O čem vypovídají VyVolení a Velký bratr

V uzavřeném prostoru jsou hlídáni kamerami na každém kroku, aby mohly být registrovány všechny jejich výroky a činy. K experimentu bylo úmyslně vybráno několik párů velmi obyčejných mladých lidí. Vybraní, při jejich vzdělání, jak by řekl Vlasta Burian, samozřejmě nemají vůbec představu, do čeho jdou. Nechali se zlákat konkurzem na "velké" peníze typu "lehce nabyl" a na "slavomam". Kvalita těchto pohnutek predestinuje duchovní kvalitu účinkujících. Naznačuje, že za peníze jsou ochotni prodat i svou pověst, čest a důstojnost. Výběr představitelů těchto životních "zásad" není náhodný. Aby show byla pro masu konzumních brojlerů u obrazovek přitažlivá, musí být časem patřičně pikantní. O stupňující se pikantnosti se starají moderátoři, kteří z celého souboru kamer, 24 hodin sledujících každého účastníka, vybírají záběry určené k vysílání. Moderátorky byly také vybrány podle náležité "kvalifikace". Jsou to pornoherečky a narkomanky. Již podle této kvalifikace lze tušit, kterým směrem se bude vývoj záběrů ubírat. A on se ubírat bude! Parametry pravidel jsou nastoveny tak, aby na účinkující byl vyvíjen pro ně nepostřehnutelný tlak (sledování ohlasů mají zakázáno a jako duchaprázdní nemají aktivní třetí oko, jinak by do této pasti na zesměšnění nikdy nevlezli!.

Ponorková nemoc
Tlak vyvíjený na zúčastněné má tři složky. Prvním činitelem vyvíjejícím tlak je postrach psychologů, a sice fenomén tzv. ponorkové nemoci. Tento stav duše je vždy časem pozorovatelný na malé skupině lidí, dlouhodobě uzavřených do malého prostoru. Stálou blízkostí si začnou vzájemně "lézt na nervy" tak, že si to normálně žijící člověk nedovede ani představit. Takto postiženým osobám začne na těch druhých vadit i jejich dýchání. Tento rozumem nepochopitelný fenomén byl poprvé pozorován na posádkách ponorek a je dodnes velkou překážkou např. kosmických letů. Ač je intenzivně zkoumán, není vůbec vyřešen. Je docela možné, že tyto pořady byly zařazeny do televizí i na skrytý popud složek, které by rády získaly poznatky, vedoucí k jeho neutralizaci. Prozradím jeho podstatu, jak je viděna "nevědecky", tj. z odvrácené strany stvoření. Ponorková nemoc není nic jiného, než v malém pozorovatelný projev obecného biologického fenoménu, etologického symptomu přemnožení druhu. Z chování zvířat v přírodě i z chovu domácích zvířat jsme již dávno odpozorovali, že začnou-li zvířata kdekoliv vnímat své množství v daném místě jako nadměrné, projeví se u nich známky anomálního chování a fyziologického stresu (zbytnění nadledvinek). Přemnožení jedinci se začnou vzájemně napadat a protože samičky nepřipustí samce, přestanou se rozmnožovat (současný úpadek porodnosti a rodiny?). Např. v drůbežárnách musí být tento faktor přemnožení druhu neutralizován tím, že osvětlení je tam natolik omezeno, aby kuřata neviděla více než padesát jiných. Kdyby viděla ty desetitisíce v halách, přestala by ze stresu přijímat potravu. A protože člověk je svou duší, nikoliv duchem, také zvíře, fenomén přemnožení je u něj plně funkční. Fenomén šoku z přemnožení druhu lze u lidí neutralizovat pouze prostřednictvím účinku duchovní energie, jejíž hlavní složkou je láska. U nekřesťanů láska sexuální, šířeji k matce, generalizovaně k celému kmeni. Je to vlastně transformovaná láska k životu a k dárci života. Do univerzality, tedy plné všelásky, ji rozvinul Ježíš Kristus. Pouze všeláska, tento nehmotný duchovní impuls to vždy byl, je a bude, který neutralizací pocitu přemnožení umožňoval koncentraci velkého počtu lidských jedinců na místě a jejich pracovní souhru, a tím vytvoření lidských civilizací. Větší koncentrace lidí, aniž by se probudil biologický antagonizmus, je možná jen na základě spojení této masy v duchu!!! Teprve společný "duch shromáždění", duch národa a civilizace, vytvoří z jedinců superorganizmus. Tak jako duch včelstva vytvoří z jednotlivých včel včelstvo. V duchovním pojítku spočívá celé tajemství vzniku a zániku civilizací! Všechny civilizace vznikly teprve poté, co se nejprve vytvořil kult, neboli náboženství. Teprve to umožnilo koncentraci a koordinaci velikého počtu lidí, aniž by se servali, a vznik vysoce sofistikované, tj. vyspělé společnosti. Čím kvalitnější je duchovní kult (kvalifikovaněji se přibližující Stvořiteli), tím kvalitnější a dlouhodobější je civilizace!!! Ateistická civilizace je protimluv apriori. Jak má duch neutralizovat biologické síly, když dle ateizmu objektivně neexistuje! Současné materialistické směřování lidstva jej proto železnými chapadly vede do vzájemné rvačky o konzum až do "odstranění přemnožení člověka". Protože všeobecné rozvinutí duchovního rozměru jednotlivců je evokováno duchovní výchovou od mládí a formou příkladu jej posiluje chování společenských elit, což v naší ateistické společnosti není, setkáváme se v našich exhibicionistických TV hrách s produkty materialistické výchovy. Ta jim vsugerovala, že duch je pověra a vzory chování přetvářka. Neurotizovaní účastníci budou čím dál tím více odhazovat přetvářku a odhalovat nitro. Tam ovšem kromě banality, vulgarity, pudů a pocitu prázdnoty nic není. Odhalují tedy postupně to, co v nich vypěstovala materialistická pedagogika. "Vyvolení" předvádějí, a teprve předvedou, co do nich zasela neduchovní, tj. ateistická kultura společnosti. A to bude dobře, protože i objevení slepého ramena je pokrok. Ti experti, kteří se rozhořčují nad vyjevenou prázdnotou, tak měli činit již dávno. Když zde "vědečtí" společenští "vědci" desetiletí seli bodláky, nelze nyní sklízet fíky (na Západě rovněž!). Zákon setby a sklizně byl pro ně pověrou "nadstavby" (to jen nás "tmáře a chudé v duchu" by ani nenapadlo, sít bodlák a chtít sklízet fíky!).

