Výpravy za poznáním

Je jen málo významných svátků v českých dějinách, se kterými se tak bytostně váže samotná duše našeho národa. Slavnost svatého Václava je snad tím nejvýznamnějším z nich, a zcela jistě si proto právem zaslouží, aby se v tento slavnostní den otevřely nejen brány našich nejposvátnějších památek, ale stejně tak i okna a dveře do našich duší a srdcí. A zvláště pak tehdy, je-li doba pohnutá a převratné události naznačují, že opět dochází k zásadním přelomům v historii našeho národa, které nepochybně pozmění charakter a podmínky života naší pospolitosti. A proto jsme se také letos vydali na pouť do Staré Boleslavi a ještě i dalších míst spjatých s naší národní historií, abychom se mohli i my připojit k této naší celonárodní slavnostní pouti.

Na konci našeho minulého vyprávění jsme slibovali, že přineseme obrázky a dojmy i z naší další cesty, při které jsme se chystali navštívit zemi lahodného vína a vznosných gotických katedrál. A protože nám osud přál a náš sen se nám splnil, nabízíme teď malé nahlédnutí do trochu jiné části světa, které snad přinese potěšení všem našim kamarádům a blízkým.

    V prvních dnech letošních prázdnin jsme se s přáteli opět vydali na pouť po stopách českých světců a pro tentokrát jsme zamířili až na sever české země do kraje, kde před zhruba osmi sty lety žila později svatořečená Zdislava z Lemberka. Navštívili jsme přitom i mnohá další zajímavá místa, která jistě stojí za to, aby zde člověk alespoň na chvíli zastavil svoje kroky a ponořil se do hloubky paměti naší země a jejího duchovního bohatství. A zároveň si zde i uvědomil, že ne každá cesta je zároveň i poutí, z níž se vrací lidská duše obohacenější a oduševnělejší, než byla před samotným jejím počátkem.

V uplynulých květnových dnech jsme se s mým manželem a dvěma kamarády vydali na malý výlet, jehož cílem bylo navštívit několik památek v severní Itálii, konkrétně v oblasti Furlandsko-Benátské. Jeden z účastníků, Honza Ištvánek, opět celou cestu fotil, a tak bychom chtěli společně nabídnout alespoň malé nahlédnutí do těchto úžasných míst.
  Hlavními zastávkami na naší cestě byly především kláštery a stará opatství, včetně těch, kde jsou ještě velmi dobře dochovány, případně kvalitně restaurovány, původní mozaikové výzdoby. Takové kulturně sakrální památky se v naší zemi moc nevyskytují, a proto určitě stojí za to, vidět tyto nádherné skvosty, z nichž mnohé se nalézají i v blízkosti tolik oblíbeného italského letoviska Bibione.
   Před samotnou cestou bych pak doporučila přečíst si turistického průvodce „Itálie –sever“ z vydavatelství Freytag a Berndt. Jsou zde zmínky o mnoha místech, která jsme pak opravdu navštívili, a to včetně právě mnoha starých klášterů a opatství, jako je například ostrov Torcello u Benátek. Podívat se i na tato méně známá místa byl přitom opravdu krásný zážitek.

Do Francie na téměř třítýdenní dovolenou jsem se vydala kvůli 14dennímu jazykovému kurzu a řekla jsem si, že toho využiji, vezmu s sebou kolo a trošku se podívám i po tamním kraji. Mým záměrem bylo vidět proslulá rozkvetlá levandulová pole, ale…

