Rovnováha prvků v biosféře a člověk

Toto vysvětlení se logickým pouze zdá. Moje intuice, získaná pozorováním změn přírodní rovnováhy, shledává dočasnou klimatickou změnu jako nedostačující pro generální výměnu typů rostlin a živočichů. Nikdy jsem nepozoroval, že by přírodní rovnováhu a výskyt druhu života narušil pouze jediný a časově omezený klimatický zásah. V množině všech typů života jsou jedinci, kteří jsou vybaveni tak vysokou odolností a adaptabilitou ke klimatu, jež jim umožňuje přežít téměř všechno. Když se dočasně změní klima nebo udeří jiný nepříznivý činitel, po jeho odeznění přeživší superodolní jedinci v katastrofou méně postižených oblastech planety obnoví původní stav.

Narušená rovnováha biosféry

I čtenáři se o tom mohou přesvědčit třeba na změnách struktury rostlin na jedné a téže louce. Nechť si všimnou, jak vypadá druhová skladba bylin na stejné louce, která je nesečená, nebo jednou, dvakrát či vícekrát v roce sečená. Když se však obnoví původní intervaly sečení, po čase se „odněkud" obnoví i původní struktura. Proč se ale na Zemi neobnovila květena a zvířena „předpotopní"? Klimatický výkyv musely doprovázet další okolnosti. Jaké, to nám může napovědět již zkušenost, kterou zažili všichni pamětníci. V době, kdy jsem na louce s hráběmi v ruce „studoval Harvard" u mého dědy „kulaka", jsem si všímal této louky v době senoseče (květu) a viděl tu úžasnou rozmanitost její květeny. Byla to nádhera a všechny druhy rostlin jsem nebyl schopen pojmenovat. Mladší čtenáři si zážitek z takové louky mohou připomenout už jen ze starých filmů. Pak přišel jézéďácký „pokrok" ve formě hnojení dusíkem a „velkovýroba" sena těžkými kolovými traktory. „Pokroku" asistovalo zvýšené padání kysličníků síry a dalších prvků v kyselých deštích jako důsledek masivního spalování hnědého uhlí, které v půdě zůstaly dodnes. Do pěti let se tytéž louky změnily v brčálově zelené skoro monokultury a jsou jimi i dnes v období soukromé velkovýroby. Ve formě laikovi skryté se podobné procesy odehrály i v mikroskopické rovině půdy. Existuje v době svého vzniku utajená půdoznalecká práce, která prokazovala, že na stejném poli a místě na jižní Moravě během pěti let po „zvelkovýrobnění" klesl počet druhů půdních organizmů a bakterií z několika set na desetinu, a to i kvantitativně, a tento stav přetrvává. Klimatickou změnou to určitě nebylo. Jako hlavní příčina se kromě udusávání půdy těžkými mechanizmy jeví změna poměru prvků v živném prostředí. Hnojení chemickými hnojivy a ošetřování polí pesticidy a herbicidy, vedle trvalého pádu jedů z ovzduší, vykonalo své. Trvalá změna poměru prvků a sloučenin v půdě zásadně a trvale proměnila životaschopnost bakteriálních, živočišných a rostlinných druhů v jejich vzájemném soupeření. 45 let studia vzájemné, takřka magické hry prvků v živé hmotě, půdě a potravinách mě přesvědčilo, že tato rovnováha je zásadním činitelem, určujícím druhovou skladbu celé biosféry.

