Měsíc v úplňku
Je tmavá noc a přesto světla jako ve dne.
To měsíc v úplňku ozářil všechno temné.
On dnes opravdu má neskutečnou moc,
že prozařuje bílým světlem i temnou noc.
Noc je jak bílý den a všechno kolem září
a jeho kotouč se v hladině řeky odráží.
I krůpěje rosy také po dešti v trávě svítí,
jak oči rybek, chycených v rybářské síti.
Stačí je pomalu, jemně do dlaní sesbírat
a chceš-li, můžeš je i na nit navlékat.
Jak křehké jsou, ty nemáš o tom ani zdání,
nestačíš se nadechnout a roztají ti v dlani.
Tuto noc silně svítíš do mého okna
a mně i všechno kolem, probouzíš ze sna.
Celý kraj halí se do stříbrného závoje
a prosvětlené jsou domy i dlouhé aleje.
Tak postůj ještě, než zakryje tě bílý den,
ať ještě chvíli sním, než odevzdám ti sen.
Osviť i všechno dobrým světlem s hůry,
ať naučíme se s láskou plnit Boží vůli.
Ať milé slunce, ten tvůj věčný souputník,
nás i Zem, hřáti nikdy nepřestává, ať lidé
k věčným nebesům, volají sláva, sláva.
Andělé na kůru, ať překrásně zpívají
a všichni lidé se s nimi stále radují.
Radují, tančí a Modré planety si váží,
vesmírem celým, ať Aleluja se odráží.
Motýl
Ta křídla motýlí, celý svět obletí.
A z květu na květ, přistanou s dojetím
Sladký nektar a vůně, výživu mu dává,
vznese se do výše a pak lehce přistává.
Pestrý a průsvitný, barvami jen hraje,
uprostřed květinek, sedí a šťávu saje.
Babočka, modrásek, zelený i žlutý,
přistanou na dlani a hned zas letí .
Polední slunce
Polední slunce silně dnes pálí,
ptáčata malá v budce se choulí.
Zobáčky otevřou, trochu se chladí,
občasný vánek je po peří hladí.
Ještě že budka na ořechu visí,
kde jeho listí, také stín zajistí.
Díky ti, oříšku, že tady stojíš
a svými lístečky ptáčata chráníš.