Tajemství čtenářského úspěchu Harryho Pottera

Až na ojedinělé povýšenecké poznámky ve smyslu, že knihy o Harry Potterovi sytí touhu mládeže po iracionalitě, případně jsou náhražkou jakési víry, se žádné kvalifikované rozbory neobjevily. Sociologické ústavy jsou zřejmě přetíženy vědeckými analýzami vlivu bradavice na tváři volebního lídra na pohyb volebních preferencí, pedagogické fakulty se zdají být plně vytíženy bádáním o vlivu četnosti rozdělení nadanějších a méně nadanějších dětí ve víceletých gymnáziích na korozi zemské osy. Křesťanští teologové zřejmě ještě nedokončili spor o počtu andělů na špičce jehly, zatímco teologové islámští mají pravděpodobně aktuálnější téma: vztek satana nad tím, že při jeho kamenování v Mekce bylo letos ušlapáno pouhých tři sta lidí. Každý neatestovaný laik tak musí ihned pochopit, že odborníkům naprosto nezbývá čas na rozbor takových jevů, jako jsou příčiny mimořádného ohlasu na nějakou knihu. A už vůbec ne na to, aby objasnili, proč všechny hlavní sdělovací prostředky po celém světě dělají knize zdarma reklamu. K tomu je třeba zdůraznit, že jev či spíše úkaz zdarma je v tržním hospodářství událost na úrovni zázraku!

Kniha je výstižnou projekcí osobnosti autorky
Pokusil jsem se tedy o letmou analýzu já sám jako nekonformní samorost. Nakumuloval jsem v sobě odhodlání až zuřivost, nutné k přečtení čehokoliv a dal se do četby prvních čtyř zmíněných knih. Vždy po hodině jsem musel čtení nechat a relaxovat. Uvádím to proto, že již od doby Abdrushina je znám zákon, že čtené, které sytí ducha, zbavuje pocitu únavy a člověk se nemůže od textu odtrhnout. O takových knihách se říká, že se "čtou jedním dechem". Naproti tomu mozek a ducha vyčerpávající texty odebírají energii, tedy unavují a uspávají. To konec konců každý čtenář zná a doufám, že takový účinek nezaznamenal při čtení mých článků. Začal jsem si tedy hodiny čtení těchto knih ukládat jako těžkou práci na úrovni házení lopatou pro nevytrénovaného lenocha.

Ponořuji se do vibrace textu a přede mnou vyvstává trpící osobnost autorky. Pozoruji, jak si autorka psaním a její čtenáři čtením kompenzují poškození vlastních duší. Hned na začátku prvního dílu si povšimněme, že hlavní hrdina Harry nemá vlastní rodiče, žije v rodině strýce a je šikanován svým rozmazlovaným a preferovaným bratrancem. Pocit nepřítomnosti vlastní rodiny, křivdy a šikany je zřejmě oním faktorem podvědomí, který děti ztotožní s hlavním hrdinou. V současné generaci dospívajících je totiž všeobecně pociťována absence přítomnosti pravé rodinné atmosféry včetně žité spravedlnosti. Rodina Harryho strýce je příznačná tím, že je asertivní se společenským pojetím rodiny. Přesto členové Harryho adoptivní rodiny (modelové rodiny současné civilizace) nedovedou vytvořit ono správné klima, které si žádá duše každého dítěte. Spoluvytváří jej onen pocit nezpochybnitelné sounáležitosti k celku, jakoby garantovaného vyšší mocí, ovšem spojený s plným vnitřním ztotožněním se s celkem a tím i mírou spoluodpovědnosti. Toto spojení zařazení a sounáležitosti následně navozuje takovou míru klidu v duši, kterou už člověk později v životě nikde nenalezne. Protože je tento stav duše odvozen od nadracionální dimenze, uděluje "její majitel" "prosakování" této vibrace z duchovní dimenze pouze dítěti nebo duchovnímu člověku s vibrační úrovní jejího původu. Výhradně pod vlivem "Ducha nebe" je schopna matka nakmitat pravou rodinu proudem takového "typu" lásky a otec pozitivní tvořivostí a spravedlností, které nejsou z tohoto světa. Jejich vzájemné vnitřní scelení tyto toky energií spojí v celek, který indukuje nenapodobitelnou rodinnou atmosférou.

