o řadu dní. Právě v posledních dnech jejího dozrávání na stanovišti, kde vyrostla, se v ní dotvářejí vitaminy.
Tato bilance ukazuje, že vznikl zásadní nedostatek v dodávce kyseliny listové a B 6 našim buňkám, které je potřebují k udržení chodu životně důležitých biochemických procesů. Tento nedostatek potencuje nerovnováha střevní mikroflóry. Dochází k ní používáním antibiotik a chemických konzervantů v potravinách, které vyhubí normálně ve střevě přítomné probiotické balterie a jejich místo zaujmou hnilobné bakterie, plísně a kvasinky.
Tato změna ve střevním osídlení se projevuje narušením závěrečné fáze trávícího procesu a také zánikem vlastní „výroby“ kyseliny listové, B 6 a B 12, které produkují zdravé probiotické bakterie. V součtu těchto negativních faktorů, které společně vyvolávají fatální deficit vyjmenovaných vitamínů, nacházíme příčinu vzniku CCH.
Lékařský výzkum přinesl poznatky o důsledcích těchto deficitů, které se projevují na molekulární úrovni v buněčné biochemii. Lidstvo dostalo do rukou poznatky, které umožnily identifikovat dva uzlové body v biochemickém cyklu, na jehož nepřetržitém chodu závisí život člověka. Bezporuchovost jeho chodu je podmínkou lidského zdraví. V prvním uzlovém bodě se uplatňuje společné působení kyseliny listové a B 12. Ve druhém bodě má důležitou funkci B6.
Jejich působení je popsáno tak názorně, že až vzniká představa, že můžeme přímo zasáhnout do funkce těchto uzlových bodů a „přisypáním“ potřebných vitamínů, do míst kde chybí, zaručit jejich bezchybné fungování. Pokud to neučiníme, začne se v krvi hromadit toxický metabolit, který začne poškozovat enzymy, naruší stálost vnitřního prostředí organismu posouváním pH krve (koncentrace vodíkových iontů) směrem k jejímu okyselování, zesiluje tvorbu volných radikálů a zasahuje negativně do srážení krve, do regulace krevního tlaku, do produkce cholesterolu a do využívání krevního cukru v tkáních.
Změřením hladiny tohoto toxického metabolitu (homocystein – dále Hcy) získáme představu o velikosti vitamínového deficitu a o velikosti dávek vitamínů a dalších mikronutrientů, které je třeba tělu dodávat, aby se obnovilo fyziologické fungování biochemických procesů v buňkách a odstranila hrozba vzniku CCH.
V této souvislosti charakterizovali lékaři v tomto odvětví výzkumu Hcy jako nejlepší předpovědní faktor, jehož změření každému napoví, zda je mu souzeno se dožít ve zdraví vysokého věku, nebo, je-li předurčen k předčasnému úmrtí a strádání při postižení některou z CCH. K tomu je třeba dodat, že předpovědi vycházejí ze situace, která panuje v organismu v dané chvíli. Ani jedna z těchto předpovědí nemusí být konečná: tu dobrou může člověk zkazit zhoršením životosprávy a tu špatnou lze zlepšit úsilím o snížení hladiny Hcy v krvi a jejím dalším udržováním na fyziologické úrovni.