Invaze nových genů

Jen změna rovnováhy prvků v prostředí, tak jak na těch lukách, však k objevení se naprosto nových a jiných typů rostlin a živočichů nestačí. Skutečnou podmínkou objevení se nových druhů, „popotopních" rostlin a živočichů, je vznik nových genů v DNK života na Zemi. Opět o tom svědčí současná zkušenost, která dokazuje, že v současnosti nikdy nikdo neobjevil nový gen, tedy novou rostlinu nebo živočicha, který by již někde neexistoval. Vznikají jedině křížením nebo genetickou manipulací již existujících. Nebo zmrzačením existujícího genu mutací! Příkladně bakterie rezistenci na antibiotika získávají přebíráním hotové genetické informace od jiných, od počátku rezistentních bakterií. A jak mohly vzniknout po „potopě" (nebo meteoritu) naráz tisíce nových genů a statisíce jejich kombinací? S následkem vzniku masy takových druhů života, které předtím neexistovaly? Ve školách vyučovaná dialekticko-materialistická „pravda" o samovolném vzniku a vývoji života na Zemi, tj. objevování se nových, náhodně samo zkonstruovaných genů, se nikdy nekonala. (Jeden gen má i několik milionů přesně prostorově uspořádaných atomů.) Kosmická srážka a následná dočasná klimatická změna mohla vybít druhohorní flóru, ale určitě to nebylo kosmické záření, které zkonstruovalo úplně jiné typy rostlin a živočichů, které se objevily poté. A určitě „jen tak" se nevytvořila genetická konstrukce savců až po lidoopy a tělo člověka. Věřit v to, že se několik set genů, které v přírodě nikde neexistují, náhle objevilo v genotypu člověka „jen tak", že je snad náhodně ubušilo kosmické záření, mohou snad věřit jen skeptici a notoričtí sysifové! Nabízím čtenářům pohled zcela jiný, nematerialistický.

Elohim - neviditelní boží služebníci

Když čtyřrozměrný svět, vnímaný jako hmotná dimenze, rozšíříme o tušené další rozměry existující reality, sice smysly nevnímané, ale intuicí odedávna předpokládané, začne vývoj Země i současný vývoj lidstva nabírat velmi rychle jiné kontury a východiska. Nápadně se z podvědomí vynořuje reálnost dimenze, kterou Platón nazval „světem idejí". Ten učil, že ve světě idejí jsou všechny možné formy včetně života již hotové a dokonalé. Tyto dokonalé formy jsou bohy stvořené. Další síly, včetně lidských géniů, je nedokonale „kopírují" do naší hmotné dimenze. Z toho však vyplývá, že tedy je také nutně předurčen i celý děj minulosti a budoucnosti každé planety a tím smysl její existence. Každá planeta v kosmu tak má nejen svou fyzicky předurčenou vývojovost a životnost, ale jsou pro ni předurčeny i biologické fáze existence i fáze existence éry člověka. To znamená, že v určité fyzikální fázi vývoje planety neviditelní služebníci Tvůrce vesmíru, nazvaní v bibli „Elohim", na ní z předtvořených forem vytvoří typ života, který snese původní prvkové složení atmosféry a litosféry. Úkolem těchto typů života, bakterií, prvoků, plazů, plavuní, přesliček je připravit takovou atmosférickou a prvkovou rovnováhu planety, která je vhodná pro existenci vyšších forem života. Pak provedou „Elohim" zásah, odstraňující tuto nižší formu života. Třeba ve formě pádu komety. Tím je ukončena éra dinosaurů. A vytvořeno uhlí a ropa. Až se situace po zásahu uklidní, podle geologů to trvalo 250 milionů let, nová atmosférická a prvková rovnováha vytvoří optimální prostředí pro „obtisk" vyšších tvorů z astrální dimenze. Mezi nimi savců. Rozmnožení a vývoj savců kdekoliv ve vesmíru je pro „Elohim" od počátku Velkého třesku šancí, aby také oni uplatnili svou tvořivost podle vzoru velkého Stvořitele světů. Nejjemnějšími posuny atomů při genetické manipulaci „dělají vývoj". Nikoliv „soudružka Náhoda" ateistů, ale služebníci Stvořitele vesmíru nakonec z genetické „půdy" primátů vytvořili tělo člověka (v evangeliích zmiňovaná půda pro setbu duchovních zárodků). Tak se na Zemi objevilo tak jemné hmotné tělo „lidoopa", že se již jeho zvířecí duše mohla spojit s duchem bytosti vyšší než zvířete, s duchem člověka. Ten pochází nikoliv z hmotné dimenze existující reality, ale z duchovní dimenze idejí. Je tam nejnižším duchovním zárodkem a touží po seberealizaci neboli inkarnaci. Proto je život v těle vždy velkým darem. Z boží milosti dostává příležitost k vývoji v těle nejdokonalejšího zvířete, opice. Řečeno biblickým jazykem: Bůh vdechl do těla z hlíny svůj dech, ducha. Prostřednictvím zkušenosti v těle (čtyřrozměrném světě) má lidský duch dozrát natolik, aby po odumření svého prostředníka pohybu na tomto světě (těla), byl schopen udržet se v dimenzi dokonalosti, ve světě idejí. To je onen život věčný. Poznáním působení Boha v hmotné dimenzi je třeba naučit se poznávat dokonalost. Tím lze získat schopnost přijímat energii k existenci přímo z Podstaty vesmíru.

