Kolik lásky to lidské srdce skrývá?
Někdy je zastřená, jindy si zpívá.
I malé ptáče boží mlčí, pak krásné písně tvoří.
Když nastane jeho čas, vrací se domů zas.
Smutno by bylo bez těchto tvorů,
nemít možnost se zaposlouchat do jejich tónů.
Pokaždé, v určitý čas, usedne na větev a zpívá zas.
Když do duše se smutek vkrádá, jeho píseň je jak fontána.
Vytryskne výš a výš a ty už nic jiného neslyšíš.
Rok co rok přilétá malinký zpěváček ze světa.
Usedne, hlásek naladí, písničkou srdce pohladí.
A opět láska okřeje a srdíčko se zachvěje.
Co síly ten malý tvoreček má a celý podvečer prozpívá.
I člověk sílu nabírá, najednou celý svět objímá.
Važme si této Lásky Boží, ať i ta naše stále hoří.
Tak tiše jenom zůstaň stát, je čas těm tvorům naslouchat.