Zdeněk Prchlík - Pro mou ženu Renatu

Má milá Renato ty růže spanilá
Co bych byl bez tebe, jsi jak květina barevná
V tvých očích vidím celé stvoření
vím že mou duši proměníš
Tvé rty jsou krásné jak pahorky hor
Slyším v nich blažené OM
Tebe mi můj Otec dal ,odpust mi
že jsem si tě nevšímal
Tvá krásná tvář, je jak Vesmíru zář
Chtěl bych žít v tvém obětí v tomto přenádherném světě
Hladit tě po vlasech ,ty jasná hvězdo z tváří dítětě
Překrásná ženo má ,chci ti konečně sebe dát
Už tě nikdy neopustím ty dívko mého života
jsem s tebou v lásce propojen
Jsem okouzlen a omámen jako čmelák na květině
jsem s tebou v bezpečí jako orel ve svém hnízdě
Jsi diamant který jasně září,s vděčností vnímám tvou tajemnou tvář
Je prohřátá sluncem mého Stvořitele
Cítím ,že se ve mě něco děje
Vzrůstá ve mě něžný cit
Tím citem chci celou zemi prozářit
Prosvětlit láskou celou zemi
Je to skutečnost , není to jen snění.