Duchovní rozměr demokracie

Ve společenství, kde vládnou biologické zákony (kde se zákony ducha ještě nestaly nadřazenými biologickým), panuje duch hmotnosti Ahriman (Satan). Naopak společnost, která dospěje k nadřazenosti duchovních zákonů nad biologickými, stává se odrazem duchovní dimenze na Zemi neboli královstvím Ducha (Božské dokonalosti). Biologickými zákony ve společenství lidí jsou přírodní zákony ze světa zvířat typu "práva" silnějšího a plodnějšího nebo vnímání času pouze jako stálé přítomnosti. Toto pojetí existence je neduchovními lidmi zkonkretizováno do "životních zákonů džungle" ve stylu: urvi, co můžeš; k čemu starost o předky a potomky, po nás potopa. Dalším charakteristickým jevem je v tomto směru egocentrizmus, jenž lidské ego upravuje do domněle moudré polohy: dobré je to, co je mi osobně příjemné.

Absence duchovních zákonů vede k nepřetržitým bojům o moc
Samočinným důsledkem nadvlády biologických zákonů ve společnosti je atmosféra nepřetržitého boje o přežití jednotlivce a udržení biologické síly těla. V takové společnosti lidí-živočichů nemůže jednotlivcům pomáhat udržet rovnováhu stresované duše energie ducha. (Ateisti její projev v medicíně nazývají placebo efekt - efekt z ničeho neboli z "nehmoty".) Lze pak pozorovat rychlý nárůst počtu lidí duševně narušených a šílenců, jako v současné době. Jedinci, ovládanému ateistickým způsobem myšlení, se ovšem jako výhodný doplňkový zdroj energie k přežití stresu biologického soutěžení jeví možnost odsávání energie podřízených samců a samic. Takové možnosti dává nadřízeným společenská moc. Pocit moci nad jinými lidmi není ničím jiným, než mezi lidmi projevená biologická verze "pozice vedoucího samce nebo samice". Toto odebírání duševních energií (nejsilněji šikanou) je biologickým zákonem stáda. Povaha člověka jako "polovičního" dravce (masojeda) posunuje automaticky boj o moc neboli o pozici vedoucího samce (samice) ještě dál, do světa dravců. Tam v případě nedostatku území jde již i o bezohledné zabíjení konkurenčních uchazečů o moc, u člověka navíc i o zabíjení doprovodných jedinců (spojenců, rodin.) Válkami a krvavými revolucemi klesá bytost člověk pod úroveň zvířat. Války se tím přiřazují k nemocem a katastrofám, které jsou neviditelnými mechanizmy, jež slouží v přírodě k neutralizaci přemnožených druhů. V říši živočichů, kam neduchovní člověk-živočich patří, vždy, když se rozmnoží jeden druh živočicha natolik, že ohrožuje přežívání jiných typů živočišné říše, zasáhne neočekávaně neboli bez možnosti předvídání rozumem (iracionálně) záhadný a v prostředcích nevyčerpatelný samoregulační mechanizmus "přírody" (ateistická terminologie). Dualistickou terminologií, respektující dualitu duch-hmota, je takový zásah pojmenováván v hinduizmu slovy: "moc převezme vládce destrukce hmotné dimenze Šiva"; u monoteistických náboženství: "Stvořitelovu lásku vystřídala spravedlnost" neboli padlé civilizace jsou předány do moci satana.

