V r. 2008 se nám podařilo vymyslet a absolvovat ještě náročnější okruh než v loňském roce – viz mapka, kde jsme namísto 4 horských průsmyků (r. 2007) jich "dali" rovnou 7, a to na vzdálenosti ještě o 45 km kratší. Každý si jistě dokáže představit, že to byla dřina nejtvrdšího kalibru. Ale nám však právě o toto jde, neboť každé stoupání je mimořádným zážitkem a navíc pak nahoře i vykoupeno neskutečnými výhledy do okolí.
Nakonec i po fyzické stránce se to dá zvládnout - např. kamarád Libor (r. nar. 1962), byť bývalý cyklista, po celý rok nesedne na kolo. První den v Dolomitech trpí jako kůň, druhý den si začná zvykat, třetí už nám stačí, a na konci výletu ho musíme dokonce usměrňovat, aby to tak zbytečně do kopce nehnal.
Jelikož jsem si nenapsal zážitky z této cesty hned po návratu, samotný průběh si již dovedu vybavit jen okrajově. Když totiž člověk jezdí do Dolomit na kole šest let po sobě, zážitky tak trochu začnou splývat. Pamatuji si ale, že bylo po celou dobu nádherné počasí a že to byl zcela fantastický výlet. Atmosféru snad alespoň trochu přiblíží uvedené fotografie.
Výdaje ani letos nepřekročily 3000 Kč na osobu.