Duchovní vibrace Moravy

Jak je obecně známo, hlavními společnými povahovými rysy tří moravských velikánů - Komenského, Palackého a Masaryka - byla hluboká náboženskost, pojatá jako úsilí o přiblížení se Pravdě (tj. Bohu) pokorou a pracovitostí. Podstata náboženskosti u nich spočívala v etickém rozměru člověka, nikoliv v zevní rituálnosti, typické pro katolické pojetí zbožnosti. Naproti tomu čeští „rejpalové" (v dobrém slova smyslu samozřejmě) Hus, Chelčický, Havlíček se vyznačovali kritičností vůči stávajícím společenským a náboženským poměrům a snahou je aktivně změnit. Tedy energií, jež je hnacím motorem revolucí a „sociálního inženýrství". Jejich reformátorských impulzů se ovšem v praxi vždy ochotně ujímají typy lidí, kteří již nemají dostatečně hluboký vědomostní fundament, zato o to větší chuť používat násilí. To je druh lidí, kterým se říká válečníci nebo revolucionáři. Stávají se jimi při konfrontaci zjednodušených ideologických klišé s komplikovanou realitou společenských dějů, na které nejsou schopni odpovědět jinak, než násilím. Tento typ lidí je dodnes mnohem četnější v Čechách než na poklidné Moravě. A z tohoto abstrahovaného rysu se nám již vynořuje hlavní rozdíl duchovních vibrací obou českých zemí. Čechy jsou více aktivní, kdežto Morava je spíše pasivní, pokornější, pracovitější. Uvědomíme-li si tento základní rys, pochopíme, proč se centrum slovanského státu za Velké Moravy přesunulo právě do Čech. Velkomoravská knížata byla příliš mírná a nedůrazná, aby se v tehdejší barbarské době mohla udržet. Udržování u moci za každou cenu, způsoby jako vyvražďování Slavníkovců, Vršovců, Vítkovců atd. (až po vyhnání Němců) bylo v rozporu s jejich niterním základem, připadalo jim nekřesťanské. Na druhé straně jsou ony metody vládnutí v tomto tvrdém světě účinné a umožňují přežití, neboť reálně berou na vědomí zákony džungle.

Ikona černé Matky boží

Tento rys obyvatel země moravské vystihl mimoděk svou intuicí proslulý císař Karel IV. Když je chtěl obdarovat duchovním ochranným štítem, vybral Moravě a Brnu silně vyzařující ikonu černé Matky boží. Ta je dnes umístěna na hlavním oltáři kostela na Mendlově náměstí ve Starém Brně. Symbolickým aktem tak vlastně požádal ženský božský princip o ochranu moravské země a duchovní pomoc pro ni. V 18. století byla černá Madona velkorysým rituálem korunována za královnu Moravy. Tento obraz koupil Karel IV. nepochybně proto, že o jeho původu a historii věděl mnohem více. Co, to dnes již není přesně známo. Jisté ale je, že ikona silně vyzařuje, to znamená, že u těch, kteří se do ní vcítí, očisťuje ducha a léčivě působí. (Jako obzvlášť silné je vnímáno vyzařování „černých Madon" např. v Čenstochové a Chartrés.) Pokusím se nyní objasnit princip vyzařování ikon a obrazů svatých. Každá ikona je vytvářena umělcem, který musí být ve stavu očištění od hříchu neboli tělesnosti a rozumovosti. Malíř se musí dostat do vibrací změněného stavu vědomí (dříve se říkalo do tranzu, nyní se mluví o hladině alfa). V takovém „opojení" se vcítí do toho, co ví o předmětu malby, a snaží se vyciťované vibrace přenést na plátno. Jak je umělecky disponován, v takovém stupni se vibrace „jiné dimenze" v díle objeví. Duchovní dimenze věčnosti je na těchto obrazech vyjádřena jako zvláštní stav „strnulosti", který je pro ně typický! Stav jejich duše, která se zachvívá v zákonech věčnosti, je dále zdůrazněn zlatou barvou aury neboli svatozáří. Ne mnozí rozumí symbolickému významu smyslu této „strnulosti". Vysvětluje ji gnostické Tomášovo evangelium v jeho Log. 50, ve kterém Ježíš říká: „Když se vás budou ptát, odkud jste přišli, odpovězte jim: Přišli jsme ze světla, přišli jsme z toho místa, kde světlo povstalo samo ze sebe. Vzniklo a zjevilo se ve svém obraze. Když se vás budou ptát, kdo jste, tak odpovídejte: Jsme jeho synové a jsme vyvolení Živoucího Otce. Když se vás budou ptát, co je znamením vašeho Otce, tak jim odpovídejte: Je to pohyb a klid."

