Záhadné chování zvířat

Za 45 let veterinární praxe jsem však poznal, že co zvířatům chybí na rozumovosti, o to více jsou vybavena mimosmyslovými schopnostmi a informacemi, jejichž původ nelze vůbec dohlédnout. V průběhu života jsem byl kolikrát šokován nejen psy, koňmi, kočkami a kravami, ale i chováním včel. U těch již vůbec nelze mluvit o nějakých výkonech mozku. Chovatelé psů jsou přesvědčeni, že jim psi rozumí. Ale kdyby jen to. Je známým fenoménem, že pes doma „obživne" v okamžiku, kdy se jeho milovaný „vůdce smečky" na druhém konci města zvedne od pracovního stolu, aby se vydal na cestu domů. To by šlo ještě vysvětlit telepatickým dálkovým spojením. Já jsem byl ale svědkem jevů, které si neumím vysvětlit jinak, než že zvířata mají přístup k ještě hlubším informačním polím nám skrytého světa, např. karmickým. Jen s touto hypotézou můžeme skutečně pochopit, proč jinak neškodný pes náhle pokouše dítě - dokonce v rodině. Pokusím se několik prožitých událostí popsat.

Zkrotli jak zázrakem

Jednoho dne počátkem devadesátých let, v neděli v šest hodin ráno, jsem ukončil službu a vracel se z Lanžhota do Brna po dálnici. Jako šetřílka mě štvalo, že benzinové pumpy u dálnice mají benzin o dvě koruny dražší, a tak jsem v novém autě nedbal blikání kontrolky s tím, že do konečného vyčerpání ujede tolik, co staré. Nedojelo! Dva kilometry před pumpou jsem najednou zaslechl zlověstné vynechání motoru a „konec filmu". Zastavil jsem dojezdem na krajnici s pocitem „vzdalující se toužebně očekávané postele". Nikde nikdo, ani na dálnici, dnes nepředstavitelné. Přes příkop vidím jakýsi barák s tabulkou a na dvoře osobu. Byla to policejní stanice se služebními psy. Otevřu branku, vejdu na dvůr a ke mně se řítí asi deset pobíhajících vlčáků. Každý si čichne a běží dál. Ani mi nepřišlo na mysl, že by mě mohli napadnout. Přišel jsem dozadu k psovodovi, který čistil jejich kotce, a promluvil jsem. Trhnul sebou a vyvalil oči v úžasu: „Ježíšmarjá, kde jste se tu vzal? Brankou? Ten blbec, on za sebou nezamkl! (Střídající policista psovod.) A jak to, že vám psi nic neudělali?" Já na to, co by mi měli dělat. Za 45 let veterinární praxe mě nikdy pes nekousl, kůň nekopl a rohatá kráva netrkla. Prosím vás, ani se nehněte, já je zavřu! Zahnal psy do klecí a zavřel. Hluboce si oddechl a bílá barva z jeho obličeje zmizela. Byl tak v šoku, že místo pokuty vzal služební auto a dojel se mnou k benzínce a zpět k autu. Jen pořád kroutil hlavou. Teprve po vyhodnocení jeho strachu jsem se začal bát i já a o věci přemýšlet. Pomalu se mi vybavovaly souvislosti...

