Milí přátelé, věřím že každý z vás má nějaký sen. Téměř všechny duše touží po míru, lásce a světle. Jsou to slova obyčejná a při tom tak velká. Vytvořila jsem báseň, která vznikla na základě vzpomínky na jednu prostou ženu, která už dávno není mezi námi. Předkládám vám ji jako sen o Vánocích. Možná, že vám také připomene něco krásného a pomůže vytvořit pěknou předvánoční atmosféru. K tomu přeji požehnané Vánoce a mír v duši. Ludmila.
Vánoční sen
Na konci vesnice chaloupka malá,
v ní stále přebývá stařenka milá.
Každý den děkuje a nic jí neschází,
ráno jí do dveří sám Ježíš přichází.
Když vejdeš v příbytek, teplo tě ovane,
z jejího srdíčka světla se dostane.
V očích má plamínky a skromný stůl,
s láskou vždy nabízí chleba a sůl.
V zimě se chaloupka sněhem obalí,
kolem ní utvoří překrásné prostředí.
Však přesto venku je veselo, milo,
srnka k ní chodívá na čerstvé seno.
A co těch ptáčků tu sem a tam poletuje,
každému tvorečku něco podaruje.
Den končí a slunce kloní se k západu,
teprve teď vidět tu Boží nádheru.
V podvečer sníh hraje barvami všemi
a hvězdy třpytí se na tmavém nebi.
Okolí ztichlo a ptáci jdou opět spát,
v chaloupce ohýnek začal plápolat.
I když je zkromňoučká a všude bílo,
o ní se mnohému nejednou snilo.
Nastanou Vánoce, vše dobré si přejme,
tak jako k stařence, ať Kristus k nám vejde.
Všem lidem zázrakem rozjasní tváře
a v jejich očích se objeví malinká záře.
Pokojné žití pak na Zemi nastane
a všechno trápení dočista ustane.
Lidé se stále jen na sebe budou smát,
všichni se budeme vzájemně milovat.
Toť sen, o kterém všichni skrytě sní,
kéž Bůh by dal ať se to uskuteční.
Čas Vánoc, čas velké Lásky Boží,
ať do všech duší se pokoj vloží.
Pokojné Vánoce přeji všem, ať mír a láska zaplaví celou Zem.
Nejen v čase vánočním, ale ať po celý další rok vám svítí plamínek v očích,
jako z očí stařenky a jejího plamínku v kamnech. Amen.