Ezoterický pohled na kvalitu života

Nesmyslná a zničující honba za ziskem

Celá euroatlantická civilizace se snaží tvářit jako křesťanská a zbožná, ve skutečnosti se však v tichosti stal jejím bohem zdánlivě všemocný lidský výtvor - peníze. Čtenář si již mohl všimnout, že se většina lidského usilování zredukovala na téma růstu peněžního zisku, zahaleného do jemnějších termínů jako národní důchod apod. Život jedince v tzv. moderní společnosti se plíživě změnil ve štvanici za penězi, jež takřka vytěsnila všechna ostatní témata lidství a povýšila práci na smysl lidské existence. Všechny neužitečné (rozuměj k penězům nesměřující) aktivity se staly iracionálními pověrami zaostalců a nepraktických lidí. Pracovní doba se prodlužuje na 12 až 14 hodin denně. Za idol úspěšného člověka je vydáván ten, kdo má americký „dolarový příjem na hlavu". Nesmyslně narůstající hmotná spotřeba se stala tak všeobecnou, že v jejím důsledku stamiliony lidí začaly uměle vyvolávanou nadspotřebou podvracet rovnováhu celé zeměkoule. Až první příznaky změny ekologické rovnováhy probudily pud sebezáchovy u části spotřebou méně posedlých materialistů, kteří začali vytvářet ekologická hnutí. Pohlédněme nyní na domnělý idol sdělovacích prostředků a univerzit se společenským zaměřením - civilizovaného člověka konzumenta - vnitřníma očima, tedy ezotericky. Vnitřní zrak nám na místě plnohodnotné lidské bytosti odhalí současného „pracanta" a konzumenta, jehož všechny duchovní schopnosti (vyjma schopnosti pracovat a ukájet tělesné potřeby) dávno zakrněly a který si za svůj životní cíl položil nejvyšší metu materialistů - naplnit tělesné potřeby a umřít jako bohatý! Ani to se mu však nemůže splnit. Celý západní systém stupňování produkce je založen na tom, že jedincem získané finanční prostředky jsou z něj prostřednictvím reklamy, opět „vytaženy". Ne informující, ale ohlupující reklama mu neustále sugeruje, co všechno nutně potřebuje k životu „na úrovni" (od piercingu a tetování, vstupenky na fotbal nebo na koncert v ceně měsíčního platu až po mobil „šesté generace" a plazmovou televizi se šedesáti kanály) Ti nejvíce „in" mají dokonce knihovnu, neboť každý „vývojový vrchol přírody" si kupuje v době svátků maloobchodního obratu (dříve Vánoce) knihu. Typický představitel současné doby však žádnou knihu zásadně nečte, ale pouze zakládá jako dekoraci v knihovně. Ovšem jako novou ji prolistuje! Proto vydavatelé pomalu upravují formy knih pro tento typ kupujících. Prodávané tituly se stávají obdobou novin a časopisů typu Blesk, Aha a Story a jejich tématy-trháky jsou životopisy herců, kuchařky a historky pamětníků, jak sexem k penězům přijít. Stěžejní částí knihy se stává obal, který prý knihu prodává. A tak duševní obzory domněle civilizovaného současného člověka plní „informace" typu: jak vaří ta která celebrita, jak dospět k modelingovému úspěchu, které hvězdy změnily milence atd. Nabit těmito „vědomostmi" spěchá příslušník „nejvyšší" pozemské civilizace do práce, aby v horečném tempu „dělal peníze", když už je tak neschopný a neumí je získat jinak. Poznáme jej snadno. Prvním znakem je podivná jiskra v oku, připomínající štvané zvíře. Druhým stálá pohybová pohotovost a neochota k zastavení se, protože jen pohyb dáve této nové bytosti pocit zapomnění na smysl vlastního bytí a tím z ní snímá případnou nervozitu. Objevil se nový tvor - produkt bezduché civilizace, antropoid „brouk spěchalík".