"Tlak hormonů"
Druhým činitelem, vyvíjejícím tlak na "vyvolené", je "tlak hormonů". U každého mladého člověka vzrůstá automaticky potřeba uvolnění vlastní sexuální energie a doplnění energie opačné polarity (mužská - ženská). Tyto výměny probíhají na třech úrovních: tělesného náboje (magnetizmu), duše a ducha (splynutí duší zamilovaných). Problém v předváděné skupině je v tom, že pro malý počet možností není možné nalezení partnera na "stejné vibrační úrovni". V mnohačetné komunitě si jednotlivci vždy najdou toho, s nímž výměna energií probíhá alespoň na některé úrovni uspokojivě. "Rozumí" si v těle (sexu), duši (srdcem) nebo v duchu (cíli života). Je-li však výběr partnera omezen jen na několik možných, je sexualita degradována jen na sexuální vybití, tedy na "lásku" neduchovní neboli pářecí zvěřinec podle sexuologických příruček ateistů. Takový sex bude sice vybíjet vnitřní napětí, jak tak ostatně již činí v bordelech pro podnikatele, ale duchovní rovnováhu neobnoví. Kdo tohoto uvolnění přebytečné sexuální energie nebude schopen, bude pod tlakem ponorkové nemoci čím dále neurotizovanější. Na některých je neuróza z nezvládnuté vnitřní energie již vidět. Aby se udržela sledovanost, od toho jsou tu "studované" moderátorky. Pro šmírující budou nejprve ňadra, pak nahota, pak sex. V poslední fázi v noční produkci nezakrytý, možná hromadný. A proč vlastně láká davového člověka šmírování sexu druhých? Vždyť to je jasný jev úpadku. Normální člověk se miluje v praxi a o pozorování milování jiných nemá zájem, ba je mu odporné. Tajemství se skrývá v kvalitě erotické lásky současného konzumního davu. Je ubohá! Podle mého pozorování 80 % všech nemocí žen do 50 let má původ v katastrofální erotické nenaplněnosti. Ta se projevuje tím, že jen menšina žen má orgasmus druhého stupně a jen jedno promile třetího stupně (duchovní sexualita, tzv. Grófův "kosmický sex"). V důsledku této kvality sexuality se projeví nespokojenost podvědomí, kterou vystihuje úsloví: Neví co chce a nepřestane, dokud to nedostane. Dav konzumentů, poučený "vědeckými" (rozuměj ateistickými) sexuology svoji slabost cítí. Hledá nějaké poučení nebo inspiraci, aby naplnil bažící podvědomí. To ovšem baží po kvalitě sexu z ráje. Ta je duchovní povahy a nemá s problémy vědeckých sexuologů typu pozic či velikostí orgánů nic společného. Spočívá v přenosu energií, jak ji popisuje kniha "Láska muže a ženy z pohledu duševních a duchovních sil" (Agape Brno, třetí vydání). Podvědomí davu přihlížejících cítí svoji prázdnotu, která se týká schopnosti komunikace s druhým pohlavím i mezilidské komunikace vůbec. Chtělo by přijít vakuu v duši na kloub, a tak se je snaží naplnit šmírováním. Nenaplní. Základní chyba je v tom, že lidé si neuvědomují, že muž a žena jsou rozdílné bytosti, že svět vnímají jinak. Nikdo jim neřekl, že k hlubšímu pojetí se dospívá empatickým spojením mužského a ženského pohledu na svět, ke kterému lze dospět pouze hlubokou komunikací v pravé lásce (ono "splynutí duší"). Takové kvality sexuality je možno dosáhnout jen na bázi duchovnosti, nikoliv sexem "vědeckých", tj. materialistických vykladačů (viz: Usilujte nejprve o království boží a ostatní vám bude přidáno!). A tak dav duchaprázdných dychtí, ale nenalezne! Ani šestou, ani stou řadou Velkých bratrů.

