Vzpomínka na hlaváček jarní
Na paloučku jemné víly, s hlaváčkem si zatančily.
To vám ale byl dnes rej, víly tančí celý den.
Samá žlutá se tu točí, až přechází skřítkům oči.
Tento tanec stojí zato, vždyť dnes tančí samé zlato.
Růžový keřík
Růžový kalíšek jak sladké v kornoutku.
Jakmile přivoníš, cítíš tu pochoutku.
Tu muška, tam motýl, lehce si přistane,
slaďoučkou pochoutku se slastí vysaje.
Mravenčí lanovaka
Od stromu až k plotu, lano tam teď visí.
Jako zlatá stezka vedla lidi kdysi.
Podobně i mravenečci touto cestou putují.
Vzájemně se potkávají, uctivě se pozdraví.
Co je láká, co je vede, na cestu je všechny svede?
Mraveništěm prošla zpráva, že se mšice množí - sláva!
Průkopníci zjistili, velký alarm spustili.
Přišla doba hodování, sladkostí si užijí,
ale zato mšice malé, hodně stromů vysají.
Hej, vy ptáci nebeští, do díla se dejte,
aby stromy netrpěly, vesele zobejte.
Velkou chválu za to vzdáme,
v zimě semínka vám dáme.
Leoš Vyhnalík chodí přírodou a mimo jiné fotografuje i vodopády. Tato báseň vznikla jako inspirace na jeho překrásné fotografie.
Vodopád
Maličký pramínek ze skály vytéká,
neznámou krajinou míří si do světa.
Po kamenech poskakuje, padá stále dál a dál.
Člověk se ptá, kde se bere tolik síly podél skal.
Tříští se a zase zklidní, tu vytváří pěnu.
Sleduješ-li jeho cestu, vidíš stálou změnu.
I když velké překážky v cestě jeho brání,
pokračovat na ní, nic mu nezabrání.
Stříbrný odlesk se na něm odráží,
při pádu na skálu kapičky vytváří.
Skáčou a padají zas dolů vesele,
usednou do trávy jak perly naděje.
Časem se rozšíří, větší je jeho pád,
z kamene na kámen utvoří vodopád.
Slunce zář osvětlí překrásnou kaskádu
a vryje do srdcí úžasnou náladu.
Když chvíli posedíš podél těch bílých skal,
uslyšíš vodopád, jak tiše zazpíval.
Jeho píseň duši oblaží a čistá voda tělo osvěží.
Važme si, přátelé, té čisté vody,
je dárce života pro všechny tvory.
Vzpomínka na květen
Zlaté slunce ráno svítí, osvětluje celý kraj.
Nejkrásnější měsíc ze všech, jmenuje se máj.
Zeleň jasnou barvou svítí, pestré je i všechno kvítí.
Velkou sílu Země dá, míza všemi prolíná.
Překrásný je měsíc máj, je to jako Boží ráj.
Leknín
Sedí leknín na hladině, otvírá se nebesům.
Růžový jak tváře dívky, zardělé od první lásky,
vrhá dolů něžný stín.
Nádherné to vodní kvítí, z dálky jeho krása svítí.
Proč nepostát u něj hned, s leknínem je hezčí svět.