Naše současná krize

A právě duchovní úpadek, nikoliv materiální, je příčinou tzv. „blbé" nálady. Rozklad kvality mezilidských vztahů ve směru k „uplatňování trhu" na úřadech, soudech, ve vztahu muž-žena, rodiče-děti, jedinec-společnost, tržní hodnocení kvality člověka společností (výše konta), rozklad vztahu k předkům (dědictví), k hodnotám člověka přesahujícím (společnost zajímá člověk pouze z hlediska toho, co je možné z něj zpeněžit). Vše existující je převáděno na společného jmenovatele peněz. Zkráceně řečeno, pan prezident vypustil z hodnocení měřítka duchovní a provedl hodnocení v duchu pragmatického světonázoru: „Hlavně že nám chutná!"

Vytoužená meta - konzum

Zásadně bych se ale rád oddělil od oblíbené pózy českých sebemrskačů, vesměs usilující o pochvaly západních, či východních politologických škol, které rády vidí obecný civilizační úpadek zde, nikoliv u sebe. Musím bohužel konstatovat, že tento všeobecný duchovní úpadek se stává, sice více skrytě, ale o to jistěji, typickým i pro současnou západní civilizaci. Včetně onoho historicky největšího konzumu jako vytoužené mety. To, že je u nás více než na Západě vidět pád cti a charakteru do nákupní tašky, je projevem české národní vlastnosti, kterou je nedostatečná kvalita vystupování, Masarykem nazývaná Hulvátov. Svým podílem k větší zjevnosti úpadku přispívá i nedostatečná kvalita vzdělání. Kvalitní vzdělání má totiž, jako vše, svou zápornou stránku v indoktrinaci myšlení jednotlivců v duchu vyučované domnělé pravdy. To se manifestuje zeškatulkovatěním myšlení vzdělaného jedince, které je pak méně přístupné spontánním nenaučeným pohledům na dané jevy. Odtud pramenní česká improvizace, často ovšem nekompetentní. Není proto náhodou, že nastupující evropská krize se nejdříve provalí v české kotlině. Naposledy to bylo při krizi komunizmu jako celku v roce 1968, kterou první prohlédli a pokoušeli se řešit ještě příčetnost neztrativší komunisté v Česku. To platí i o současné krizi katolicizmu a křesťanství vůbec, ovšem s tím, že komunisty zdecimované duchovní vedení církví není schopno nalézt řešení.

Ztráta smyslu bytí

Jestliže chceme najít východisko z civilizační krize, musíme nejprve jasně označit její příčinu. Musím našim „napodobílkům vyspělého zahraničí" ovšem předeslat, že ve spisech politologických a filozofických škol Západu, a že jich je, ji popsanou nenajdou. Vzájemně se citující krasořečnící filozofové a sociologové již dávno opustili tvořivou duchovnost, nejsou schopni se vymanit ze svých materialistických stereotypů, považovaných za axiomy pravdy a demokracie. Všichni jsou v zajetí ducha civilizace, ducha růstu materiální spotřeby jako cesty ke štěstí člověka, a tudíž oslepeni. Situace se dostala do stavu, že označit příčinu všeobecné duchovní krize může jen nějaký „malý Jarda odjinud". Jen ten je schopen prozradit „neslušnou" pravdu: peníze jako smysl lidského života materialistické civilizace jsou nahé! Proč? Dají člověku sice konzum tělesných požitků, ale nikoliv klid v duši a pocit štěstí. Není žádnou náhodou, že incidence (častost výskytu) sebevražd stoupá směrem k bohatším státům a v nich směrem k bohatším vrstvám. Když konzument tělesnosti materialistické civilizace ztratí schopnost tyto dále konzumovat, nechce žít, chce eutanázii! Jiný smysl bytí než konzum nenalézá. Vždyť celá tzv. „společenská a teologická věda" Západu mu nedovede přesvědčivě říci, proč by měl žít dál. Jaký je smysl bytí jednotlivého člověka a lidských společenství a jak a čím jej tedy mají naplnit lidé, když už nemohou konzumovat příjemné tělesné vjemy?
Ano, dokud nebude nově a přesvědčivě zodpovězena otázka původu a bytí jednoho každého z nás, všechna ostatní „řešení a usnesení" stran, vlád a církví o čemkoliv se nutně budou jevit jako učené tlachání!