Vibrace, ne pach

Když jsme v minulosti kamkoliv šli s otcem, psi se vyřítili a doráželi na něj a na synovce. Několikrát jej i kousli. Mne si jakoby nevšímali. Příčinu jsem viděl v tom, že oba se psů báli a psi strach cítí na dálku. Ale zřejmě to nebylo pouze tím. Viděl jsem pokousané lidi, kteří se předtím evidentně nebáli. Otec, jinak nepřekonatelný dobrák, mi o svém vztahu k psům vyprávěl, že když byl před první světovou válkou ještě kluk, tak jej rodiče neustále varovali před velkým počtem pobíhajících psů, nakažených vzteklinou. V té době proto všichni kluci zaháněli jakékoliv volně pobíhající psy kameny a klacky. Ti současní psi snad tuto minulost s kameny a klacky z podvědomí odečítali. Já přesně naopak, s každým loveckým psem mého dědy jsem byl odmalička kamarád a úplně cítím, jak velkým přáním každého psa je si hodně zblízka čichnout. Dnes tuším, že psi tím zřejmě kontaktují zápisy v hlubokém podvědomí každého člověka! Tam se dozvědí, co dotyčný prožil a co od něj mohou očekávat. Vždyť již Břetislav Kafka popisoval, jak astrální tělo přesahuje jeden centimetr nad povrch kůže. Tam se „analyzující" pes musí dostat. Tělesný pach sice cítí na dálku, ale z vibrace astrálního těla se toho dozví mnohem více, včetně úmyslů a myšlenek. Nasátí vibrace astrálního těla a jeho analýza třetím okem je pro psa dokonalejší zdroj informací, než o sobě dotyčný sám ví. Za cizího a nepřátelského považuje každý pes toho, kdo se bojí nechat ho čichnout, neboli nahlédnout do své databáze. I u psů zřejmě platí, že co se skrývá a je šeptem, to je čertem. Strach z očichávání je zvířaty vnímán jako nečisté svědomí. Proto když se tehdy vlčáci hrnuli čichnout a necítili z mojí strany strach z očichávání a nepřátelství ke psům v duši, automaticky mne zařadili do „domácí smečky" a pádili dál.

Magnetické stopy

Z těchto pozorování jsem také pochopil, jak funguje ozdravná činnost šelem v přírodě. Je založena právě na jejich schopnosti poznat zdravotní stav potencionální kořisti. Když liška v přírodě narazí na stopu zajíce, ihned také „diagnostikuje" jeho stav. Zdravého nechytí, proto jde dál. Stopa nemocného ji pohne k tomu, aby ji začala sledovat. Úvahou do pranice s tzv. skeptiky (materialisty) je však sám pojem „pachové stopy". Moje logické myšlení není na rozdíl od těchto „dialektiků" takové, aby pochopilo, že pes a šelma může sledovat pachy bez ohledu na foukající vítr po 24 hodinách a ještě z nich odečíst zdravotní stav a individualitu sledovaného. A z jakých „chemických látek" v pachu berou ty informace o vaší povaze a pocitech?
Opět přivedu skeptiky k šoku! Stopu sledující psi nečichají ani tak chemické pachy těla, ale snímají nosem magnetickou, neboli bioplazmatickou stopu, elektromagneticky přichycenou v místech kontaktu! Zachycenou bioplazmu těla (auru), kterou má každá buňka našeho těla a která navíc má nejen celou informaci celku, ale je spojena s duší. Právě nadání psů stopařů spočívá v dokonalejším spojení jejich nosu s třetím okem, protože počet čichových buněk v nose je u daného plemene stejné. Je to jako u člověka. Prostě když se řekne, že „má nos", rozumí se tím intuice a schopnost předvídat budoucí děje.
Ve východních náboženstvích je přímé spojení nosu s třetím okem samozřejmostí. I Břetislav Kafka uvádí, jak hypnotizované médium vidí na zemi ve šlápotách zanechávanou barevnou „magnetickou" stopu pokusných osob (podle barvy aury). Pach by odvál vítr, ale psem sledovanou stopu neodvane! Zato ji jako každý tělesný „magnetizmus", nebo elektrostatický náboj odstraní voda, déšť. Ten je postrachem psovodů. A proč se dosud mluví jen o pachu a nikoho veřejně nenapadlo, že vše může být jinak? Ze strachu z agresivních stoupenců „vědeckého světového názoru", oněch Sisyfů, kteří by dotyčného ihned obvinili z „pavědy" a vnášení nevědeckých názorů do veřejnosti! Je to výsledek současné dialekticko-materialistické inkvizice myšlenek mající za následek autocenzuru ve vyjadřování těch, kteří se nechtějí stát terčem.

