Ezoterická podstata svatováclavské tradice

Ponořím-li se do „ezoterického rozpoložení", začnu její působení na udržení naší státnosti a národní kompaktnosti vnímat jako ještě mnohem významnější. I přes určité zkreslení historických dějů z ní vystupuje zcela zásadní duchovní poselství.
Kníže Václav a od něj odvozená svatováclavská legenda zasazuje právní legitimitu našeho státu (a národa) do obecných a nadčasových duchovních hodnot. Takové propojení je pro přežití jakéhokoliv státu a národa v krizových dějinných událostech klíčové. Do uspořádání státu a do jeho práva zasazené duchovní (mravní) hodnoty jsou tím, co nejen posiluje výkonnost obou, ale zároveň jediným prvkem, který dává smysl bytí takového státu. Znalost této ezoterické pravdy nám vysvětlí, proč jasnozřivý Otec vlasti císař Karel IV. vyzvedl právě svatováclavskou tradici, a tak ji pevně zafixoval do rituálů korunovace. Pokusím se vysvětlit postmarxistickým komentátorům a čtenářům, proč je existence států odvozena od duchovního fundamentu, nikoliv od stále se proměňující vojenské síly.

Spravedlivá vláda si žádá legitimního vládce

Výkon moci a spravedlnosti ve státě je sice v rukou těch, kteří momentálně „třímají meč" (nyní silové resorty), ale ti se stále mění; často velmi rychle. Je dokonce obvyklé, že mocenský nástupce zruší všechna rozhodnutí svého předchůdce (mnohdy spolu s životy jeho spolupracovníků). V důsledku častých proměn vládních nařízení ztratí národ nejen jistotu, co vlastně platí a co ne, ale hlavně respekt k nestabilním řídícím ustanovením. Začne je vnímat jen jako projev libovůle toho, kdo je momentálně u moci. Jednotící „duch národa" se rozpouští, někdejší národ se proměňuje v beztvarou masu, poháněnou mocí vnucovanými příkazy. Správní pokyny jsou vykonávány neochotně a jen tehdy, stojí-li za dirigovanými poháněč. Vydržování poháněčů je však velmi nákladné. Oslabí-li se na okamžik vládnoucí moc, okamžitě nastává rozklad celku. Všichni jsou si vědomi toho, že umře-li vykonavatel moci (nyní - prohraje-li strana volby), stávají se jeho nařízení vrtochem mrtvého vládce. Za stavu častých mocenských vakuí není takový stát trvale udržitelný. Aby správní nařízení nabyla trvalejší hodnoty, musí být opřena o to, co většina národa vyciťuje jako vyšší princip. Takováto vládní ustanovení („z boží vůle") poté zajišťují, že i další nástupce u moci je musí respektovat a svá nařízení formulovat jako rozvinutí a upřesnění těch předchozích. Jinak by on sám nebyl dostatečně respektován! K tomu, aby vládní úkony byly lidmi vnímány, je naprosto nutné, aby nejvyšší představitelé státu sami byli vzorem toho, co je vnímáno jako legitimní. A právě takový způsob vlády u nás jako první zavedl a praktikoval kníže Václav! Svou opravdovostí byl příkladem respektování transcendentní moci a všichni cítili, že se při jejím vykonávání řídí svědomím. Bez ohledu na jakékoliv rozpory ve výkladu tehdejších mocenských dějů se na této skutečnosti shodly zápisy pamětníků. To byl také důvod, proč byl Václav ihned po svém zavraždění svatořečen a nástupnický vládce a iniciátor vraždy Boleslav byl donucen k pokání u hrobu své oběti (věc v tehdejší době zcela nevídaná).

