Změní se naše civilizace ve feministán?

Při promítnutí si konkrétních obrazů jsem musel s vyslechnutými názory částečně souhlasit. Opíraly se totiž o skutečný a konkrétní úpadek osobnosti muže. Na druhé straně z oněch „silných" názorů čouhala jak sláma z bot, tak i úplná absence vnímání silných stránek mužského světa, typická pro píšící feministky. Pokusil jsem se ponořit až k samým příčinám tohoto jevu. Vyšel jsem z poznatku, který nám přibližuje genetika. Ta již dávno objevila, že mužský chromozom Y je proti ženskému X jen jakýsi zlomek, skoro „zmetek". Obsahuje ve srovnání s ním pouze třetinu informací a důsledkem toho je zřejmě nižší vitalita u mužů. Narodí se jich sice více, ale již od narození také častěji umírají. V době dospělosti už je tvorby plnohodnotného páru schopen daleko menší počet mužů než žen. V důsledku převažující „poptávky" vzniká onen známý hon na manžela početným houfem vdavek chtivých dívek. Nejkatastrofálněji jsou na tom dnes vysokoškolačky. Po skočení studií obtížně hledají vhodného partnera k vytvoření rodiny, protože ti „hlavou výkonní" si vybírají hezké a nepříliš inteligentní (umožňuje jim to být i ve feministickém presu alespoň trochu hlavou rodiny). Na chytré a hezké vysokoškolačky pak zbývá jen odlákávání starších ženatých mužů nebo se musí spokojit s papírovým manželem „na chov". Projev současné tělesné méněcennosti mužské poloviny se dále projevuje tím, že ve vyšších věkových kategoriích je již poměr přežívajících dokonce 1 muž na 6 žen. Z principu fungování božské spravedlnosti jsem ale odpozoroval, že apriorní nevyváženost čehokoliv není ve stvoření možná. Každý si jistě všimnul, jak handicap čehokoliv v některé rovině bytí je duchem vyvažován mimořádným rozvinutím rovin jiných. Nižší tělesná vitalita mužů má být tedy pohnutkou k rozvinutí něčeho jiného a projevující se nerovnováha se vytváří jen proto, že příslušný kompenzační mechanizmus není využíván. Pokusím se poukázat na to, co je oním zanedbávaným činitelem, kterým má být vyrovnávána menší mužská tělesná vitalita a psychická odolnost.

Prohry a vítězství ze školních lavic

Ponor k příčinám jsem začal sestoupením ke zkušenostem vlastního dětství. Promítly se mi obrazy ze základní školy, kde ve třídě se 40 žáky dominovaly v prospěchu čtyři „samojedničkářky". Na ně jsem prostě neměl v ničem (kromě síly na rvačky a „nošení břemen"), ač jsem se snažil a byl v podstatě z chlapců prospěchově nejlepší. Komplex méněcennosti posilovala ještě skutečnost, že moje sestra patřila právě do této kategorie (a že jsem ji měl doma stále „na talíři"). Koneckonců označení „rozená samojedničkářka" pochází od její třídní učitelky. Stresovaný z předhazování excelentních žaček jsem postoupil na gymnázium. A ejhle! Pro psychicky pokořovaného se zde objevil nový fenomén: celá „baterie rozených samojedničkářek" " byla náhle úplně vedle z matematiky, fyziky, chemie a deskriptivy. Se spolužákem Edou jsme je v těchto disciplínách kdykoliv přeskočili „tam a zase nazpátek". V posledním roce se na nás v tomto „přeskakování" (nyní již těžce dřících jedničkářek) dotáhla ještě další skupina chlapců. Náhlá změna poměru sil mi jako puberťákovi tak stoupla do hlavy, že se mindrák, dosud ukrytý v hloubi nevědomí, začal projevovat navenek. Jak je u dospívajících zvykem - předváděním se. Našeho výborného matematika jsem já, do té doby zakřiknutý a ušlápnutý mladíček, provokoval natolik, že po mně házel křídou a vykazoval mě ze třídy. A to jen proto, že si „dovolil" zkoušet mě u tabule! Před třídou plnou dívek jsem měl z trémy nepochopitelné výpadky. Po návratu do lavice nastupovala uražená ješitnost, jejíž příčinu jsem místo sobě přičítal profesorovi. Výkonnostní proměna „poměru sil" mezi „samojedničkářkami" a námi chlapci, připočítá-li se navíc větší praktičnost a fyzička, obrátila můj původně obdivný poměr k ženám v pravý opak - v machistický despekt. Začalo období podceňování ženské poloviny. Teprve po duchovním zvratu jsem začal sám sebe vidět jako zcela nemožného a divím se, že to ty ženské okolo se mnou vůbec vydržely.