Vyšší intuice

Ale schopnosti poznat kvalitu elektrostatických nábojů na povrchu těla a odečíst z nich pozoruhodné informace mají i tvorové bez složitějšího mozku jako včely. Včely se podle feromonů (včelích hormonů) a elektrostatického náboje povrchu těla identifikují na česně jako domácí a cizí. V době slídění (v případě nedostatku vlastních zásob k přezimováhí) silná včelstva spolehlivě najdou a vyloupí slabá, nemocná a bezmatečná včelstva. Také myš a rejsek se na zimu usazují vždy v úlu s nemocným a nevitálním včelstvem, což včelaři odečítají naopak (že uhynulo proto, že se tam usadila myš). O schopnostech jakýchkoliv zvířat najít vodu by pověřenější lidé mohli vykládat neuvěřitelné zážitky a kde jsou u toho jaké čichové podněty?
Vždy jsem slyšel vyprávět, jak se psi bojí lidí, kteří jedí psí maso. Mohu to potvrdit z pozorování na jatkách. Měli jsme tam zaměstnaného řezníka Mirka, jemuž lidé vodili psy, kterých se chtěli zbavit. Zabíjel je na maso a jedl. Psi před ním prchali jako diví, i vlčáci. Když k němu někdo vedl psa, ten již zdálky kňučel a mohl se utrhnout. Jak to ti psi mohli vědět? Četli čichem dávný jídelníček, anebo myšlenky pána? A co když se bývalý psojed znovu narodí jako dítě a pes bude mít možnost nestřeženého útoku na slabšího?
To jsou otázky provokující k zamyšlení, po jejichž zodpovězení před námi vyvstává skrytá stavba stvoření. A dále, proč bible povoluje pojídání pouze některých mas, a to z důvodů potravní nouze? Není to náhodou tím, že zvířata vybavená vyšší inteligencí silněji zapisují své budoucí zabití do masa? Že jeho snědením se tato vibrace strachu a vraždy zapíše do těla a duše těch, kteří jej snědli, jako karma? Nepramení z tohoto tušení (vyciťování) odpor jemnějších lidí k jedení psů, koček, koní?

Dokonalá analýza

Zkušenosti s rolí čichu jsem zásadně využíval také při ošetřování krav. Z hospodářství mého dědy jsem věděl, jak i krávy usilují o „seznámení" s člověkem jeho očichnutím. Proto vždy, než jsem krávu začal veterinárně ošetřovat, nejprve jsem jí podstrčil před nos ruku. Čichne si, dozví se, že jí nechci ublížit, a uklidní se. Zejména koně pak poznají nejen úmysly, ale i člověka-vegetariána.
Šokoval jsem při pohraniční veterinární kontrole koňské doprovody, když jsem při ověřování identity koní při přeshraničních přesunech pod jejich hlavami klidně lezl. Doktore, vy se nebojíte, že vás kopnou, nebo kousnou? Vždyť jsou tam kopaví a kousaví. Já jsem ovšem znal z praxe trik. Každému koni je třeba kromě oslovení nejprve podat ruku před nozdry k čichnutí. Jakmile si čichne a udělá hlubší „rozbor" člověka, než je schopen učinit z hlasu, zklidní se. Proto se zvířata oslovují, aby poznala domácí a z odstínu hlasu příchozího si mohla udělat jeho povšechnou „analýzu". Dnes se již ví, že hlas je v analyzátorech naprosto identický pro jednotlivého člověka jako otisk jeho palce, duhovka oka či DNA. Dnešní přístroje teprve nyní analyzují, co zvířata využívají odedávna. S pomocí spojení čichu a třetího oka se dozvědí víc, než člověk z jakýchkoliv pozemských archivů „BIS a CIS". A kdyby jen to! Odečítají minulost člověka a tuší jeho budoucnost. Každé zvíře, nejen onen slavný kocour z novin, který v holandském hospicu dopředu označí, který z pacientů do 24 hodin zemře. Kdybychom věděli tolik jako zvířata! Napadá mne myšlenka: nehledí na nás dokonce sám Stvořitel také očima a nosy zvířat? A nestřeží nakonec bránu ráje místo svatého Petra čtyři vědoucí zvířata ze sfingy - lev, býk, beránek a orel?
 

Josef Staněk
časopis Phoenix 3/2008