Na kopci z lebek
a starých kostí
stojím a dívám se – Vzhůru.
Svých? Mých předků?
Toť není otázka,
která by mě trápila…
Hlavní jest, že vším,
čím vnímám a cítím se být,
chci a snažím se Bohu odevzdat!
A věřím, že přijde odpověď,
ne, vím to!
Co zbývá a čeká ještě
v těle, duši a vědomí zákoutích
dosud skrytých.
Abych, s celou tou horou
starého harampádí,
byl s Láskou přijat.
Úplně. A snad již naposled!
A jestli i poté
na ten kopec přibude
pár lebek a kostí?
Vlastních? Mých potomků?
Toť není otázka,
která mě trápí…