Příroda se nějak plete, únor je a spousta kvítek kvete.
Talovína svítí z dálky a na vřesu jsou korálky.
Čemeřice vytrvalá, květy letos hýří,
když se slunce objeví i včelky k ní míří.
Také mouchy, mravenci, našli si tam cestu,
ale brzy odletí, chtělo by to "vestu".
Obloha se stále mění, vítr s mraky pohrává,
chvíli jasné nebe je, jindy tmavá obloha.
Slunce ohněm plápolá, Země otřesy zas má.
Co se to tu děje? Divné jsou to děje.
Všechno něco napovídá: "Člověče, tak pozor!"
Nesvěřil ti snad tvůj Bůh, nad svou Zemí dozor?
Teď se sklízí, co zaseto bylo a čas nám určil, aby se to změnilo.
Zasejme mír, zasejme lásku, ať zahojíme v Zemi vrásku.