Nevím, kolikrát se ještě musím spálit.
Nevím, kým se nechat vést.
Nevím, proč těm věcem nerozumím.
Nevím, kolik bolesti mám ještě snést.
Nevím, jestli kdy zvládnu život svůj.
Nevím, jestli Tě kdy pochopím.
Nevím, kdo já vlastně jsem.
A jaký smysl má ten život můj.
A taky nevím, odkud jdu a kam.
Nevím, jaký má ta cesta směr.
Nevím, jestli nejsem májá prchavá.
Pomíjivá krása pavích per.
Nevím, jestli mě kdo vnímá,
jestli na mě komu záleží.
Nevím, jestli zasloužím si lásku,
co váží víc než závaží.
A nevím, zda ji vůbec umím dát.
Nevím, jestli mám se ráda.
Nevím, jestli někdo má mě rád,
nebo mi jen ukazuje záda.
A často nevím, o co se to opřít mám.
Jak mohu najít k sobě cestu?
Jak přála bych si spatřit Boží chrám,
a dotknout se ho v nejryzejším gestu.
Dotknout se srdce svého,
čistého stolístku třpytivého.
A taky nevím, kde jsi, TY….
Tolik nevím a já na ně sama jsem.
Ale jedno přece vím.
Až Tě v srdci svém objevím,
všechna nevím,
v jedno krásné VÍM proměním.