Vyšší duchovnost kompenzuje pohlavní handicap

A nyní k té příčině rozdílů mezi mužskou a ženskou polovinou lidstva. Pedagogika tvrdí, že obecně lepších výsledků dosahují dívky proto, že dospívají dříve. Autoři tohoto názoru jej odvozují z procesů odehrávajících se v těle, neboť jsou to materialisté. Já to vidím jinak. Už samé vnímání a zpracování reality světa, navzdory stejnému mozku, je jiné u muže a u ženy. Právě proto, že žena je tělem vitálnější, tedy více vázána na tělesné přežívání, má v tomto směru silněji rozvinuty i duševní schopnosti. Je realistická, konkrétní, se smyslem pro detail, s lepší pamětí a neriskuje. Na druhé straně má oslabenou schopnost abstrakce, nadhledu a odmítá odvážná řešení. Síla inteligence ženy ve strukturovaném koeficientu inteligence je proto ve větší paměti a schopnosti koncentrace, zatímco těžiště mužského typu myšlení spočívá ve schopnosti abstrakce a zobecnění. Materialisté jej ovšem redukují na pouhou lepší prostorovou představivost. Proto jsou ženy od mládí v průměru sice automaticky odpovědnější, pracovitější, soustředěnější, vytrvalejší, ale také přízemnější! Naopak oslabená vazba mužské duše k tělu dává jeho duchu větší předpoklad pro rozvinutí abstrakce, pro odpoutání se do „sfér", tedy pro duchovnost opřenou o logiku. Tato schopnost není nic menšího, než snazší možnost vstupu do Platónova světa idejí. Protože tam je vše dokonalé již hotovo, genialita a tvořivost je vlastně schopnost „odcítit řešení ze světa idejí" (viz např. Mozartův výrok, že celé dílo zaslechl v jedné sekundě!). Lepší předpoklad „odpoutání od hmoty" do duchovní dimenze umožňuje nejen lépe rozvinout inovační potenciál, fantazii a tvořivost muže, ale pomocí duchovnosti kompenzovat pohlavní handicap vitality. Vitalita muže je tedy daleko více než u ženy závislá na míře rozvinutí duchovního rozměru!