Přemnožení druhu člověk
Z dosavadního průběhu dějin lidstva, neboli dějin rvaček o moc z biologického popudu, můžeme nepochybně odvodit následující poznatky:

• Civilizace se mohou dostat do vyššího stupně rozvinutosti jen tehdy, když soustředí a koordinují obrovský počet jedinců. Jen v přírodě nevídaná obrovská kumulace a koordinace lidí umožňuje nejen využít mimořádného nadání jednotlivců, ale využít i nadprodukci hodnot průměrných jednotlivců k cílům, které již přesahují pouhé biologické přežívání.
• Ač toto civilizační soustředění je výhodné pro každého jednotlivce a umožňuje mu rozvinutí jinak nedosažitelných dispozic ducha, přesto je podvědomím lidí živočišných (neduchovních) vnímáno jako fenomén "přemnožení druhu člověk"! Ten je rozbuškou pro vznik válečných a "revolučních" nálad.
• Dosavadní dějinnou zkušeností bylo ověřeno, že existuje jen jediný způsob, který spuštění této "potičky" na přemnožení člověka-živočicha zabraňuje. Je to řízení lidské společnosti duchem a tedy i zákony jeho dimenze. Ta fenomén přemnožení nezná. Zákony duchovní dimenze jsou totiž "opřeny" o nekonečnost v tvoření, duchovní lásce a o poznání harmonie. (Více v knize Otevření duchovního oka.)

Náboženství je silou utvářející lidské podvědomí
Proto všechny civilizace, chtějí-li se stát trvalejšími, musí si vytvořit cultus, neboli systém kultivace, vzdělání a usměrňování chování jednotlivců. Materialisté ve shodě s jednostranností svého přístupu ke světu se domnívají, že je toho možné dosáhnout pouze školou a policií. Tyto nástroje "formování člověka" však neformují činnost ducha člověka a tím jeho podvědomí. To činí pouze náboženství jako síla utvářející podvědomí neboli místo realizace duchovních pohnutek. Čím věrněji zachycuje náboženství zákony duchovní dimenze (často v mytologické podobě, která jediná je schopna oslovit nevzdělané), tím dokonalejší civilizace se může vytvořit. Jen a jen žití duchovních zákonů nakumulovaných lidmi je tím jediným faktorem, který neutralizuje spuštění biologického mechanizmu proti "přemnožení druhu člověk". Duchovní pojetí bytí člověka umožňuje neutralizovat jednak nepříbuznost neboli "genetickou konkurenci", neboť činí všechny lidi syny božími, jednak eliminuje možnost stát se "vedoucími samci či samicemi" a z ní plynoucí důsledky (v duchovní dimenzi není dominance, ale rovnost na principu synovství ke Stvořiteli.) Budoucí nadvládu duchovních zákonů nazývali dávní proroci "královstvím božím na Zemi". Nebezpečí současné situace lidstva tkví v tom, že ani jediná z pozemských civilizací není duchovní povahy a bývalý duchovní základ západní civilizace (křesťanství) se rychle vytrácí.

Zhoubné ideologie - reakce na ztrátu duchovního rozměru
Zesílení nadvlády biologických zákonů v lidstvu, charakterizované nepřetržitým bojem o moc okrádat prostřednictvím ateistických zákonů o majetek a duševní energii slabší, za situace, kdy "věda" vybavila mocichtivé, tj. duchem hmoty ovládnuté, nepředstavitelnými prostředky, ohrožuje již od počátku 20. století samotnou existenci lidstva. Jako reakce na ztrátu duchovního rozměru civilizace se objevily "zásahy" proti přemnožení druhu člověka živočicha ve formě ateistického nacizmu a komunizmu, kdy jedinci posedlí získali moc regulovat stavy lidí. Ještě že existuje jakási pojistka přežívání biologické dimenze, pud sebezáchovy. Ten je naštěstí účinný i u lidí, ovládaných pouze rozumem. Rozum v kombinaci s pudem sebezáchovy dovedl vzdělané a mocí vybavené lidi k přijetí jakési obecné mezilidské dohody o "civilizovaném způsobu předávání moci", jíž se začalo říkat demokracie. Byly vytvořeny mechanizmy a rituály, pomocí kterých "spiklenecké grupy usilujících o moc", civilizačním žargonem nazývané "strany", mohou o moc bojovat. Přijetí těchto neválečných a "nerevolučních" forem boje sice znamená možnost snadné ztráty moci těmi, kteří již moc ve státě uchvátili, ale na oplátku jim zajišťuje slušné přežití v případě ztráty síly, nutné k jejímu udržení.