Nová dilemata

Z nově a hodnověrně zformulované odpovědi na tuto otázku se již víceméně samočinně nově a hodnověrně odvodí všechna následující dilemata současnosti včetně způsobů organizace společnosti, forem její duchovnosti a typů náboženství. Přežívající starověká úroveň odpovědi, že člověka učinil Bůh z hlíny a vdechl do něj duši s tím, aby se mu tento tvor klaněl, vyčerpala svou přesvědčivost. Podává Boha jako ješitného člověka a člověku přikládá úlohu pochlebovačného podřadného plazivce. Starověká odpověď se stala onou solí, o které mluví Ježíš, že přestala solit a je nutno jí vyhodit. Úroveň odpovědi byla únosnou a pozitivní jen do nástupu vědy v novověku. Místo toho, aby teologové rozpracovali vědu na vyšší úroveň, nechali vědecké ateisty, aby ji nahradili pseudoodpovědí, vědecky se jen tvářící. Údajně Darwinovou vývojovou teorií. Teorii „samovývoje" života na Zemi vyrobili ateisti na bázi neoprávněné logické generalizace a deformovali jinak pravdivou Darwinovu adaptační teorii. Učinili „maličkost". Původní Darwinovo pozorování, které popisuje pouze schopnost zvířecích a rostlinných druhů adaptovat se na měnící se přírodní podmínky, generalizovali o schopnost živých organizmů přeměňovat se v jiné druhy, měnit svou dědičnost, své DNK. Geny tvořící DNK se měly jen tak, hrou náhod, pozměňovat. Přitom Darwin nikdy neuvažoval o tom, že by se život sám od sebe objevil v pramoři, že by se žáby líhly jen tak z bahna, že by si opice v důsledku přizpůsobování životním podmínkám samovolně vytvořila určitý genetický základ, jehož části se nikde v přírodě nevyskytují, a proměnila se tak v nahého člověka. Nikdy netvrdil, že složitější věci se z jednodušších vytváří skládáním - „hrou náhod". On a paleontologové pouze objevili posloupnost objevování se druhů života na Zemi od nejjednodušších po člověka. Těžiště otázky je v tom, proč a jakou silou se nejprve neživé atomy hmoty poskládaly ve složité sloučeniny, které se začaly najednou chovat podle biologických zákonů a tím se staly živé. Proč a jak se jednoduché formy života vybavovaly dalším genofondem a stávaly se složitými organizmy? Odkud se brala energie a informace, která poháněla konstrukci celého tohoto divu, který nazýváme přírodou?

Náhoda místo řádu

To satanisté, kteří se vmísili mezi odpůrce středověkých metod církve, přeměnili neoprávněnou generalizací pravdivou Darwinovu teorii o adaptaci druhů na měnící se životní podmínky na teorii, podle které vznikl život v pramoři náhodně v důsledku bušení radioaktivního záření do směsi solí v pramoři. Takto vzniklé živé buňky se měly samy od sebe, samovolným vývojem poskládat tak, že vytvořily celou přírodu. Síla tvoření, z níž se uvolňovala energie a informace, nutná pro vznik suprasložitých jevů s prakticky nulovou entropií, jakým je život, tedy Stvořitel, byl nahrazen institutem náhody. Satanisté náhodu představují jako stvořitele vesmíru a života. Nikoliv řád a spravedlnost, ale náhoda prý vládne. Zrušit myšlenky na vzorový řád v myslích lidí bylo právě pohnutkou k vytvoření této teorie. Tato pseudovědécká teorie je stále vyučována na školách a mladí lidé z ní odvozují své axiomy myšlení a etiky, označované jako vědecké s určením pro tržně-ateistického člověka:

• Život je jen náhoda (způsob existence bílkovin).
• Život nemá jiný smysl než živočišnou existenci, neexistuje jiná spravedlnost než světská.
• Správným způsobem života je boj o smyslové požitky, po nás na zemi potopa. Atd.

