24.10.2009
Ráno jsem nikam nespěchal, protože mě čekalo již jen 30 km do městečka Debre Sina, kde jsem měl v plánu skončit a odtud se na druhý den autobusem přepravit do Adis Abeby (180 km). Sice jsem věděl, že to už bude jen a jen do kopce, ale zase po asfaltu. Převýšení 1370 m (do nadm. výšky 2920 m) bylo sice o trochu větší než jsem čekal, ale s několika zastávkami na pepsikolu se to dalo dojet naprosto v pohodě.
17.10.2009
I když celou noc pršelo, ráno svítilo slunce. Chvíli jsem ale musel počkat až silnice oschnou, protože mokro s prachem vytváří jemné blátíčko, které se pak při jízdě dostane úplně všude. Stejně mě dnes čekala jízda pouze po asfaltu, takže pohodička, a tak jsem nemusel nikam hnát. Sice jsem tušil několik větších kopců, ale na ty jsem byl psychicky připraven.
02.08.2009
Malý Daniel, který mně včera večer slíbil, že mi ukáže lalibelské chrámy odněkud, kde se neplatí, zklamal. Všude číhali kontroloři vstupenek a jakmile jsem vytáhl kameru, hned chtěli po mně vstupenku. Jel jsem tedy k vstupní bráně a chtěl si koupit normální lístek za 200 birr. K ní však chtěli i jakousi „povolenku“ za použití videokamery 300 birr (480 Kč), což jsem ale zhrzeně odmítal zaplatit. Za foťák se neplatí a za kameru ano? Chvíli jsem se s nimi dohadoval, ale byli neoblomní. Prý tu kameru mám nechat i s kolem na parkovišti.
26.07.2009
Asfaltová silnice z města Maychew stoupala skoro až do výšky 3100 m n.m. V přímém slunci a těsně po poledni by to byla asi pěkná zabíračka, ale vynalezl jsem způsob jak se zavěsit za pomalý náklaďák a alespoň chvílemi si dlouhý výjezd do horského sedla ulehčit. Už dříve jsme to sice párkrát se Zdeňkem dělali, ale vždy bylo dost obtížné se v prudkém kopci někoho chytit. Většinou to znamenalo ve chvilce, kdy nás předjížděl „vhodný“ náklaďák, rozkmitat nohy a vyvinout do kopce relativně vysokou rychlost, abychom docílili stejné rychlosti jako auto, a přitom se souběžně kaskadérsky chytat nějakého výstupku na zadní části korby. Často se mi to nepovedlo a pak jsem několik minut chytal dech, až jsem si kolikrát myslel, že mi plíce vypadnou z těla ven a navíc svaly na stehnech vystřelí přes kůži do prostoru.
21.06.2009
Když jsme brzy ráno vstávali, kluci se už zase učili. Možná že ani v noci nešli spát. Co mě však nejvíc zarazilo, byl fakt, že se učili odborné předměty v angličtině, ale přitom jim dělala potíže i jednoduchá komunikace v tomto jazyce. Asi se to učili doslova a vůbec nevěděli, co se učí. Dali jsme jim pár birrů jako příspěvek za noc a ještě zčerstva a za chladna si vyjeli dlouhý kopec, abychom se dostali na „hlavní“ silnici, ze které jsme večer sjeli.
31.05.2009
Co se týká dnešního profilu, měli jsme zcela protichůdné informace. Jedni říkali, že to nebude náročné, druhý protočil panenky nad tím, jak si mákneme. Učitel, který nás ráno přišel vyprovodit (a který stále doufal, že mu zařídíme v Evropě lukrativní práci), tvrdil, že nás čekají jen dva kopce nahoru a dolů.
24.05.2009
Po kratším stoupání o100 výškových metrů nás zase čekal pořádný sešup dolů. Znovu jsme se sázeli, kdo uhodne nadmořskou výšku, do které ze 3100 m n.m. klesneme, ale znovu jsme se ani jeden netrefili.
Scenérie krajiny, kterou jsme sjížděli v ostrých serpentinách dolů, byla úchvatná. Snad v každé zatáčce jsme stáli a koukali nebo fotili. Vůbec nám nevadil prašný a kamenitý povrch cesty, protože díky častým zastávkám bychom to ani stejně rychleji nejeli. Po 18 km serpentin jsme sjeli do vesnice, kde jsme očekávali konec klesání, ale kopec pokračoval k našemu překvapení dál. Vesnice byla totiž jen v jeho polovině a sešup trval dohromady celých 40 km až do výšky 1450 m n.m.
08.05.2009
Ráno před vyjetím jsme si dali na snídani fazole, které byly na první ochutnání velice slané a ostré, ale po druhém soustu jsme je zhodnotili jako mimořádně dobré. Na pití pár čajů, kávu a pepsikolu a mohli jsme vyrazit.
Silnice vedla po dobré asfaltce s minimálním provozem, ale v hodně kopcovitém terénu. Vůbec nám to nevadilo, náhorní planiny jsme si užili předchozí dva dny více než dost. Tady byly nádherné výhledy do okolí, takže jsme si jízdu užívali.
26.04.2009
Po ranní porci míchaných vajíček jsme vyjeli opět až kolem 9. hodiny. Alespoň se stačilo oteplit a nemuseli jsme se tetelit zimou. Krajina nebyla až na prvních pár kilometrů nijak kopcovitá a členitá, asfalt byl pěkný, jen se zvedl vítr a podle základního cyklistického pravidla přirozeně z protisměru. Okolí bylo podobné tomu včerejšímu, takže jsme spíše jeli vedle sebe a klábosili, než se kochali okolím. Jen jsme se podivovali, kolik starých a opuštěných tanků je všude kolem silnice. Nejsme však znalci historie, takže jsme nedokázali odhadnout, z jaké války to jsou pozůstatky.
18.04.2009
Při ranní jízdě z kopce – až k mostu přes řeku Modrý Nil – jsme obdivovali místní mladíky, kteří na vachrlatých kárkách sjížděli jen tak pro zábavu po hladkém asfaltu dolů. Schválně jsme si měřili jejich rychlost a bylo to i 40km/hod. Kárky byly přitom bez brzd a místo koleček měly nasunutá vyřazená ložiska. Docela jsem měl pocit, že si zahrávají, protože sem tam, i když ne často, vyjel ze zatáčky náklaďák nebo autobus. Já bych na kárku nevlezl ani za odměnu.