Zapůjči mi své srdce Ježíši,
ne však proto, abych vše zvládl s lehkostí a bez námahy,
ale proto, abych se díval na svět tvýma očima.
Vždyť s tebou je krásné život prožívat, tvé oči září láskou a radostí,
mou duši naplnují vděčností.
To, co jsi lidem všechno dal, to nedokázal žádný král.
Kdo z králů a panovníků jako Ježíš žil ?
Snad jen Václav, kníže, se k tobě přiblížil.
Jak krásné je pozorovat svět tvýma očima,
jen jemně a s láskou se na svět usmívat.
K čemu jsou starosti, úzkost a strach,
vždyt je to všechno jen pozemský prach.
Však všechno pozemské jednou pomine,
co potom člověku vlastně zůstane ?
Zůstane jenom to, co jsi v nebi uložil,
komu jsi pomohl, koho jsi potěšil.
To je ta cesta, co zlý osud mění,
jenom k tomu přidat radostné chtění.