Nevzdávejme zápas o smysl života

Dokud nevědečtí „náboženští tmáři" dávali masám lidí jiný smysl života než spotřebu, bylo „brouků spěchalíků" na zeměkouli málo. Člověk „zaostalý" žil v přesvědčení, že k existenci ve stavu štěstí zas až tak mnoho nepotřebuje, že jde spíše o stav jeho duše; Ateistická kamarila, jež skrytě ovládla moc v západní civilizaci, přes svou „vědu" a tím školství a sdělovací prostředky, tento „zaostalý" názor vyvrátila. Dokládá, že existence světa a člověka nemá žádný vědecky doložitelný smysl. Tím mase samostatně neuvažujících „vědecky doložila", jak má k životu přistupovat. Vždyť reálně existuje a tudíž cenu má jen mocenská a hmotná seberealizace. K tomu jsou zapotřebí peníze, a tak posedlí „spěchalíci" musí zvýšit tempo odbourávání energetických a surovinových zdrojů. I zdraví prý něco stojí... Jako reakce na tento vývoj vzniklo celosvětově hnutí zelených. To však pouze částečně vymezilo problém - narušení životního prostředí současnou civilizací. Pomíjí však označení jeho duchovní příčiny. Těžiště problému přece nespočívá v neekologičnosti výroby, ale v přečerpávání přírodních zdrojů a v umělé nadspotřebě v důsledku narušené míry dychtivosti lidských mas. Bezzábranová chtivost lidí je zevním projevem skrytých procesů v nehmotné rovině myšlení a cítění, které změnily pořadí hodnot života. Jak může někdo chtít po ateistovi, aby myslel na vzdálenější budoucnost, když je přesvědčen, že po smrti nic není! Proto hlavní příčinu krize ekologisté jako materialisté nemohli zaznamenat a nemohou nabídnout celkové řešení. Ve vibračních úrovních myšlení a cítění člověka jako bytosti probíhá zápas o hodnotové stupnice a smysl existence. Jak ten zápas dopadne a jak bude následně nastaveno směrování člověka, tak se samočinně upraví ekologické rovnovážné systémy. V lepším případě vedoucí civilizace lidstva nalezne smysl existence svých vlastních členů a svou seberealizaci v duchovní části bytí člověka, tzn. přeorientuje svůj růst na kvalitu osobního a společenského života. Takový vývoj by měl za následek ustálení osobní a společenské materiální spotřeby na úroveň únosnou pro Zemi. Anebo lidstvo zapomene na svůj duchovní rozměr a nadále bude stupňovat spotřebu zdrojů všeho typu. Pro tento směr vývoje připravil Stvořitel jasné vyústění, jehož přesný předobraz si každý může nalézt v přírodní rovině dějů. Je to konec, který postihuje stáda „všežravých kobylek" - konec hladem a nezastavitelnou lavinou nemocí.

Východisko z nouze existuje!