Mise lidských duchů

Z lásky Podstaty světa k těmto k němu putujícím duchům musí „Elohim" vývoj dějů v lidstvu a přírodě zorganizovat tak, aby to stihli dříve, než se určený interval planety naplní. Odchylky od předurčeného směru vývoje jsou tedy formou pro člověka nepříjemných zpětných následků neviditelnými silami korigovány. Zejména prostřednictvím podlomení vitality těla a duše a společenských katastrof. Až po zničení celých civilizací. Nezmění-li konkrétní člověk a civilizace své vadné směřování, nemoci a iracionální společenské katastrofy je odstraní z tváře planety. Proto všechna vážná onemocnění není možné vyléčit „pilulkami" a chirurgickými zákroky, jak si myslí ateisti a materialisti, ale také souběžně změnou myšlení a života. Zvrat současného chybného směřování civilizace bude neviditelnými „Elohim" tvrdě vynucen, neopraví-li se lidstvo samo. I oni jsou odpovědni za zdar mise lidských duchů na této planetě. Promořování prostředí planety toxickými prvky a sloučeninami, které ani tělo savců nevyloučí, již přináší nové metabolické nemoci v rovině těla, bibličtinou, z Janova Zjevení, „mory". Promoření ducha (informačního pole) společnosti (národů) zamořují inkarnovaní „duchové tmy", lidé s černou nitkou, duši poškozujícími vibracemi psychickými. Tyto přístroji nezjistitelné vibrace rozvracejí duše slabších jednotlivců a stávají se z nich američtí „střelci" a sebevražední atentátníci. Houfy těchto duchovně nemocných se stávají živnou půdou pro lidi s černou nitkou, tedy satanisty, kteří z těchto polomozků vytváří magorská hnutí typu nacizmu, komunizmu, konzumerizmu, sportovního fandovství a islamizmu. Satanští charizmatici vedou tak duše a národy, nemocné z odchýlení od Řádu stvoření, do osobních a společenských katastrof. Nikoliv z ekonomických, jak učí ateisti, ale z „psychických" důvodů vznikají války a „revoluce". Teprve až se v masách duchovně narušených ujme nějaká zcestná myšlenka typu herefolků, ráje řízeného proletariátem či smyslu života jako všeobecného konzumerizmu, stává se taková masa válkychtivou. Připomínám chorobnou atmosféru evropské společnosti před vypuknutím obou světových válek. Jak připomíná způsob myšlení a chování současných fotbalových „fandů", skinů a anarchistů chování a myšlení hitlerjugent a bitkařů SA! Zdá se, že zvrhlý duchovní stav informačního pole národů se může vyrovnat již jen katastrofou společenskou. Duchaprázdní politici pro svůj ateizmus, projevovaný jediným zájmem - růstem HDP, promeškávají poslední čas. Ztratili schopnost komunikace s „Elohim" (bibličtinou hovořit s Bohem), a tak za hlavní smysl výkonu svých společenských funkcí považují hrabání peněz pro sebe a zvyšování nadvýroby. Místo vytváření pozitivního ducha ve společnosti, tj. ducha spravedlnosti a rovnováhy, místo kultivace ducha dětí ve školách položením důrazu nikoliv na inteligenci, ale na charakter, intrikují o peníze a rozpočty jako smyslů zbavení. (V bibličtině: Rada radu stíhat bude, ale soudu nedojdou!)

