Nadbytek čertů souvisí s nadbytkem vrahů

Proč došlo v průběhu doby u velké části mládeže ke zjevné proměně pořadí hodnot? Je skutečně pro život národní komunity bezvýznamné, že z povědomí dětí zmizelo přesvědčení, že dobro (Mikuláš) je rozhodující a zlo (čerti) je na jeho řetězu? Není to tím, že v životní realitě kolem mladých jsou čestní a zásadoví lidé bez vlivu a vlastně směšní? A že darebáci jsou utržení ze řetězu a dobře se jim vede? A není tento stav také důsledkem předchozího zlehčení zla ve stylu pořekadla, že „není lépe na tom světě, nežli čertům v pekle, ve dne v noci přikládají, sedí pěkně v teple", jakož i hlavního motivu zábavných pořadů, jež davu nenápadně „sdělují", že čerti a lumpárny, to je legrace, protože spravedlnost stejně není. Podle způsobu myšlení chování většiny je vidět, že stoupenci „vědeckého světového názoru" měli nepochybně „osvětový" úspěch. Podařilo se jim již ve školách vložit do podvědomí mládeže názor, že náboženské obřady a hry nejsou pro účastníky od útlého věku formou výchovného působení symbolů k vložení kladných vzorů jednání do podvědomí národní masy, ale jen pověrou, hodnou nejvýše pobavení naivních dětí. Vždyť člověk je v dialekticko-materialistickém pojetí jen jedním z druhů opic, pouze náhodně nejvýš vyvinutým. Pro jeho chování platí tedy zákony přírody, tj. řádu opic. A viděl kdo kdy u opic nějaký altruizmus, nebo typ uvažování, přesahující život těla? Vždyť tam přece platí dobře známý zákon džungle, tj. právo nejsilnějšího a nejchytřejšího. Přeneseno do aktuální situace současné „nejvyvinutější opice", zákon největšího balíku peněz. Ten obsahuje „právo, pravdu, recht, a tak dále". Taková „nadstavba" jsou dle mládež vyučujících materialistů jen lidské, pavědecké konstrukce, výmysly, pověry. Silný bere a hotovo!

Náhlá duchovní prohlédnutí v kritických momentech života

A tak dokud je člověk zdravý a mladý, má zájem o legrační čerty. Horší to je, když se přiblíží nemoc a smrt. To jsem již zažil pár komunistů, normalizátorů a stoupenců „vědeckého světového názoru", jak najednou začínají nahlížet všechno jinak, jak náhle obracejí. Nejlépe je to vidět na pohřbech. 18% lidí u nás svobodným rozhodnutím volí agresivní ateistickou stranu (KSČM), ale odpovídající pohřby s Internacionálou nevidět! I největší leninovec u nás (soudruh Husák) si ke smrtelné posteli pozval kněze. Takové obraty jsou zákonité. Jakmile se nemocí uvolňuje duše od těla, aktivizují se oči duše (třetí oko), která přece podle „vědy" neexistuje, a náhle se otevírají i vhledy do dimenzí, které jsou v době absolutního ztotožnění duše s tělem v mládí přehlížené. Vypráví o tom kromě gnostiků i lidé, probuzení z klinické smrti. Podle Američanky Atwaterové 7% z nich mělo zážitek „studeného" nebo „horkého" pekla. Oba zážitky jsem si mžikově při astrálním putování vyzkoušel a „stojí to za to". „Studené peklo" je stav naprostého opuštění, v životě nepředstavitelný. Je ukázkou stavu vědomí při ztrátě kontaktu se zdrojem života a ostatními lidmi. „Horké peklo" je retrospektivní vidění vlastních špatných činů a myšlenek, v nichž byl zlý úmysl. Tohoto zpětného vidění se není možné zbavit a je to tak trýznivé, jako oheň, který pálí a neuhasíná! Lituji ty, kteří úmyslně konají zlo. (Ježíš o nich v evangeliích říká, že by pro ně bylo lepší, kdyby se nenarodili.)

Relativizace zla vede k růstu násilí ve společnosti

Zlehčení zla a relativizace jeho existence v masách lidí se stoupencům „vědeckého světového názoru" opravdu povedlo. Normální zdraví lidé z vlastního povyražení vraždí jiné heparinem, druzí své rodiče, další střílí malé děti ve školce, jiní odpravují bohaté, aby se zmocnili jejich peněz. Dle vědeckých psychologů to činí „jen tak", protože se zkrátka narodili jako úchylové. Kdepak! Kdyby psychologové místo rozumářských pouček otevřeli třetí oko, viděli by za každým tímto domnělým úchylem příšerný satanský škleb. Přihlouplí opilí čerti by přestali být až tak velkou legrací. Oslabení veřejného duchovního tlaku na zlo způsobilo, že z astrální dimenze příšery podsvětí vyhledávají duchaprázdné, společností poškozené anebo jen nudící se jednotlivce, aby je obsedli a jejich prostřednictvím konali své hrůzné činy. Proto tito nešťastníci zprvu vypadají a chovají se jako normální, ba příjemní lidé. Ale jejich konání se „vibračně" shoduje s nejnižšími oblastmi podsvětí, lidově řečeno pekla. A právě o konci těch prázdných, bez pojmu Boha a vyšší Spravedlnosti, je v evangeliu řečeno: „Běda těm, skrze něž zlo přichází!" Naši předkové měli daleko otevřenější vnitřní oči. Neměli je tak „ucpané" rozumovými poznatky, často ateisticky infiltrovanými, proto se zla-ďábla báli. Aby se ho nebáli tak moc, bylo tehdejší zlehčení do formy legračního blbce-čerta funkční. Zmírňovalo strach, velký duševní „jed". Dnes, v době krize duchovního vedení národů, je takové zlehčení společensky nebezpečné. Oslabuje to u masy duchaprázdných korigující působení svědomí. Nadúroda čertů a těch, kteří je chtějí hrát, se stává předznamenáním nadúrody proměn normálních lidí v úchyly, ovládaných démony podsvětí. Těm, kteří pochybují o spojitosti počtu čertů na perníčkách a počtu podivných vrahů (lesní vrah, jenž vraždil pro potěšení ze zabití, heparinový vrah, objednatel vraždy rodičů, střelec dětí ve škole, majetkové gangy), předkládám otázku, kterou „vědečtí", rozuměj ateističtí psychologové nikdy nepoložili (a statistika odpovědí by nikdy nebyla v ateistickém tisku uveřejněna): V co věří tito? Věřili někdy v Boha a v neodvratitelnou konečnou Spravedlnost? Odpověď na ni odhalí, z jaké duchovní základny pramení růst počtu překvapivých zločinců, kteří do doby svého projevení se vypadají jako normální a slušní lidé.

Josef Staněk
časopis Phoenix 2/2007