Skryté symboly v obrazech svatých

Pochopením Log. 50 porozumíme hlavním rysům uměleckého vyjádření duchovních vibrací na ikonách a tím i jejich působení neboli vyzařování. Všechny ikony mají v sobě zafixovány tyto skryté symboly:

• Svatozář - symbol „přicházení ze světla".
• Onen zvláštní typ „strnulosti", což je vyjádřením toho, že se duch zobrazeného člověka zachvívá ve stále stejných zákonech věčnosti. Uměleckou formou je tak vyjádřeno, že tento člověk, ač žil ve stále se pohybujícím světě, v duchu stál v neměnných zákonech věčnosti. To je onen Ježíšem zmíněný „pohyb a klid". Pohyb těla podle pozemských zákonů a klid ducha zakotveného v duchovní dimenzi.
• Madony zobrazované jako „černé" (Ježíš a svatí nikdy!). Je to projev jiného gnostického poznání. Poznání, že božská tvořivá síla Země působí přes ženský Princip (Pannu Marii). Země prostřednictvím ženy dává člověku tělo. Proto Panna Marie při mariánských zjeveních a prostřednictvím obzvláště zdařilých ikon uzdravuje tělo člověka, aby se tak následně uzdravila i jeho duše. Mužský božský princip, Kristus, Syn Ducha vesmíru, probouzí a obrozuje nejprve duši člověka, aby se tím později uzdravilo i tělo. Při mariánských zjeveních vyrážejí ze země vodní prameny, jejichž prostřednictvím síly země jiné dimenze uzdravují tělo. Ovšem pouze u těch, jejichž duch neklade léčivé síle odpor.

Univerzální zdroj léčivé energie není placebo efekt

Dovedu si představit vztek skeptiků, redukcionistů a ateistů nad výše řečeným i jejich „vysvětlení" prokazatelných uzdravení placebo efektem, případně působením pověr na psychiku člověka. Popíši tedy mechanizmus účinku tak, jak jej vidím já. Ze Zdroje stvoření, z Boha či Grálu, vychází neustále proud duchovní energie, léčící vše živé ve vesmíru. Proto všechny živé bytosti mají „samovolnou" tendenci se léčit, a to bez nutné přítomnosti rozumové snahy. Kdo z nás si plánuje a řídí hojení kterékoli rány třeba na kůži? A přece se zranění zhojí, tak jako většina nemocí. Proč tomu tak není u dlouhotrvajících chorob? Protože jejich zhojení brání špatná činnost duše člověka, jehož tělo je nemocné. Duše nemocného je v něčem v rozporu s Řádem stvoření a jeho řídící síla mu to dává na vědomí právě prostřednictvím nemoci těla! Nemocný se svým vnitřním duchovním naladěním sám vyřazuje ze samoléčby, jíž ateisté říkají placebo efekt. Medicína tento jev označuje jako psychosomatický kořen nemoci. A nyní se podívejme na jevy, jež se odehrávají na tzv. zázračných místech. Přijde sem člověk nemocný na těle i na duchu. Při modlitbě a meditaci se vcítí do obrazu ikony nebo do „atmosféry" místa. V tom okamžiku se na něj přenese vibrace tvůrce obrazu nebo těch, kteří v daném místě do vibrace „vytržení" přešli, jež v něm indukuje stav, kdy se duch dotyčného dostává do tranzu. Tento stav vyhojí nejprve duši a následně odstraní bloky v proudění vitální energie v astrálním těle. Člověku se uleví. „Magickým" působením zmizí překážka, jež dosud bránila přijetí všeléčící energie Stvořitele a dojde k zázračnému uzdravení.

Tak se zázraky dějí neustále. Pro Boha neexistují nevyléčitelné nemoci. Je třeba jen víra (moderní terminologií nazývána pozitivní myšlení) a kvalifikované úsilí k tomu, abychom se přestali bránit léčivému vyzařování, prostupujícímu stvoření. Neuzdravují tedy obrazy, ale vždy jen Bůh. Ale Ježíš, Panna Marie, svatí a malíři ikon na nás působí tak, že se prostřednictvím jejich osobního vyzařování této léčivé síle Stvořitele dokážeme otevřít. Tak moravský mariánský kult vede na Moravě ty, kteří usilují o zjemnění ducha a přiblížení se poznání svého Tvůrce.
 

Josef Staněk
časopis Phoenix 10/2006