Únava ze sebekontroly
Třetím činitelem, který ovlivní chování účinkujících, bude únava ze sebekontroly. Zábrany a předvádění se lepším budou padat. V touze po přežití a po milionech se objeví prázdnota živočišného prvopudu. Diváci si tak budou moci představit, do jaké kvality mezilidských vztahů dojde materialistická; tj. neduchovní společnost. To může být velkým poučením pro mnohé. Nepominutelným faktorem zájmu davu o tento pořad je také úroveň témat, která účinkující nastolují. Životní a konverzační témata literatury a hraných děl, ač obecně poklesla, přesto se již ještě více pokleslému davu zdají "životu vzdálená". Již upadlý "konzumní brojler" proto nic nečte a na tzv. krásnou a ducha povznášející kulturu již dávno rezignoval. 90 % současníků (včetně tzv. vysokoškoláků) nepřečte za rok ani jednu knížku, ba ani jiné noviny než Blesk. Když chci přesně někoho zařadit, řeknu: "Čtenář Blesku", a dál není třeba nic vysvětlovat. Proč potom "lomí rukama" nad nekulturností národa ti, kteří uchvátili moc nad školami, kulturou a sdělovacími prostředky? Copak tam "ruce lomící" a ještě horší "pedagogové" šedesát let nějaké duchovní a nadčasové hodnoty vnášeli? Vždyť tito domnělí vzdělanci to jsou, kteří dříve marxizmem a nyní postmodernizmem (a všemi ostatními filozofickými směry) způsobili, že se přirozená struktura národů začala proměňovat.

Zhoubný vliv ateismu na složení národa
Přirozené rozdělení jakékoliv společnosti je vždy tvořeno přibližně jedním procentem národní elity, deseti procenty tzv. středního stavu, 80 % "lidu obecného" a 10% spodiny, lumpenproletariátu neboli duchovní chátry (lidí bez jakýchkoliv zábran). Každá z vrstev má z Řádu stvoření svou povinnou úroveň míry duchovnosti. Nejvyšší povinnost má elita. Její vyzařování má příkladem přitahovat k sobě lidi z nižších duchovních úrovní. Rovněž tak i střední vrstva. Duchovní rozklad těchto vrstev ovšem způsobil, že přestaly být příkladem. Příkladem pro lid obecný se naopak stala duchovní chátra, které v posledních evropských událostech procházelo vše. Bezpáteřní si dobře žili, práskači dobře přežívali pády svých zločinných režimů, normalizátoři "privatizovali", soudy osvobozovaly zločince. Ne ti, kteří nejvíce slouží druhým, (vědci, organizátoři, lékaři, učitelé atd.), ale herci, zpěváci, sportovci, podvodní makléři se stali údajně ctihodnými vzory pro mládež, neboť "narubali" mnoho peněz. Tisk teše do "zaostalosti" některých Čechů, kteří si necení bohatých (rychlozbohatlíků) jako v USA. Tak se stalo, že vliv duchovní chátry, tj. lidí bez jakýkoliv zábran, zasáhl již asi 60% lidu. S tímto devastujícím vlivem je svázán vkus, vyjadřování a způsob myšlení ovlivněných. Ať si nyní pohoršující se pseudoelitáři, kteří by chtěli pořad jako demoralizující zakázat, sáhnou do vlastního svědomí! Objeví tam, že to byli i oni, kteří svým protiduchovním, tj. ateistickým působením způsobili takový propad hodnoty člověka jako duchovní bytosti, který předvádějí VyVolení a Velcí bratři. Pořady pouze provalily navenek hnis, který se skrývá za blýštivou fasádou make-upů. Nechť čtenář pohlédne zpět a podívá se, jak se chovali a co seli na školách a ve společenském životě marxisté-leninovci, liberálové, postmodernisté, stoupenci vědeckého světového názoru atd. A nyní chtějí sklízet u "obyčejného" člověka etické hodnoty, smysl pro krásu, nadčasovost, osobní čest, charakter, úctu k ženě a muži, hloubku osobnosti. Viděl snad čtenář něco takového za posledních 60 let ve školách a na většině učitelů, umělců, politiků? Chovali se jako "v kostele hvízdající", ale tento vesmír je chrámem Stvořitele s Řádem, který ke každému chování přivádí odpovídající "ovoce". Čím větší sprostota a ubohost z pořadu vyleze, tím lepší je předpoklad k pochopení příčin, a tím k tomu, abychom se jako národ a cívilizace rychle do tohoto Řádu vrátili.

Josef Staněk
časopis Phoenix 10/2005