Demokracie umožňuje přeživání neduchovních společností
Z hlediska současného ateistického společenství lidí, zvaného "euroatlantická civilizace", je demokracie dokonce její jedinou, a to pudovou záchranou před totálním a nepřetržitým válečným a "revolučním" šílenstvím. Kultivací boje různých mocenských uskupení se tak vyvinula forma, umožňující prozatím přežití současných lidských ateistických komunit. Churchilova definice demokracie jako "nejlepší ze špatných možností" je dokonale přesná. Současná "volební" podoba demokracie, kdy klika, usilující o moc, musí všemi prostředky kromě násilí, obvykle penězi a demagogií, získat souhlas většiny voličů, je jedinou možností k vyloučení válek, spiknutí a "revolucí". Kdyby této formy boje o moc nebylo, války by lidstvo již vrátily do stavu "prvobytně pospolné společnosti".

Slabinou tohoto způsobu boje o moc je nutnost nadbíhání nejzaostalejším vrstvám ve společnosti, kterému se říká "populizmus". Toto nadbíhání má velmi škodlivý vedlejší duchovní aspekt: růst sebevědomí těchto zaostalých, duchovně upadlých vrstev a následné zvyšování jejich počtu! V alespoň částečně zdravé komunitě totiž neustále probíhá proces "povyšování" vyspělejších jedinců "lidu obecného" ve střední vrstvu a jednotlivců ze střední vrstvy do společenské elity. Těmito procesy je vyrovnávána jak slabší porodnost vyšších vrstev, tak úpadek jejích jednotlivých členů v důsledku hmotného blahobytu. Blahobyt a zděděné pohodlí vždy rozkládá osobnost neduchovních jedinců. Tyto zušlechťující procesy udržovaly v minulosti přirozené a užitečné proporce lidské komunity. Úpadkový demokratizmus na Západě a plebejský komunizmus na Východě však v poslední době zapříčinily, že společenská mravní (duchovní) elita zde prakticky vymizela (zejména ta z "vyšších" kruhů) a střední vrstva je devastovaná "revolucemi a pseudorevolucemi". Nastala éra boha peněz, symbolizovaná sebevědomím typu: Já jsem solventní primitiv a kdo je víc!

Menší zlo jako dočasné řešení
Navíc v důsledku ztráty duchovnosti (náboženskosti) v "obecném lidu" se rychle početně a procentuálně rozšiřují vrstvy deklasovaných živlů, v teologické terminologii lidí se zadušeným, vyhaslým duchem. Ti se projevují v typu vykořeněného a deprivovaného člověka bez svědomí (jeden z projevů činnosti ducha), jehož životním krédem se stalo přežívání bez činnosti (jako u zvířat) a společenský parazitizmus. Tito lidé nejprve nechtějí a později již nejsou schopni pro společnost cokoliv dělat. Pod vlivem "pravdy lidí s černou nitkou", že mezi penězi a prací není prakticky souvislost (neboli není vyšší Spravedlnost), ztratili schopnost vytvářet hodnoty neboli pracovat. Pouze se pohybují mezi stále se zmenšujícím počtem ještě pracujících, které považují za hloupé, a "obchodují" s jejich výpěstky. Anebo ti méně mazaní, opírající se o lidská práva bez odpovědnosti, prostě systematicky a programově kradou. Protože tyto vrstvy již nemají zábran, neuznávají "v duši" ani demokracii jako "dohodu z nutnosti přežití". Pomalu a jistě se stávají výbušninou, na níž spočívá stavba současné ateistické demokracie. V případě jakékoliv ekologické nebo rasové krize pak postačí doplnit "rozbušku" ve formě nějaké primitivistické satanské ideologie, která deklasovaným živlům "vysvětlí", že oni mají nějak zdůvodněné právo (se zamlčenou povinností) chopit se všemi prostředky otevřeně moci. V dějinách jsme to již několikrát zažili (jakobínská revoluce, VŘSR, nacisté, maoisté v "kulturní" revoluci, polpotovci, kimirsenovci atd.). Kvůli absenci rozvoje duchovního rozměru člověka žijeme v rozporu se zevním zdáním na "sudu s prachem"! Proto každý duchovní člověk má povinnost z pudu sebezáchovy bránit demokracii a zúčastnit se voleb. Přesto, že se tam nevolí ideální zástupci, ale jen "menší zlo".

