Žijeme ve světě, kterému říkáme hmotný nebo také vnější, a který uspokojuje naše materiální potřeby. Naše citové potřeby uspokojuje svět duchovní, vnitřní.
Ten první svět je viditelný, ten druhý je jakoby skrytý, ale nelze říci, že by méně bolel, spíše naopak. Oba tyto světy jsou nedělitelné, společně tvoří naši skutečnost, kterou bychom mohli klidně psát s velkým S, protože dvojnost ve své jednotě znamená vždy novou a vyšší kvalitu. Manželství je víc než život bez tohoto sjednocení muže a ženy.
Někde jsem četl názor, že lidé žijící v celibátu se také dostanou do nebe, ale je jim vyhrazen prostor jen na jeho okraji. Tak a bác – máme tu další pojem. Co je nebe? A když je nebe, je také peklo? Nedovedeme myslet jinak než ve dvojnosti. Ale každá dvojnost, každý protiklad, má svou jednotu. Tuto jednotu mají i naše dva světy a tato jednota stojí nad oběma. Tak jako manželství je zákonem nad mužem a ženou, tak také naše dva světy mají svůj zákon, svá pravidla, svůj řád. Tím zákonem, který stojí nad naší skutečností, a tím také nad všemi zákony lidskými, je BŮH.
Řeknu to ještě jinak: Každému činu předchází rozhodnutí a každému rozhodnutí předchází myšlenka. Myšlenka je na počátku, od ní se odvíjí vše ostatní. Prvotní energie myšlenky se tak postupně proměnuje a vchází v dokončené dílo.
I náš život má někde svůj počátek, někde na úrovni jeho jednobuněčných forem. I naše planeta má někde svůj počátek, někde na úrovni shlukujících se molekul hmoty. I tady přece musela být tím prvotním impulzem myšlenka. Já vím, je těžké si představit Inteligenci, která se rozhodla pro toto stvoření, ale zrovna tak je těžké smířit se s tím, že vše to krásné a dokonale fungující včetně lidského těla je výsledkem pouhé náhody.
Neživá i živá hmota se formovala do stále složitějších struktur a systémů a spolu s tím působily i určité zákonitosti, kterým byly tyto systémy podřízeny, na toto tvoření a jeho udržování se přece musí spotřebovávat spousta energie, odkud se tato energie bere, někdo může říci, že ze slunce, ale tato hvězda má přece také svůj počátek a celá naše planetární soustava je jen částí většího celku ... tak co je oním Zdrojem?
Tvoří-li naši skutečnost dva světy, pak i život v této skutečnosti je minimálně dvoudimenziální a tak pro jeho plné pochopení a poznání jeho smyslu je nutné obrátit se ke svému nitru. Myslím, že už Ježíš říkal: není důležité, co do nás vchází /vzorce, poučky, vědecké poznatky/, ale to, co z nás vychází /myšlenka, slovo, cit/.
Ještě to není tak dávno, co jeden člověk ve vysokém postavení otevřel před společností otázku duchovního rozměru člověka. Zůstal osamocen. Ale jen výzvy nestačí. Práce je třeba, drobné, mravenčí, vytrvalé, to není o tom, bourat zavedené (ne)pořádky, to je o obrácení se k víře, k poznání, že život má smysl, že jej stojí za to žít, a že je hodný toho, aby byl žit v radosti. A to špatné, sobecké a nepoctivé se pak zhroutí samo.
Poznámka: Manželství v duchovním smyslu vzniká aktem vzájemného obdarování láskou. Jde o svobodné rozhodnutí partnerů a jejich zcela vnitřní záležitost. Muž a žena jsou si přitom plně vědomi své odpovědnosti vůči sobě navzájem a vůči Bohu.
Odpovědnost vůči sobě spočívá v tom, že se oba aktivně podílejí na rozvíjení a udržování vztahu. Odpovědnost vůči Bohu spočívá v jejich vědomé spoluúčasti na početí a přijetí nového života.