Jediným skutečným východiskem ze současné situace je obrat každého člověka k poznání sebe samého jako duchovní bytosti a tím i nekonečných možností seberealizace bez ekologického zatížení. Mnoho bylo již zanedbáno a všichni jsme postiženi, protože formování našich duší začíná před početím člověka kvalitou vztahu muže a ženy (viz kniha: Láska muže a ženy z pohledu duševních a astrálních sil, Agape 1992.) Proto současné „baterie lidí s černou nitkou" se maximálně snaží zahalit před hlavní masou lidí posvátný rozměr vztahu muže a ženy, tedy pohlavní lásky. V pohlavním spojení se totiž člověk dotýká tvořivé božské síly - pohlavní síly. Ta je nejen jeho tvůrcem, ale i zdrojem dalších netušených schopností člověka. Teprve vstupuje-li mezi muže a ženu při milování Stvořitel, uvolňují se tyto síly „svatého Grálu". Manifestují se nejen prostřednictvím vyzařování dvojice po milování, léčitelskými účinky, ochranou duše dítěte v době těhotenství, ale také kvalitou potomstva. V duchovní lásce počatí a zrození jedinci vstupují na tento svět bez porušeného podvědomí (dědičný hřích), s mimořádnými charizmatickými schopnostmi a pocitem stálého štěstí. Konstituování osobností nové civilizace bude pokračovat v dokonalé a šťastné rodině, škole nového typu a ve společnosti, kde bude vládnout duch služby ostatním na místě ducha porobení druhých. Zákon duchovní dimenze jako protiklad přírodního zákona jasně formuluje evangelium: Největší je ten, kdo nejvíce slouží! (Kdo více slouží? Matka pečující o dítě nebo pseudohrdina současnosti, který „dá gól"?) Základní „vibrací" duchovní společnosti je láska mezi všemi existujícími bytostmi, tzn. mezi lidmi, zvířaty, rostlinami i nerosty, nikoliv prosazení sebe nad druhými silou a jejich podřízením. Mohlo by zdát, že výše uvedené produchovnění společnosti je nereálné. Drtivá převaha lidí „s černou nitkou", v nichž je usazeno zlo, dosud vždy zabránila jakémukoliv obratu k lepšímu. Ale nyní začalo jít o přežití lidstva samého. Jeho Stvořitel nemůže nechat „temným" zničit své dílo. V Evangeliích se říká, že „Hospodář" přijde plíživě a nenápadně „jako zloděj", tj. z oblasti smyslům a rozumu neviditelné, ezoterické oblasti, a že „dva budou spolu, jeden bude vzat a jeden ponechán!" To se již dobře rýsuje. Zásah neviditelných sil již probíhá prostřednictvím rozkladu vitality a duševní rovnováhy. Podívejte se na rapidní nárůst alergií, nervových a metabolických onemocnění, neplodnosti a psychických problémů v populaci. Také terorizmus není nic jiného, než nový typ psychického onemocnění, druh šílenství! Masy konzumentů jsou čím dále více méně vitální, vnitřně rozháranější, nespokojenější, nervově labilnější. Nastalo biblické: „Rada radu stíhá a soudu nedocházejí" (porada stíhá poradu a není nalezeno řešení). Rezignace předchází depresi tj. duchovní nemoci - vyhasnutí činnosti ducha. Léky a chirurgickými zákroky nelze obecné zdraví a vitalitu nastolit. Prodlužování průměrné délky života se ukazuje být ošidným v porovnání s kvalitou dožívání „přestárlých" a poškozených narozených.

Přivolejme na pomoc energii ducha

Třicet let se snažím poznat možnosti ovlivnění vitality. Nikdy jsem nepozoroval, že by se vitalitu podařilo zvýšit hmotnými prostředky, tj. léky, výživou, rostlinnými „životabudiči". Tyto prostředky jsem spatřoval jako užitečné pouze v případě, kdy sanovaly nějaký výpadek, který vitalitu podlamoval. Daleko silnější obnovení vitality těla jsem viděl v případech, kdy byla z hloubi duše odstraněna překážka, „podlamující" jeho normální vitalitu. Nejsilnější účinek na zdraví jsem ale pozoroval, když byla zapojena energie ducha na pomoc energii těla. To je příčinou tzv. zázračných uzdravení. Duch člověka dodá tělu tolik síly, že to je schopno překonat prakticky cokoliv. Duch bere ovšem tuto sílu prostřednictvím víry ze Zdroje života, z Boha. Proto věřící lidé vydrží více a proto také se ztrátou víry prohrávají zdraví i život. Se zvyšující se ekologickou a psychickou zátěží bude faktor skutečně žité duchovnosti každého jedince stále nabývat na váze, až se víra stane jediným klíčem k udržení rovnováhy duše a vitality těla. Jestliže si plně promítneme tyto trendy neviditelných sil, vynoří se i obraz budoucího vývoje. V záplavě civilizačních stresorů se psychicky „topí" davy lidí. Energie jejich těl se vyčerpává a pomalu mizí pod pomyslnou „hladinou" přežití. Nakonec zde zůstanou jen duchovní lidé. Tím bude vyřešena ekologická, energetická i duchovní krize civilizace. Ti, kteří v nic nevěří - „brouci spěchalíci", lidé chtivosti - zmizí jako ona hejna kobylek. Ti zbylí se pak již snadno domluví, neboť se budou řídit zákony duchovní, nikoliv biologické dimenze.

Josef Staněk
časopis Phoenix 8/2006