Stříbrné odlesky, třpytivých nadějí,
s řekou se líbaje pomalu vzdalují,
odnáší starost, bolest i trápení,
vzdají se radosti, stesku i vábení.
Stojím tu na břehu, sama a zmatená,
kdosi je blízko tu, panenko hadrová.
Záblesky třpytivé, kam si to spěcháte?
Postůjte, počkejte! Proč toho nedbáte?
Stojím tu, vyčkávám, na srdce klepe mi,
ozvěna vzdálená, motýlek s perletí.
Motýlku přejemný, proč jsi sem přiletěl?
Co tě sem přivádí? Bojím se o tvůj pel.
Okolo vznáší se, otazník vířivý.
Co potom zůstane? Polibek neživý.
Odhodíš křídel pár, na prázdném nádraží,
odejde vzdechů žár a láska práchniví.
Stojím tu, vyčkávám, motýlku s perletí,
pomoz mi pochopit, proč sama zůstávám.
Neschopna pohybu, bojím se narovnat,
motýlku pomoz mi, jsem stejně nádherná?
Nádherná jako ty, třpytivá, přejemná?
Komu se odevzdá, má láska dojemná?
Tolikrát spálená, tolikrát zrůzněná,
stojím tu panenská, růžemi laskaná.
Tak proč jsi přiletěl? Ach, snad už vím!
Růže tě zlákala, nádoba plná vín.
Opojná, zjemnělá, s naručí nadějí,
stojím tu změněná, snad už se nebojím.
Děkuji motýlku, děkuji za oba,
přijímám poselství, zaslané od Boha.
Děkuji motýlku, já už se nebojím,
zas toužím ochutnat, karafu sladkých vín.