Jenže poslední vývoj poznání zákonů dědičnosti a rozluštění DNK takovou možnost vzniku života a člověka vyloučil. Nikdo se to neodvažuje říci otevřeně, protože pak se celé směřování civilizace stane otázkou. Říci vědeckou pravdu, že nevíme, by znamenalo civilizační šok pro konzumní brojlery supermarketů a pobřežních a kavárenských „užíváren". Nejistota a prázdnota mas brojlerů by se mohla stát živnou půdou pro zvrhlé formy duchovnosti. Jenže jestli se nic nestane, k „tomuto narovnání nakonec dojde", jak by řekl Švejk.

Zjevené pravdy

Kde je tedy východisko? Tam, kde bylo vždy. V poznání, že lidský rozum jako hmotná kategorie není schopen pochopit a vykládat, co hmotu a čas přesahuje. Tento axiom pochází z dávného pravidla východní filozofie, které říká, že stejné je možné nazírati stejným (dlouhé vlny na radiu je možné zachytit jen na přijímač na dlouhé vlny). Neboli po velkém třesku vzniklým rozumem není možné posuzovat, proč třesk (hmotný vesmír) a život v něm vznikl. Člověk a jeho rozum je tedy odkázaný na sdělení smyslu tohoto dění od síly, která je těchto jevů, vznik světa a člověka, původcem. Teologickou terminologií se tomuto sdělení říká „pravdy zjevené" a tyto jsou nadřazeny rozumovému poznání, neboli staročesky „nálezkům lidským". Jenže vládnoucí ateisti výchovou ve školách masám lidí vsugerovali, že žádná taková tvořivá síla neexistuje. A že je tedy nesmyslné se k neexistující síle obracet s prosbou o sdělení transcendentní pravdy. Neboli o odpověď lidstvo neprosí, tudíž ji nemůže dostat! A protože ji nedostává, tak mu ateisti sdělují, že tím se prokazuje, že žádná tvořivá síla není! Popisuji tím onen viditelný ďábelský kruh nepříčetnosti faktického ateizmu lidstva, který mu blokuje možnost obrátit se k transcendentním silám tvoření s prosbou o zpřesnění dříve zjevených duchovních axiomů. Faktický ateizmus i zaměstnanců církví (kněží) je původcem bloku v postupu duchovního poznání a tím původcem současné duchovní krize. Přitom základy odpovědí jsou pro křesťany v tehdejší dobové úrovni vyjadřování jasně řečeny již Ježíšem v evangeliích. (I v „Bhagavádgítě" a nejjasněji v Abdrushinově „Ve světle pravdy".) Smysl hmotnosti, vesmíru, velkého třesku podle podobenství v evangeliích Matouše, Marka a Lukáše.

Smyslem života je duchovní růst

Hospodář (Stvořitel) založil pole (stvořil vesmír) k osetí pšenicí (duchovními zárodky lidí). Hospodář osel pole (Zemi) těmito zrny proto, aby oživila mrtvou zemi, dozrála a stala se mnohonásobkem. Neboli nejmenší duchovní zárodek z jiné podstaty a dimenze se má životem ve hmotnosti rozvinout jejím prožitím, neboli poznáním. Je to symbolikou jasně popsaný smysl lidského života na Zemi! Tím smyslem je zmnožení duchovnosti zasetého zárodku, lidského ducha. Nikoliv konzum živin!
Obdobné najdeme v podobenstvích o vinici a hřivnách. Hospodář (Stvořitel) najal inkamované duchy (lidi) na práci na vinici (Zemi) s tím, že dostanou při západu slunce (zániku slunce zhroucením) odměnu za práci - jeden zlatý (život ve zlaté dimenzi). Ti, kteří nechtějí pracovat (ateisti) logicky nic při zániku slunce nedostanou. Práce pro Stvořitele, tj. pro rozvoj ducha, je v podobenství opět nastíněna jako smysl bytí člověka na vinici neboli života inkarnovaného lidského ducha v těle. Odměnu za tuto práci dostávají večer (na konci vlastního života nebo slunce) ve formě jednoho zlatého. Barvou je symbolicky označena dimenze věčnosti. Ve věčnosti existuje jen hřejivě zlatá barva zlatožlutého světla, to, které vidí umírající. Za smysl života v těle je tedy Ježíšem označen vstup do zlaté dimenze věčnosti. Také v podobenství o propůjčených hřivnách (duchovních schopnostech) je opět práce na jejich rozmnožení odměněna na konci života (při návratu Hospodáře) jejich dalším rozmnožením. Tedy opět je symbolikou podobenství vyjádřeno, že smyslem života v těle je návrat do duchovní dimenze s vyššími schopnostmi, neboli duchovní vzrůst (stát se anděly, neboli syny božími.)

