Když přicházíš Královno nebes na své ostrovy,
jenž v Praduchovnu září,
tam barvy jsou krásné, vidím úsměv na tvé tváři.
Koberec květin v blaženosti píseň zpívá,
v radosti a milosti září tvá Božská tvář,
jemně a v soucitu se usmíváš a v ruce držíš krásnou růži.
Prosím pošli tu růži dolů na naši matičku Zemi,
ať přijmeme ji do našich srdcí,
tam ať zakoření a zavoní pozdravem z ostrova Růží,
člověk tak pozná tvou lásku ve svém nitru, ve své duši.
Z tvých rukou královno září proudy Božích paprsků dolů do vesmíru,
prozařují těla lidská, dávají jim více citu. V srdcích je pro lásku více místa.
Boží radost a jemné tóny plují celým vesmírem,
tajemství lásky Boží posiluje celou zemi,
přijímej člověče to vzácné záření,
napoj se na tento jemný jásavý tón a bude ti lépe na zemi.
V obětí světla popros o zjemnění svého citu.
Aby tvůj vnitřní hlas nebeský šepot přijímal.
Z komůrky srdce odejde to smetí,
to aby se člověk stal jiným zářivějším, prostě činným.
Když přestane hlas ega znít, je třeba se na něco nového připravit.
Otevření srdce pro druhé,
to má být tvůj cíl, to abys posílal to záření dále,
neboť se v tobě nic neudrží, stále a jenom pro sebe nemůžeš nic chtít,
ale máš úkol Matku Zemi zvelebit.
Ať lidé v tvé blízkosti jsou plní Boží radosti,
tak budeš žít v Boží milosti.
Nebeská matko pomáhej nám svým zářením,
svým čistým úsměvem, jenž probouzí vše k radosti,
v tvé blízkosti končí veškeré úzkosti.
Když tvé Nebeské růže padají na naši zemi a přináší uzdravení,
přijmi člověče ten dar pro svou duši, je to víc, než člověk tuší.
Dlouho to bylo tajemstvím, růže bude uzdravovat veškeré nemoci.
A hlavně nemoci lidské duše,
proto když budeš pít čaj z růží,
vzpomeň si na vyzařování Matky Boží a pros ji o uzdravení,
ale hlavně pros o sílu chtění, to přinese ti to pravé potěšení.
To je to, co život mění, budeš žít už jen v radostném, vděčném pohledu vzhůru,
Víra se změní v přesvědčení.