Pozemská spravedlnost jako odraz Božího Řádu

Před dnešními občany však vyvstává otázka: Jaký zásadní vliv mají tehdejší události na současný stav věcí? Pokusím se na ni odpovědět. Vezměme si dvě zásadně odlišná pojetí práva v současném státě: ateistické a duchovní. Ateistické pojetí práva je postaveno na paradigmatu, že žádná vyšší spravedlnost neexistuje, že existuje jen právo založené na písemné dohodě lidí. Soudce je podle toho vykladač litery těchto psaných zákonů. Atestací k výkonu jeho úřadu je znalost sémantiky (nauka o pojmech) a „rozboru větného". Duchovní pojetí výkonu práva oproti tomu přijímá jako samozřejmost, že pozemské právo je pouze nedokonalým odrazem Spravedlnosti, Řádu, kterým se řídí dokonalá duchovní dimenze (teologickou terminologií „království Ducha svatého"). Správná pozemská spravedlnost tedy musí být odvozena od této vyšší spravedlnosti. Jedině tato odvoditelnost ji dává do shody s tím, co je vnímáno lidmi jako spravedlivé. Při duchovním pojetí práva je klíčem ke spravedlnosti kvalita soudce jako člověka. Ta je odvozena od kvality jeho svědomí, což není nic jiného, než podřízení se vyšší síle. Soudci jsou ti, kteří jsou ve státě osobně odpovědni za to, že se praktický výkon psaného práva shoduje s transcendentní spravedlností. Jejich svědomí je zárukou, že litera zákona není vykládána v rozporu s duchem spravedlnosti. Neshoduje-li se výklad práva s tím, co lid vnímá jako vyšší spravedlnost, autorita státu se rozpadá. Řešení této situace prostřednictvím síly je pouze krátkodobého charakteru (viz normalizační socializmus).

Současný svět - rozchod práva a spravedlnosti

Podívejme se nyní na jeden z konkrétních případů rozchodu práva se spravedlností v současné západní tržní civilizaci. Americký podnikatel R. Lauder bojoval právními kličkami se skupinou českých podnikatelů soustředěných kolem V. Železného. Na domácím právním poli zvítězil Železný, ale mezinárodní arbitráž uznala poškození R. Laudera (a to ve výši 10 miliard korun). Zaplatit je však nemusel V. Železný a jeho sympatizanti, ale všichni občané České republiky ze státního rozpočtu. Zřejmě bylo vykonáno právo podle litery - byla však vykonána spravedlnost? Z hlediska ateisticky pojatého práva ano, neboť podle tohoto pojetí žádná taková spravedlnost neexistuje a stát měl mezinárodní závazek. Já však tvrdím, že z hlediska vyšší spravedlnosti byli všichni občané státu okradeni, a to těmi, kteří se na těchto „dějích" podíleli! Před Bohem a jeho spravedlností se všichni stali zloději a zatížili se karmou. (Kdyby arbitráž byla vykonávána podle práva řízeného Duchem spravedlnosti, museli by arbitři a čeští vykonavatelé zajistit chod práva tak, že zcizená věc (TV Nova) bude odebrána těm, kteří ji zcizili, a vrácena právoplatnému majiteli.) Obdobným způsobem výkonu práva i správy státu je živen úpadek celé západní civilizace, protože tento formalistický přístup není v současné době výjimkou. Za takového stavu věcí je postupně ničena důvěra rozhodující masy lidí v to, že pozemské právo a moc ve státě jsou opřeny o transcendentní spravedlnost. Jestliže takový vývoj bude pokračovat, nemůže Západ obstát v konfrontaci s islámem. Střetnutí civilizací nevyřeší vojenská, ale duchovní síla. Stav vývoje lidstva si naléhavě žádá kvalitnější interpretaci vyšší spravedlnosti do správy států. Kdyby se mělo i v EU plně prosadit ateistické formální právo jako u nás, pak se lidem začne jevit jako vyšší typ spravedlnosti právo islámské a jeho vítězství bude z dlouhodobějšího hlediska jisté.

Uznání svátku svatého Václava 28. září za státní svátek je přihlášením se k uplatňování vyššího principu při výkonu státní politiky a výkladu pozemského práva. O to důrazně jako první usiloval a tomu obětoval svůj život právě kníže Václav. Tím se stal symbolem, mýtem. Jeho přístup k vládnutí upevnil císař Karel IV. dalším symbolickým aktem - zasazením trnu z Kristovy koruny do koruny královské (jde pouze o symbol téže hodnoty) a jejím pojmenováním na svatováclavskou. Tím ji magicky propojil s nadracionální dimenzí a vládcům uložil trvalý příkaz: Vykonávat moc v zemích koruny české budete v souladu s principy vyšší spravedlnosti! Jinak se vaše vláda i stát rozplyne v nezvládnutelném chaosu. S vazbou státu na vyšší moc je spojena i možnost zázračné pomoci z neviditelných sfér a jen s její účastí je zajištěno, že stát i národ v bouřích času nezahyne.

Josef Staněk
časopis Phoenix 11/2006