Zhoubné nádory, rakovina

„Pohleďme na lidské tělo. Je to celek složený z milionů buněk, z nichž každá plní svou funkci ve vztahu k celku. Činnost jednotlivých buněk je řízena vibracemi zářivých těl duše, duševních obalů. Působením karcinogenních látek a radioaktivního záření se nepřetržitě stává, že některá z buněk je zasažena, přestává vykonávat svoji funkci pro celek, ale neztrácí schopnost života a množení. Přestává reagovat na jemné řídící signály ze záření duše, začíná existovat sama pro sebe v prostředí, které je jí pouze živnou půdou. Vzniká rakovinná buňka. Každý organizmus je však vybaven mechanizmem na udržování a obnovování své rovnováhy. Proto u zdravých lidí jsou nahodile vzniklé nádorové buňky (i voperované) ihned zničeny imunitní soustavou. Proč však není zvrhlá buňka pozřena také v těle nemocných? Protože celek, duše člověka, ztratil schopnost prostřednictvím regulačních mechanizmů zvrhlé buňky odstranit. Odtud zdánlivě nepochopitelný jev: lékaři odstraní všechny zvrhlé buňky, ale nádorové bujení se objeví za čas jinde.

Naše doba je poznamenána bezohlednou expanzí a prosazováním vlastních zájmů ve všech oblastech. V životním prostředí, ve společnosti, v rodině, v sexualitě. Jednotlivci bez ohledu na cokoliv prosazují svoji vůli, zájmy, představy. Vše ostatní staví do role živné půdy pro jejich parazitaci a expanzi. Vnitřní argumentace se vibračně shoduje s vibrací rakovinných buněk: hlavně ať se daří mně, zásobování celku životadárnými energiemi ať dělají ti „hloupí“, kteří ještě pro celek pracují. Ochota komunikovat s celkem odumřela. Není zájem na sousedovi, partnerovi, potomkovi. Jedinec se odtrhl od celku a stal se jednobuněčníkem uskutečňujícím svou svobodu. Rozhodování ducha rakovinářů v některé oblasti bytí je: „Urvi pro sebe, co můžeš! Nehas, co tě nepálí! Není jiný cíl než vlastní růst a pokrok. Po mně a naší rodině potopa.“ Lidé, kteří onemocní rakovinou, jsou sami rakovinou v některé oblasti bytí.

Duše nemocných rakovinou dostávají z vyzařování Toho, který tento hmotný svět vyzařováním udržuje, energii všelásky. Sobecky ji zadržují, až se její nadbytek v místě zadržení zvrhá v sebelásku jednotlivých buněk. Nekonečná láska se v místě nadměrného egoismu zvrhá podle vibrace podvědomí na nekonečnou sebelásku jednotlivých buněk. Také imunitní soustava se naučila od duše „pronajímatele“ těla: „Co tě nepálí, nehas“. Vyjímku tvoří ten, kdo vnitřně propadl Luciferovu principu, odpoutal se i od regulačního mechanismu a rakovinu nedostane. Stane se „úspěšným zdravým darebákem“ - viz příslušná kapitola v knize „Duchovní příčiny nemocí“. Z hlediska věčnosti, jakkoliv se to zdá protismyslné a kruté, je rakovina projevem Boží lásky k lidskému duchu, neboť jej zachraňuje pro věčnost.

Hlavní duchovní příčina rakoviny

• Extrémní sobectví v některé oblasti bytí.

Směrování nádorového bujení při odchylkách:

• prsa: zadržený tok lásky ke všem dětem a mužům
• děloha, prostata: zadržený tok lásky při sexuálním aktu
• zažívací trakt: egoismus v žití života, v trávení života
• tlusté střevo: snaha přijímat výhody bez vlastní protihodnoty
• mozek: egocentrismus myšlení
• plíce: egocentricky pojatá svoboda lidského ducha
• jazyk: řečí vyrazit maximum pro svůj prospěch
• hltan: bezohledné přijímání čehokoliv
• kůže: křečovité sobecké oddělení se od okolí
• štítná žláza: egocentrické pojetí osobnosti
• varlata, vaječníky: egocentrické pojetí rodiny, potomstva.