Široká rovina, pole lán, v dáli je vidět malou stráň.
Vévodí kopec Antoníček a na něm krásný kostelíček.
Sněhová pokrývka všude kolem, sluníčko vyšlo nad obzorem.
Zlatavé paprsky bílý sníh zdobí a s jeho barvou krásně ladí.
Také je na poli pár kopečků, jsou to však domečky krtečků.
A suchá tráva se klátí ve větru, zima nás navlékla do svetrů.
Daleko široko zajíčka nevidět, jako by usnul celý svět.
Na cestě stopy se otiskly, jenom led se na nich zajiskří.
Údolím táhnou se koleje a vláček zahouká vzdáleně.
Jen havran na keři sedí a čechrá si svoje peří.
Klidná a útulná krajina, na kterou s láskou se vzpomíná.
Všechno spí a odpočívá, semínko hluboko v půdě dřímá.
Ještě si chvilinku počkáme, než prvních lístků se dočkáme.
Měsíc, či dva bude všechno spát, ale pak bude ožívat.
Užívejme si i té zimní krásy i ta má také veselé časy.
Na hory jezdíme lyžovat a děti zase sáňkovat.
Horský vzduch všechny láká, občas i postaví sněhuláka.
Bože, ať zimní radosti nezničí nám velké starosti.
Starosti o o holé lidské bytí, ať nás ta Země stále sytí.
Laskavá a dobrá Matka, pokaždé na jaře otevírá vrátka.