Iveta Marie Pokorná, provdaná Ledvinová, narozena dne 26. 6. 1977 v Novém Městě na Moravě. V srpnu 1983 se rodina přestěhovala, z důvodu nabízené práce a bytu, do Teplic v Čechách. Zde chodila Ivetka do základní školy. Největším kamarádem jí byly knihy, které po celý život hodně četla a milovala. Byla drobnější a slabší než ostatní děti, ale podle doktorů zdravá. V roce 1988 však povyrostla, ale svalstvo nestačilo růstu kostí. Po komplexním vyšetření byla stanovena diagnóza: myopatie, vzácný druh nevyléčitelné nemoci svalů - svalová dystrofie typu emery dreyfus. Většina lidí, kteří tuto nemoc mají, se nedožijí ani dospělosti. Pro nedostatečné svalstvo došlo k postupné deformaci - skolióze a špatnému držení těla.
Její duše byla mnohem vyspělejší, než bývá v jejím věku obvyklé, což se odráží i v básních, které psala hlavně v letech 1989 - 1994, stejně tak jako její názory a pohledy na smysl života člověka. Díky tomu se mohla setkat s řadou vynikajících a duchovně vyspělých lidí, kteří jí pomohli nejen vyrovnat se s duševním utrpením, které tato nemoc provázela, ale upevnit si i svůj postoj a vztah k Bohu.
V září 1991 byla přijata na teplické gymnázium. Od sedmé třídy do 3. ročníku gymnázia hodně chodila po doktorech a často ležela v nemocnici. Viděla mnoho utrpení a velmi ji to trápilo. Uvědomovala si, že nebude moci žít normální život. Velmi ji to trápilo, přes to všechno dokázala rozdávat lásku a potěšit každého člověka, který ji potkal. V roce 1995 navzdory všem těžkostem udělala maturitu s vyznamenáním. Také úspěšně složila zkoušky na Filozofickou fakultu Masarykovy university v Brně.
V tu dobu Ivetka cítila, že její tělo stále více slábne a chůze se stává obtížnou. Její práce začíná směřovat do duchovní oblasti. V roce 1997 se stává členkou apoštolátu Panny Marie, jehož jediným posláním bylo osobně předávat a otevírat srdce jiným pro jejich záchranu. Apoštolát byl však na podzim roku 1999 rozpuštěn.
V té době studia na filozofii a religionistice jí už nepřinášela radost a potěšení, a jak sama říkala, učí se zde jen abstraktní pojmy odřízlé od srdce, a studia se tak stala pouhou nutností, aby měla nějakou činnost. V červnu 1999 ukončila studia bakalářskou prací na téma „Božství a lidství člověka - koncepce člověka u Augustina a Plotina“ a rozhodla se dále ve studiu nepokračovat.
V této době potkala Ivetka svoji životní lásku, partnera, po kterém celý život toužila. Její život dostal opět smysl. Ivetčin partner - mladý a zdravý muž - se po státnicích na elektrotechnické fakultě v Brně a vojenské službě nastěhoval do Ivetčiny rodiny, která ho přijala jako svého syna. S Ivetkou trávili veškerý volný čas, 5. října 2002 nastal nejšťastnější den v Ivetčiném životě - svátost manželství.
Její zdravotní stav se bohužel po svatbě začal horšit. Na vlastní přání byla propuštěna po měsíci pobytu z nemocnice domů, kde v manželově náručí a kruhu svých nejbližších tiše zemřela 7. 12. 2002