Harryho duše zraněná absencí rodiny
Harryho náhradní rodiče jsou v konfrontaci s tímto požadavkem pouhými figurkami. Role rodičů sice navenek vykonávají, jako mnozí současní rodiče, ale naplňují rodinné společenství jen zevní formou. Protože vnitřně nejsou sami naplněni, spolužijí bez skutečné angažovanosti srdce v duchu zavedených pravidel. Co mám na mysli, se čtenáři nejlépe vybaví při konfrontaci vztahu Harryho k adoptivním rodičům a Barušky k babičce Boženy Němcové. Prohlédnutí této základní situace hlavního hrdiny nám prozradí, že je to ve skutečnosti právě masa nadšenců této knihy, včetně její autorky, kteří jako jejich hrdina trpí absencí žití pravé rodiny. Ohlas vlastně vyjevuje, že dnešní mladí lidé, přestože mnozí žijí v biologické rodině, trpí nedostatkem podvědomím vyžadovaných "vibrací". Ty se autorka snaží nahradit únikem do snění s jeho magickými kejklemi. Čtenářský ohlas tak vlastně signalizuje pod bytostí člověka se otevírající citovou propast obecné společenské dezintegrace, kam se současná západní civilizace může zřítit. Nejen velkému počtu dětí, žijících v neúplných rodinách, ale i těm ve formálně úplných "cosi" chybí. Relativní materiální blahobyt a "právní zabezpečení dětí" nemohou v duších dospívajících zabránit vzniku pocitů osamělosti, paradoxně uprostřed mnoha lidí. Fenomén osamění v davu je znakem do materializmu pokleslé doby a začíná konat svou magicky destruktivní činnost v podvědomí nastupující generace. Zranění duše Harryho Pottera absencí pravé rodiny, šikanou a pocitem nežité spravedlnosti ve společnosti zevnosti, se kterým souzní zraněné duše čtenářů, je první ze tří příčin, která učinila z iracionálních povídek J. K. Rowlingové bestseller. Ohlas knihy prozrazuje, že postkřesťanští rodiče v Evropě pro absencí duchovního rozměru svého života, který vyměnili za "rubání peněz" a pomyslnou "seberealizaci", již "nemají čas" na vytvoření pravého rodinného klimatu, naplněného citovou seberealizací všech členů, obecným souzněním, spoluodpovědností vůči vyšší mocí. Rodinu svých představ může Harry vidět leda tak v zázračném zrcadle touhy! Autorka tuto citovou deprivací neumí ani pojmenovat a už vůbec ne řešit. Ale během příběhu ji přehlušuje překvapivými a fantaskními řešeními, vyvádí čtenáře na chvíli z nenaplňujícího světa do světa domněle rozverného a domněle dětsky dovádivého.

Vznešení čarodějové versus přízemní mudlové
Druhou základní vibrací knihy je zvláštní "dovádivý" druh iracionality. Aby autorka u čtenářů navodila pocit nadřazenosti a umožnila jim odpoutání od reality, třídí lidi na čaroděje a mudly. Čarodějové (alias nadšení čtenáři) mohou do fantaskního světa odejít. Obyčejní a nudní mudlové (racionalisté) odchodu do tajemna schopni nejsou. Tímto pocitem nadřazenosti podchycuje ty, které četba zaujme, a také reálnou skutečnost, že lidé jsou opravdu "dvojího druhu". Tak zvaní realisté jsou schopni vnímat pouze hmotnost skrze racionalitu, jiní vnímají i transcendentní rozměr reality. Mudlové - realisté jsou nudní o přízemní, ovládaní živočišnými pudy, a proto nerozumí pozadí skrytých jevů. "Čarodějové" jsou vyšší kasta (indigové děti nové civilizace?) se schopností vstupu do světa abstrakcí a příšer, vlastně do zákulisí smysly pozorovaných dějů. Tyto děje se učí ovlivňovat svojí vůlí, naivně řečeno "kouzly". Ta jsou příčinou občasných nezvyklých události, které lidé odjakživa pozorovali. Z existence těchto pouze tušených dimenzí bytí pramenil i strach ze zlých čarodějů, započaly hony na čarodějnice. Krize současných náboženství, tedy konstituované nadracionality, přilákala v poslední době k těmto dosud popíraným dimenzím bytí širší veřejnost. Ve čtyřech dílech příběhů Harryho Pottera je možné potkat se se všemi možnými známými i neznámými pohádkovými jevy, od dračích mláďat, jednorožců až po ďáblovo hnízdo a kámen mudrců. Aby však Rowlingová čtenáře nenudila, ale šokovala, jak se z komerčních důvodů žádá, chovají se astrální bytosti v její fantazii zásodně jinak, než v legendách a pohádkách. Vždy překvapivě; stejně překvapivě vyzní i Harryho chování. Harry např. usiluje o kámen mudrců, jímž se přeměňuje voda v elixír života a který odstraňuje stárnutí a nemoc, aby jej po jeho dosažení zničil! Kdo najde a otevře tajemnou komnatu, je zabit, atd. Všechny legendy, záhrobní jevy a příšery astrální dimenze jsou tím zlehčovány a vše je předkládáno jen jako legrace. Je to však skutečně legrace? Neumožňovaly staré legendy, rituály a zprávy ze záhrobí ochranu duší našich žijících předků a následně skutečně snazší pohyb duší mrtvých záhrobím (astrální dimenzi)? Jejich zesměšňováním ztrácejí legendy účinnost! Nepřipravuje "kdosi" tímto snadnější vstup naivních duší zemřelých "do pekel"? Jen aby zastáncům oněch "legrácek" jednoho dne, až se budou s touto dimenzí loučit, neztuhl úsměv ve tváři. Právě v tomto aspektu vidím příčinu toho, že sdělovací prostředky zadarmo dělaly knize reklamu. Přejme J. K. Rowlingové, abych se mýlil, aby jí Harryho hůlka po smrti těla v záhrobí pomohla.