Oslabení vitality - projev úpadku duchovnosti mužů

Současný pád hlavní masy mužů do tvrdého materializmu pod heslem, že za peníze si koupí vše, i lásku ženy, je tedy nejen příčinou větší míry stresovanosti mužů, ale i úpadku jejich vitality!
Disonance ve vzájemném mužsko-ženském hodnocení vznikají proto, že egocentrické feministky na jedné straně část pravdy vyciťují, ale pro svůj materializmus v myšlení nedovedou dohlédnout příčinu jevu. Egocentričnost v kombinaci s materialistickým způsobem myšlení jim znemožňuje vidět silné stránky způsobu myšlení druhého pohlaví. Svoji kritiku opírají o objektivní mužskou slabost „v tradičních ženských disciplínách". Podle mého názoru tedy k prospěchovému zvratu na gymnáziích dochází proto, že výuka ve vyšších ročnících přestoupí od předmětů „paměťových" a „pečlivostních", které jsou doménou ženství, do abstraktnějších oblastí lidského poznání. Ty jsou doménou právě mužského typu myšlení. Dalším zajímavým jevem, který je možné pozorovat 50 let po maturitě, je proměna uplatnění jedinců s různým prospěchem v průběhu života. Je známou skutečností, že někteří premianti v životě propadají a prospěchově průměrní se ve skutečném životě vyvinou v kvalitní a úspěšné osobnosti. Velmi mne zajímalo, co je oním skrytým aspektem, který další osobnostní růst či zakrnění obou pohlaví ovlivňuje. Mohu říci, že jsem na to porovnáním povah a dispozic spolužáků přišel. Tím rozhodujícím faktorem se ukázala být síla a „živost" duchovního prvku v člověku. Duchovní energie „není z tohoto světa", pochází z dimenze dokonalosti. Smyslem života člověka je rozvíjet ji. To duch pohání člověka, aby své okolí měnil k lepšímu - k dokonalosti, již zná z dimenze, odkud pochází. To on jej vede k tomu, že touží po nebi. Duchovnost člověka je zdrojem onoho úsilí, kterým se snaží sebe i okolí přeměnit k „obrazu boží dimenze". A tak lidé, pohánění touto energií, pracují na svém sebezdokonalení. V důsledku toho rostou pak oni sami a mění se v osobnosti. Jejich původně nevalné schopnosti se rozvíjejí po celý život a oni následně předhoní původně více disponované „samojedničkáře", kteří se však v růstu zastavili. Indoktrinace materializmem a nepřetržitá honba za krátkodobými pozemskými prospěchy jsou oněmi duševními jedy, které spolehlivě časem udusí veškerou duchovnost. Rozvoj jejich tvořivé inspirace se automaticky zastavuje. Opomenu-li to hlavní, a tak navzdory dočasným úspěchům ztratili vzestup schopností a inspirace (viz Ježíšova rada: Usilujte nejprve o království nebeské a ostatní vám bude přidáno!). Nakonec se v jejich životě dostaví syndrom únavy, skepse a deprese. Duchovní energie je ona redukcionisty nezměřitelná síla, jež zadává hmotnému mozku cíle. Duchovní rozměr člověka by mělo posilovat pravé náboženství, čímž však současný ateizmus není. Důležitější než původní míra nadání je tedy duchovnost, tj. schopnost víry.

Muži a ženy - rovnoprávnost v různorodosti

Stojíme na prahu nového věku. V něm lidstvo dojde poznání, že žitá rovnoprávnost pohlaví je samozřejmostí. Aby ale mohla být rovnoprávnost žita, nemůže být postavena na shodě, ale na poznání a soužití různorodosti pohlaví. Od různosti dispozic musí být následně odvozen odlišný přístup a spravedlnost jako taková. Chce-li civilizace přežít, musí zajistit, aby muži nebyli tlačeni ateizmem k potlačení mužského typu rozvinutí duchovnosti a tím k oslabení mužnosti. A ženy k potlačení ženskosti feminizmem. Jedině harmonické partnerské soužití umožňuje telepatické spojení obou typů a tím vyšší kvalitu poznání a života. Boj feministek za „rovnost šancí" je bojem individualistek ovlivněných materializmem za pseudorealizaci ženství a vede k ještě většímu odcizení obou pohlaví. Na životě je krásné, že existují lidé s nejrůznějšími typy nadání. Vnímám své výpadky nadání a dispozic, ale duch mi neumožňuje být na ně hrdý! Pouze „nositelé" vědeckého světového názoru a sebevědomé feministky jsou na svou absenci schopností vnímat jim neznámé rozměry bytí ještě hrdí (v případě ateistů Boha, v případě feministek dispozic mužů). Civilizace se nestane feministánem přemoudřelých mužatek jen tehdy, když jej následky žití ateizmu odhalí mimo jiné jako cestu k redukci vztahů mezi mužem a ženou na úroveň vybití živočišných pudů. Vždyť vzájemná láska a empatie je duchovní děj, proto může „téci" jen mezi duchovními bytostmi - jsou-li na obou stranách sice rozdílné, ale duchovní (charakterové a etické) kvality.

Josef Staněk
časopis Phoenix 11/2006