Jsem vítr ve větvích a korunách stromů.
Jsem vánek i ranní svítání.
Jsem šumění lesů.
Nejsem a přeci s vámi chodím k lesu.
Prostorem se nesu.
Tak povězte...
Kde jsu...
Pozdrav slyšte z lesů...
(Michaela Čepková)
I když jsem se s Ivetkou osobně nikdy nesetkala, přirostla mně k srdci. Spojuje nás stejné místo narození, tvorba básní a je toho vlastně hodně. Život, který prožila a jak ho prožila a co nám na Zemi zanechala. Ivetka je mou velkou posilou a někdy i průvodkyní v životě i když už není fyzicky mezi námi. Když se jdu projít na Novoměstský hřbitov, vzpomenu i na naši Ivetku s velkým srdcem, krásným duchem a čistou duší. Míša