V astrální dimenzi je již rozhodnuto

Kromě duchovního rozvracení „klimatu" národů nastává také rozvracení prvkové a toxikologické rovnováhy životního prostředí. To postupně a nenápadně vyvolává jakoby nákazovou nebo metabolickou epidemii. Ateistická medicína se svým „chemickým viděním života a zdraví" jí nepochybně nebude schopna čelit. Přes odpor dialekticko-materialistických inkvizitorů (sisyfovců) vznikne postupně v tvrdých bojích s materialistickými tmáři nová vícerozměrová medicína. Bude léčit tělo obnovením správné prvkové rovnováhy prostřednictvím biopotravin, vegetariánství a produchovnělé makrobiotiky. Kromě těla ale také bude léčit i duši a ducha. Z pozorování okolí si každý se zbytkem činnosti třetího oka musí všimnout, že stojíme před velkou zdravotní krizí, která však není finanční povahy. Brzy nebude velkovýroba čím dál dražších „pilulek" k udržení chodu těla stačit. Člověk neateista a se snahou dobře myslet a konat však nemusí mít žádný strach! Nyní rozzuřím sisyfovce ještě více „doběla", takže mohou valit další balvan.
V astrální dimenzi je již rozhodnuto, je předurčen pád všech „idejí" typu dialektiků, skeptiků, ateistů, nositelů vědeckého světového názoru a náboženských „netolerantů a ustrnulců". Biblickou mluvou řečeno, během několika desetiletí „nezůstane ani svědek porážky" těchto směrů, opírajících se o takové stupidity, jako je představa, že se v pramoři sestavil život jen tak náhodou, že podstatou života jsou chemické procesy. Jejich tiché vymizení proběhne podle dávno odpozorovaného zákona, který říká, že se vědecké a duchovní pravdy neprosazují přesvědčením jejich odpůrců, ale jejich vymřením! (V Evangeliu zmiňuje učený rada Gamaliel: Co je od lidí, zanikne samo. Co je od Boha, tj. z Pravdy, nezanikne, ani kdyby proti tomu bojovali všichni mocní.) Po poučení toužící část lidstva přežije a dokončí tak duchovní vývoj podle vůle Stvořitele. „Bibličtinou" řečeno nastolí boží království na Zemi (viz: Blahoslavení tišší, neboť jejich dědictvím bude Země!"). Teprve po naplnění svého poslání, rozvinutí lidských duchů ve vyšší bytosti, opustí lidstvo planetu a ta následně shoří v žáru hroutícího se Slunce. A co musí člověk udělat, aby se zařadil mezi tiché dědice Země? Dbát vnitřního hlasu a mít svědomí. A duši mít otevřenou k přijetí nových myšlenek a idejí, neboť okolnosti kolem duševního a tělesného zdraví se budou měnit čím dál rychleji.

Praktičtěji. V rovině těla minimalizovat spotřebu (střídmost), srovnat prvkovou rovnováhu stravy biopotravinami a minimem masa a mléka, naučit se naslouchat bytostem přírody a intuicí se s nimi uvést v soulad. (Městští lidé i prostřednictvím zahrad, chat a chalup, nikoliv nepříčetným létáním „za mořem".) Nezamořovat prostředí a očistnými kúrami čistit vnitřní prostředí svého těla.

V rovině duše nechat vibrovat beznárokovou lásku k těm, kteří jsou jí hodni, rozvíjet pozitivní vztahy v rodině a se stejně vibrujícími lidmi, vyhnout se společenství s kariéristy, prospěcháři, ateisty, rozumáři, zbohatlíky, sportovci, hráči, narkomany, násilníky, kteří se z vlastní vůle ženou do záhuby.

V rovině ducha pevně věřit v konečnou a osobní spravedlnost. Konat s tím, že každý si své účty vede osobně se Stvořitelem. V duchovní dimenzi platí osobní odpovědnost, nikoliv kolektivní, tj. církevní či národní! Znamená to nejen dělat druhým kolem sebe to, co by dotyčný chtěl, aby lidé dělali jemu. Ale platí to také ve vztahu k neviditelným „Elohim". I ti oplácí to, co dotyční konají těm, kteří mu to nemohou splatit. Cenné a pro život důležité informace dávají těm, kteří to v běžném životě činí ve prospěch méně vyvinutých. Kdo usiluje o citové a telepatické spojení s neviditelnou sférou (tlučte a bude vám otevřeno), musí nejprve sám nezištně „otevírat" své poznání každému, pro koho je to užitečné. U služebníků Nejvyššího to platí jistěji, než cokoliv jiného. Na rozdíl od lidí s „černou nitkou", kteří trhem informací chtějí pro sebe z potřebných vyrazit peníze.

Josef Staněk
časopis Phoenix 6/2007