Sexualita, impotence, frigidita, ženské potíže, zbytnění prostaty

Lidské tělo je chrámem duše. V duchovní dimenzi bylo stvořeno jako dokonalé, pohlavně nediferencované. Základním znakem hmotného stvoření je však polarita, štěpení jednoty na plus a mínus. Tato polarita je u člověka vyjádřena štěpením na muže a ženu. Každý duch v polarizovaném těle proto podvědomě vyciťuje svoji neúplnost a touží po doplnění. K tomuto doplnění dochází spojením čaker a polarit duševních nábojů (mužského a ženského) při pohlavním spojení orgasmem. Orgasmus je chvilkové spojení polarity, prožitek Jednoty stvořeného, tzn. vlastně prožitek Pravdy. Slast ze sexuálního spojení je tak připomínkou ráje. Podle stupně duchovního vývoje milujících se, je dosahována hloubka zážitku Pravdy. Při milování se spojují čakry od spodu jako knoflíky při zapínání. Při spojení pouze dvou jde o sex na úrovni zvířat provázený jevem, označovaným sexuology jako první stupeň orgasmu (vybití pudu). Při spojení tří čaker dochází k tzv. druhému stupni orgasmu, domnělému pravému orgasmu ženy. Při spojení čtyř a více čaker jde o třetí stupeň orgasmu, tzv. kosmický sex (viz. Stanislav Grof). Je doprovázen takovými prožitky jako zvukové a světelné zážitky, pocity vymístění z těla, jasnovidnými vhledy. Nejvyšší stupeň spojení je charakterizován viděním „žlutého světla“ jako při kolemsmrtných zážitcích a je na úrovni osvícení. Zážitek mění duši a povahu v takovém směru, jak přesně popsala, kromě jiných, Atwaterová v knize „Světlo v duši”. Takovéto splynutí muže a ženy je největším urychlením duchovního vývoje. Při sexuálním spojení dochází totiž k vzájemnému propojení podvědomí, přenosu vibrací z jednoho na druhého, a tím nevědomému vzájemnému ovlivnění. Proto je nebezpečné propojení více rozvinutého ducha se zatemnělým duchem bez doprovodné lásky (jen erotické vybití). Při duchovní lásce dochází jen k přenosu kladných vibrací, neboť podvědomí se řídí vědomou snahou každého zamilovaného: jevit se lepším ve vztahu k milovanému. Protože se tak milenci vzájemně povahově ovlivňují, je dynamičtější vztah spíše mezi protiklady - odtud lidové přísloví o přitažlivosti protikladů. Sexuální láska na duchovním základě je most, po kterém přecházejí dobré vlastnosti z jednoho na druhého. Láska zjasňuje obal obou. Která dvojice vytvoří dokonalou lásku, ta již překročila práh ráje.

Odkud se však vzal protiklad mezi východními náboženstvími, která erotickou lásku uznávají až zbožňují a křesťanstvím, které ji proklíná nebo nejvýše trpí? Příčinou je úpadek lásky. Náboženství, vzniklá dávno před křesťanstvím, se setkávala ještě s pravou láskou přírodních lidí, přirozenou, nezištnou, spontánní. Křesťanství při svém příchodu do Říma (i ve své vlasti v Izraeli), se zde setkalo se zvrhlým sexem obchodně nakupovaných žen, který je typickým doprovodem duchovního pádu každé civilizace. Odtud bylo vyvozeno pravidlo, že úpadek „mravů“ předchází pád civilizace. Redukce erotické lásky na jednostrannou tělesnost, jako projev jejího úpadku, znamená spuštění mostu pro přechod špatných duchovních vibrací z jednoho na druhého a stává se tak pařeništěm špatných lidských vlastností!! To platilo v dobách Říma, platí to i dnes.

Druhým královským darem lásky je automatické vzájemné léčení poruch rozvodů životní energie (meridiánů) v hmotném těle. Milenci jsou si vzájemně léčiteli. Dokonalý vztah vede ke zdraví a dlouhověkosti. Současná doba se vyznačuje rozvojem falešných duchovních hodnot. Vedlejším účinkem tohoto procesu je otřásání hodnot pravých. Příkladem je zřetelný rozpad vyhraněné mužskosti a ženskosti. Jeho následkem je zeslabování pohlavního dimorfizmu, zmenšování pohlavního náboje duše, což se opět projevuje jako oslabení a neschopnost plného pohlavního pudu. (Ten se pak musí mnohonásobně dráždit vším tím cirkusem kolem sexu). Nástup „unisexuality“ vede k pádu plodnosti, schopnosti donosit a kojit dítě, neschopnosti citově se napojit na dětskou duši a pomoci ji plnohodnotně citově vyzrát.

Neúcta k mužské a ženské roli, tj. k mužskému a ženskému tělu, (ctěn je pouze výkonný pracovník), vede k frigiditě a impotenci.

Absence duchovní lásky k partnerovi při sexuálním aktu má za následek poruchu proudění energií duše při styku a orgasmu, čehož důsledkem jsou např. zbytnění prostaty, nemoci čípku dělohy. (Pocit koupení si nároku na sexuální rozkoše penězi nebo manželskou smlouvou). Více viz kniha autorů J. Staňka aj. Brzobohaté „Láska muže a ženy z pohledu duchovních a duševních sil“.

Hlavní duchovní příčiny

• nepochopení sexuality a mateřství