Je proto nepochybné, že je to právě touha po poznání tušeného iracionálního rozměru reality, která je oním přitažlivým činitelem knihy. Po tisíciletí podávaly mládeži a lidu oblasti nadracionality náboženské legendy, které však většinou ovlivňovaly podvědomí člověka pozitivně! Standardní náboženské organizace jsou však v současné době bohužel v krizi pro svoji ustrnulost a pod tlakem lidí "s černou nitkou". Nedaří se jim oslovit moderního člověka. Jednostranná racionální výchova mládeže vede k podcenění významu charakteru člověka, který je duchovní povahy. Masy rozumově vzdělaných, ale bezcharakterních "vzdělanců" ztrácejí schopnost vytvářet společenské celky (civilizace). Zranitelnost jednotlivce bez vazby na nadčasový rozměr bytí způsobuje masový výskyt duševně nemocných lidí, který indukuje zranitelnost civilizace. Omylu, že duchovnost předků byla pouze iluzí, využívají hojně spisovatelé fantasy, hororů, science-fiction i různé "magické" organizace. Jedním příkladem nezvládnuté "magické revoluce", již si lidstvo odžilo, byl mystický hitlerizmus. Není na cestě do této civilizace jiná "magická revoluce"?

Hrdinové postrádajicí objektivní řád
Třetím důvodem úspěchu knih o Harrym Potterovi jsou pochybnosti autorky o existenci spravedlnosti na člověku nezávislé, což se shoduje s náladami současné mladé generace. Pro absenci objektivní autority se jí školy jeví jako podivné směsi čehosi předloženého k věření, vlastně legračního podobně jako předměty v čarodějnické škole. Učí je kantoři, kteří jsou autoritou jen ve svém, skoro směšném oboru, jinak ale figurky, často s temným pozadím. Posluchače škol dělí na ty, kteří chtějí na škole získat čest (Nebelvír), moudrost (Havraspár), mravnost (Mrzimor), anebo jsou všeho schopní (Zmijozel). Stát se na škole významným je možné přes sportovní výkon ve fanfrpálu (baseballu), který je pro žákovo ocenění důležitější než cokoliv jiného. Školní řád se i u čestných neporušuje ne proto, že je správný, ale že by mohl být přestupce chycen a potrestán. Všechno vyučované je prostoupeno kontextem nedořeknuté pravdy nebo pravdy s "pozadím". Tento aspekt je rovněž synchronní se současnou atmosférou civilizace, kdy jsou všechny staré pravdy zpochybňovány a kdy se neví, kdo za čím vlastně stojí. Rozklad starých "pravd" je v knize naznačen mimo jiné tím, že se všichni aktéři chovají jinak, než by podle mýtů měli. Železná objektivita a ze stupně jejího poznání odvozená autorita jakoby neexistovaly. Namísto správnosti neboli pravdy se chytrostí a silou prosazuje zlo (kdyby ovšem nebylo vždy kouzelného zásahu Harryho Pottera). Ale v životě tato metoda k nápravě chodu věcí neplatí. Tím je tento třetí základní kontext knihy, absence na vůli nezávislých "božích mlýnů", reálným odrazem myšlení davů konzumních lidiček. Objektivní řád a jeho "správnost" neboli spravedlnost se nepředpokládá. Pravdou se zdá být to, co si lidé usmyslí neboli odhlasují. Tak autorita Vyšší moci a její Řád nemůže zaštiťovat vedoucí funkcionáře společnosti. Davu ateistů se zdá, že je vše dovoleno, že Bůh-spravedlnost není. A je skutečně všechno dovoleno? A je cestou k nápravě kouzelná hůlka? Jak dlouho ještě?

Mohu říci, že jsem se při čtení nadřel a u třetího dílu odpadl. V Česku byl natočen film "Ještě větší blb, než jsme čekali". V Anglii byly napsány knihy, kteréby se měly jmenovat "Ještě větší škvár, než jsme čekali." Ale i na nich si můžeme ověřit dokonalost duchovního uspořádání světa, protože usilujícímu člověku umožňují i prostřednictvím poznání dočasně negativních trendů prohloubit vnímání Světla a jeho dimenze.

Josef Staněk
časopis Phoenix 6/2006