Až se náboženství stane vědou a vládci budou voleni z boží milosti
Demokracie je řešením dočasným, nikoliv konečným. Současné lidstvo se nachází ve fázi přechodu od společnosti ovládané biologickými zákony ke společnosti duchovní. Přerod biologické (materialistické) společnosti v duchovní nastane až po naprostém krachu ateizmu a materializmu v lidstvu. Vládnoucí ateisté vyčerpají všechny rozumové, tj. na materializmu založené, možnosti k vyřešení krizí všeho typu a nedosáhnou ničeho (viz z Janova zjevení: "Rada radu stíhat bude, ale soudu nedojdou!" Přeloženo: Porada bude stíhat poradu, ale východisko nebude nalezeno!; jak aktuální!). Bude tomu tak proto, že materialistický způsob myšlení zakrývá duchovní rozměr stvoření, ve kterém je řešení uloženo. Zlom bude moci nastat až tím, že metody poznání, obdobné vědeckým, budou uplatněny i při zkoumání duchovního rozměru stvoření a člověka. Jejich hlavními zásadami je objektivita, opakovatelnost a vyhodnocování následků, zejména dlouhodobých. Náboženství se stane vědou o duchovních zákonech, nikoliv pouhým opakováním souboru výroků svatých; navíc často nepochopených, pouze s argumentací, že předkládanému výkladu se věřit musí. Naopak, Stvořitel dal člověku svobodnou vůli; chce-li však přežít, musí respektovat zákony, jak přírodní v hmotné rovině, tak duchovní v duchovní rovině. To jediné skutečně musí! Chce-li je respektovat, musí je znát. Od jejich znalosti jsme však jako lidstvo hodně daleko. Ale tak jak nastal ve 20. století raketový nástup poznání hmotného neboli vědy, otevřou se lidem v 21. století brány do duchovní dimenze. Vyzařování aury neboli duše bude objektivizováno, a tak bude možné do vedení civilizace postavit jedince čistě vyzařující (stříbrný věk, začínající indigovými dětmi) a poté ty zlatě vyzařující (zlatý věk, království kosmického principu Krista, přímá vláda Kristova). Namísto mylné volby, prováděné lidmi, nastoupí bezchybná volba podle objektivního vyzařování aury. Moc bude svěřována těm, skrze jejichž osobnosti bude vyzařovat Duch, neboli budou ustanoveni ze skutečné "boží milosti". Teprve pak nastane onen bájný zlatý věk, obnovení ráje na zemi. Dodatečně se přijde i na to, že antičtí a tibetští proroci byli "popletové". Cestovali časem a spletli si minulost a budoucnost: zlatý a stříbrný věk na Zemi nikdy nebyl, jeho doba teprve přijde. Poznání zákonů nejen hmoty (věda), ale i ducha neboli vůle boží, je umožní uvést v život. Ani smrt ve zlatém věku nebude to co dřív, neboť každý člověk se bude moci pomocí zvládnuté techniky vymístění přesvědčit, že jde vždy o pouhé odložení opotřebované hmotné schránky a že božská spravedlnost je daleko reálnější, než "realita" pozorovaná smysly a rozumem.

Josef Staněk
časopis Phoenix 2/2006