Zázrak zázraků

Evangelium podle Tomáše to říká ještě přímočařeji. Podle Log. 29 Ježíš říká: „Že povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, ale že duch kvůli tělu, to je zázrak zázraků. Já se podivuji, jak se toto velké bohatství mohlo usadit v takové chudobě." Neboli sám vznik života a lidského těla je zázrak. A ten se stal kvůli tomu, aby se skrze něj mohl projevit duch, což je „zázrak zázraků" (smysl bytí člověka). A dále se Ježíš podivuje tomu, jak lidští duchové mrhají šancemi, které v této možnosti jsou! V Log. 50 říká o původu lidského ducha: „Když se vás budou ptát, odkud jste přišli, odpovězte jim: ,Přišli jsme ze světla, přišli jsme z toho místa; kde světlo povstalo samo ze sebe.' Když se vás budou ptát, kdo jste, odpovězte: Jsme jeho synové a vyvolení Živoucího Otce.' Když se vás budou ptát, co je znamením Vašeho Otce na vás, odpovězte: Je to pohyb a klid."
Pohyb znamená nepřetržitý pohyb všeho hmotného a klid znamená stálost v dokonalosti všeho duchovního. Člověk se tedy jako jediný tvor skládá z těla ve stálém pohybu všech molekul a tím podléhajícího zániku, a ducha, zakotveného v dokonalé, tím stacionální dimenzi věčnosti. Ti tedy, nositelé vědeckého světového názoru, kteří věří, že se sami od sebe vyvinuli ze tmy pramoře, se opuštěni do tmy pramoře opět navrátí. Ti, kteří věří, že jsou rozvinutou opicí, v níž není bezčasový duch, úděl opice si zvolí, protože jejich duch je vyhaslý (v evangeliu „obílení hrobové"). Vyhaslý duch nevnímá zdroj své existence. Dokonalost božské spravedlnosti je v tom, že člověk dostane, co si myslí, že je. Neboli to, k čemu jej život v těle dovedl.

Návrat ke Zdroji

Souhrnně je možné současnou terminologií vnímat smysl existence hmotného vesmíru jako jednu vibrační rovinu existující skutečnosti, jednu z více úrovní stvoření. Její charakteristikou je, že jednota duchovního je v ní rozštěpena do polarity dobra a zla, plusu a mínusu, mužského a ženského. Je rozštěpena právě proto, aby umožnila duchovním zárodkům (lidem) projevit se a vyrůst. Je tedy prostředím pro rozvoj sebepoznání a poznání jednoty a tím Stvořitele. Konečným cílem života v těle je napojení na vyzařování Stvořitele jako zdroj energie ducha, neboli vstoupení do života věčného (státi se „syny božími"). Získáním dostatečného zdroje duchovní energie dává duchu schopnost přestupovat do ostatních rovin stvoření. Jako znak této schopnosti duchů přestupovat hranice světů vidí lidé ve stavu rozšířeného vědomí „andělská křídla". Smyslem života člověka v těle tedy je nikoliv konzumovat, ale duchovně se rozvinout. To je možné jen tehdy, koná-li vše na Zemi s myšlenkou na dokonalost, tj. na vůli (plán) Stvořitele. Žije-li živočišným způsobem života, hřivnu (schopnost duchovního rozvoje), kterou od Stvořitele dostal, nechává ležet ladem, podle podobenství ji zahrabal.

Podstata krize současné společnosti

Podstata krize současné civilizace je tedy v tom, že není schopna definovat smysl své existence na Zemi. Teprve až to učiní, najde prostou logikou klíč k odpovědím na všechny ostatní otázky. A vyřeší všechny problémy. Bez tohoto klíče to nepůjde, bez tohoto klíče si pouze přivodí katastrofu. Vládnoucí ateisti všeho typu, neboli „muži trhu", neodpoví a nevyřeší nic!! 
 

Josef Staněk
časopis Phoenix 3/2008