Malý ptáček a mráček
Na obloze letí ptáček, proti němu černý mráček.
Ptáček mráček podletí, mráček za ním zas, děti.
Tak se honí chvíli, ubývají síly.
Znovu ptáček uletí, mráček ale zas letí.
Stále se to opakuje, až se hora objevuje.
Mráček na ni naletí a je velké napětí.
Tu narazí mráček a velice pláče - ulítlo mu ptáče.
Déšť se spustil dolů, zalil pole, horu.
Teď vysvitlo sluníčko, osvětlilo políčko.
Krásná duha stoupá k nebi, ptáček sedí na jabloni.
Zpívá si tak vesele, že se slunce usměje.
Z lesů pára vzhůru stoupá, zas se tvoří mráček.
Dokola to stále chodí, diví se náš ptáček.
Teď si tady hezky sedí a suší si křidélka.
Zkušenost má převelikou, není to už novinka.
Holub a holubička
Holub sedí na báni, holubička na stráni.
Leť holoubku dolů, poletíme spolu.
Poletíme pod oblaky, uvidíme pole, louky.
Koně, jak se prohání, šťastné děti pod námi.
Řeku, jak se krásně vine, kolem lesa klidně plyne.
Ryby si v ní skotačí, labuť křídla namáčí.
Holub letí s holubičkou, nad loukou i nad vesničkou.
Jedno slunce nad nimi, jedno slunce pod nimi.
V řece svoji tvář umývá, paprsky ji rozehřívá.
Všude zvuky krásně znějí, ptáci písně prozpěvují.
Hezky je tu na světě, celá země nám kvete.
Milióny drobných kvítků, šíří vůni do příbytků.
Tak co? Říká holubička, když se večer klopí víčka.
Že to stálo za ten let, dívat se jak kvete svět ?
Už je večer, hvězdy září, dva holoubci křídla složí.
Hlavy kloní, víčka tíží, tmavá noc jim neublíží.
Měsíc zůstal tiše stát, dva holoubci budou spát.