Příprava na projekt – tzv. workcamp
Mým záměrem bylo nějak smysluplně strávit letní dovolenou a poznat něco nového jak o sobě, tak o lidech na druhé straně zeměkoule, a proto jsem se rozhodla zapojit se do dobrovolnického projektu v zahraničí. Mezinárodní workcamp Gedongsongo v Indonésii (termín: 12. - 25. září 2017), v zemi s největším počtem lidí hlásících se k islámu, jsem si vybrala na internetu přes českou neziskovou organizaci INEX-SDA, která není vázána na žádnou nábožensky orientovanou společnost - jejím cílem je obecně aktivní a odpovědný přístup k okolnímu světu a podpora takto orientovaných aktivit. Workcampy jsou dobrovolnické projekty s různým zaměřením a v různých koutech světa. Sjíždí se na ně dobrovolníci z různých zemí, přičemž jejich motivace k účasti mohou být rovněž různorodé. Někdo chce primárně vylepšit jazykové znalosti, někdo chce možná „zachraňovat svět“ a jiný zase prožít trochu jinou dovolenou. Moje motivace byla poznat místní komunitu, cizí kulturu a to nejen klasickým způsobem jako běžný turista. Chtěla jsem být místním lidem i trochu prospěšná, ale ve výsledku mám dojem, že celá akce byla více přínosem pro mne samotnou než pro místní.  Jednou z podmínek účasti na tomto projektu bylo víkendové tzv. „Předodjezdové setkání“ dobrovolníků v dubnu 2017 v Praze, které sloužilo jako příprava na projekty v zemích globálního Jihu obecně. Tohoto setkání se zúčastnilo asi 30 - 40 převážně velmi mladých lidí (ve věku nejčastěji 20 – 30 let) s cílem vyjet letos do Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky. V převážné většině se jednalo o vysokoškoláky, kteří buď ukončovali svá studia anebo byli již v zaměstnání. V každém případě to byli ale lidé inspirativní, kteří přemýšlejí o životě a chtějí ho strávit smysluplně. Dopravu na projekt (letenku) si každý dobrovolník hradí sám a obvykle platí i poplatek místní organizaci, která projekt koordinuje (v mém případě to bylo v přepočtu asi 5 000,- Kč), ale je mu za to poskytnuta zdarma strava a ubytování po celou dobu projektu. Z poplatku se rovněž hradí různé pomůcky či materiál, které jsou v průběhu projektu potřeba (například fixy, pastelky, výroba banneru, svačiny pro děti apod.).

V první polovině listopadu 2016 jsem absolvovala zhruba 14denní cestu po jihovýchodní Asii ještě společně se skupinou dalších dvanácti lidí. I když se jednalo o organizovaný zájezd s cestovní kanceláří, viděla jsem spoustu zajímavého a přišlo by mi škoda neobohatit o své zážitky i ostatní. Přesto že je tento web zaměřen především na rozvoj duchovní stránky člověka, myslím, že alespoň do sekce „Výpravy za poznáním“ se text hodí a může napomoci k „rozšíření obzoru“. Během cesty jsme navštívili čtyři země: Vietnam, Laos, Kambodžu a Thajsko, které se v důsledku silného kulturního i mocenského vlivu Číny a Indie souhrnně nazývají Indočína, i když čínský vliv je typický především pro Vietnam.

     Po ukončení studia Tradiční čínské medicíny (TČM) na Institutu TČM v Praze (2014), jsme se domlouvali s několika mými spolužáky, že si vyřídíme stáž na některé z čínských nemocnic TČM nejen abychom si prohloubili svoje znalosti, ale abychom viděli, jak to v zemi, která tento medicínský obor „vynalezla“, chodí přímo v praxi.
     Ne, že by naše škola nepořádala v Číně výborně stáže a ne že by toho někdo z nás již nevyužil, ale cena za tři týdny v ceně kolem 100 tis. Kč je přece jen trochu vysoká, nehledě na to, že od starších kolegů jsme věděli, že pokud si vše zařídíme sami, dá se dostat i na polovinu nákladů, byť jen na dva týdny.
     V r. 2014 jsme usoudili, že by to bylo přece jen „brzy“, neboť sami potřebujeme trochu praxe, aby pro nás měla stáž význam. V r. 2015 si spousta mých spolužáků ještě zařizovala „ordinace“ a neměli peníze nazbyt, a tak r. 2016 měl být tím rokem, kdy už do Číny určitě pojedeme.
     Vyřídit si stáž v čínské nemocnici není tak složité, jak by se zdálo. Stačilo k tomu pár e-mailů na správná místa a vše bylo zařízeno. Jenže moji spolužáci, kteří loni stoprocentně přislíbili svoji účast, opět couvli. Ale s příslibem, že příští rok pojedou opravdu už na sto procent.
     Jenže já byl na stáž psychicky nachystaný už tento rok a navíc hrozilo, že to příští rok ze strany mých bývalých spolužáků dopadne stejně jako letos. Tak jsem se rozhodl vypravit do Číny sám.