Mozkové příhody, mrtvice, difúzní bolest hlavy

Lidský duch je podle svých vlastností při inkarnaci do těla veden tak, aby v průběhu předurčeného života (v hrubých rysech) co nejvíce vyspěl, co nejvíce dozrál k věčnosti, k duchovní dimenzi. V tomto předurčení se projevuje také spravedlnost, ovšem z hlediska věčnosti. Ta nevylučuje výkyvy směrem nahoru a dolů v okamžitém čase, což lze přirovnat k vlnám na moři, které dokonalou hladinu v daných momentech realizují nad nebo pod. Lidská intuice tuto vlastnost božské spravedlnosti v čase, jednou nahoře, jednou dole, vycítila. Ego člověka by ovšem chtělo v příjmu všeho příjemného být „stále nahoře“ nebo „surfovat“ po vlnách. To ovšem znamená vzdát se pradůvěry, tj. jistoty v konečnou spravedlnost a tím spojeného vnitřního klidu a nasadit všechnu energii na sledování trendů příjemného kolem sebe. Chce to stát se vychytralým konjunkturistou, oportunistou.

Toto křečovité stálé namáhání mozku, stálé vyhledávání výhodiček v čemkoliv kolem sebe, znamená ovšem vytvoření relativního nedostatku životní energie v mozku, tím orgánové slabosti v mozku.

Orgánová slabost časem vede ke křehnutí tkání, mozkových cév, k jejich degeneraci s více a více se stupňujícím nebezpečím prasknutí. Až se čas naplní a míra chytračení přeteče, céva praskne a mozková příhoda je tu. Pravidelně tu spolupůsobí i agresivní nenávistné myšlení, který děj uvádí do pohybu. Při bolestech hlavy v celém čele se uplatňuje tendence prorazit hlavou zeď, to jest prosadit věci podle svého myšlení. Při bolestech hlavy vzadu to bývá obvykle snaha odrazit a změnit to, co přichází z intuitivního zadního mozku, tj. z osobního duchovního vedení.

Lze tedy shrnout, že lidé ohrožení mozkovou mrtvicí trvale rozumově kličkují k dosažení životního běhu „dle nich“ a současně „mrskají“ nenávistnými myšlenkami po těch, kteří nejednají tak, jak oni si představují. Ty, které bolí hlava vpředu na celém čele, nebo naopak zezadu, rozumem odmítají respektovat svůj intuitivní hlas.

Hlavní duchovní příčina mozkové mrtvice

Přeceňování rozumovosti, snaha vytěžit ze všeho maximum chytračením. Stálé křečovité myšlení bez spolehnutí na intuici, Boží prozřetelnost.